Nezlobte se, ale já nějak nechápu k čemu je ten rodokmen vlastně dobré znát.
Vědět odkud pocházím, kdo jsem svým rodem, to nepochybně může být zábavné, ale není v reálu podstatně důležitější kdo jsem já osobně? Co je ve mě osobně? Co umím, jak se k životu dokážu postavit? Co je za mnou vidět - jakou životní "brázdu" za sebou zanechám já osobně? Ať už byli moji předci kýmkoliv, oni si žili svůj život a já zase žiju ten svůj. Já nenesu ani zásluhu ani vinu na tom jak se jejich život utvářel a oni ten můj život ovlivňují pouze skrze svoje geny, které mi předali, ale k tomu abych kvalitu těchto genů určil, nepotřebuji znát svůj rodokmen - své morálně-volní vlastnosti, IQ, tělesné proporce, atd... si přece mohu vcelku přesně změřit a poznat i bez znalosti svého rodokmenu. Jsem-li např. nadaný na matematiku a měřím-li metrdevadesát a mám sklony propadat smutku - k čemu mi bude znalost toho, že také moji pradědečkové se těmito vlastnostmi vyznačovali? K čemu mi bude dobré vědět, že např. jeden pradědeček byl velkopodnikatel, extrémně bohatý, zatímco jiný z mých čtyř pradědečků byl potulným žebrákem? K čemu je mi dobrá informace o tom, že zatímco jeden pradědeček byl Žid jehož většina rodiny byla nacisty vyvražděna, jiný můj pradědeček byl naopak sudeťák, který se aktivně zapojil mezi nacisty? Já jejich život nežil, nejsem jejich soudce, žalobce ani obhájce. Jen mohu nad tím vším pokrčit rameny a pro sebe si říct, že to dvacáté století bylo pěkně šílené a snad to dvacáté první bude aspoň v tomto ohledu rozumnější..... Nicméně já za životy a životní motivace svých předků nejsem nijak zodpovědný - já žiju svůj život a pouze za něj nesu zodpovědnot.
Tím svým dlouhým feuilletonem jsem jen cítil potřebu vyjádřit přesvědčení, že každý bychom se měli zaměřit zejména na to, aby ten náš život pokud možno za sebou zanechával tu nejlepší "brázdu" a nikoliv se vrtat do života svých předků. 
