V různých kulturách a jazycích je spontánní řeč často doprovázena gesty. Obecně panuje názor, že národy žijící na jihu Evropy používají tento způsob komunikace častěji a výrazněji než například obyvatelé severních oblastí. Maria Graziano a Marianne Gullberg z Lundské univerzity ve Švédsku se rozhodly toto téma prozkoumat podrobněji. Detaily přináší magazín New Scientist.
Hned v úvodu je nutné podotknout, že výzkum byl v některých směrech omezený a určitě by si zasloužil další rozšíření. Kromě relativně malého počtu testovaných subjektů se zaměřil pouze na dvě národnosti – studie zahrnovala 24 účastníků, z nichž 12 byli Italové a 12 Švédové.
Jak probíhal výzkum
Všem účastníkům bylo nejprve přehráno krátké video z dětského televizního pořadu Pingu. Následně byly požádáni, aby vyprávěli jeho děj svému kamarádovi, který ho neviděl. Během toho byla analyzována jejich gestikulace, přičemž studie rozlišovala mezi referenčními a pragmatickými funkcemi gest.
Referenční gesta jsou taková, která konkrétně odkazují na objekty, akce nebo koncepty (např. ukazování, znázorňování velikosti nebo tvaru objektu). Pragmatická gesta na druhou stranu slouží k vyjádření postojů, k zdůraznění části diskurzu nebo k regulaci interakce a nejsou přímo spojena s obsahem vyřčených slov.
Srovnání ukázalo, že Italští účastníci používali v průměru více gest, což odpovídá očekávání o jejich větší gestikulační expresivitě. Toto zjištění naznačuje, že gestikulace může být významně ovlivněna kulturním kontextem a poukazuje na rozdílné komunikační styly mezi těmito dvěma kulturami.
Co ukázaly výsledky
Výsledky ukázaly, že Italové používají více gest než Švédové a častěji využívají pragmatická gesta, která komentují příběh nebo uvádějí nové informace, zatímco Švédové používají více referenčních gest k ilustraci událostí a dějů v příběhu. Zatímco italští účastníci použili během stovky vyřčených slov 22 gest, v případě švédských respondentů byl jejich počet téměř přesně poloviční.
Rozdíly v používání gest mezi italštinou a švédštinou naznačují odlišné přístupy k tvorbě příběhů v obou kulturách. Gesta mohou odhalit, na co se jednotlivé kultury soustředí a co považují v kontextu příběhu za důležité. Italové se více zaměřují na dynamiku a výraznost příběhu, zatímco Švédové kladou větší důraz na samotné události a popis.
Také Barbara Tversky ze Stanfordovy univerzity v Kalifornii konstatuje, že rozdíly v gestikulaci mezi kulturami mohou být ovlivněny kulturními konvencemi v chápání a vysvětlování příběhů. Rozdíly naznačují, že způsob, jakým kultury konceptualizují a sdílejí příběhy, se může odrazit v gestech, která používají během vyprávění. Tversky dále poukazuje na potřebu dalšího výzkumu, zejména na větších a diverzifikovanějších vzorcích účastníků.