Rosettská deska má rozměry 112,3 x 75,7 x 28,4 centimetrů a patří k nejslavnějším kusům kamene na naší planetě. Neproslavila se obsahem toho, co je do ní vytesáno.
Jeden a tentýž text napsaný trojím písmem proslul tím, že posloužil francouzskému lingvistovi Jeanu-Françoisovi Champollionovi jako klíč k rozluštění egyptských hieroglyfů. Trojí písmo nebylo na desce použito náhodou. Je jím zapsán dekret, kterým Ptolemaiovci řešili následky rozsáhlé násilné vzpoury.
Dávná rebelie upadla do zapomnění, i když významně ovlivnila další vývoj celé západní civilizace. Mnozí badatelé jsou přesvědčeni, že kdyby vzbouřenci uspěli a svrhli tehdy vládnoucího mladičkého faraóna Ptolemaia V., nemuselo dojít k tzv. makabejskému povstání, které položilo základy židovského království. Asi by nedošlo na aféry Kleopatry s Juliem Caesarem a Marcem Antoniem, a dokonce i vzestup křesťanství mohl proběhnout úplně jinak.
Příběh vzpoury, během které se Egypťané vzepřeli nadvládě Řeků reprezentovaných ptolemaiovskou dynastií, byl donedávna znám především z řeckých pramenů a útržkovitých svědectví zachovaných na zdech v podobě graffiti.
To se ale od základů změnilo, když Robert Littman z University of Hawai'i v Manoa a Jay Silverstein z Nottingham Trent University objevili důkazy o občanské válce v ruinách starověkého města Thmuis ležícího v deltě Nilu. Archeologové odhalili důkazy o rozsáhlém pustošení města v době povstání mezi roky 204-186 př. n. l. a Littman a Silverstein o tom referují ve studii publikované vědeckým časopisem Journal of Field Archaeology.
Datum zániku vyčtené z hromady mincí
O zničení Thmuisu v důsledku násilného střetu se začalo poprvé vážněji uvažovat v roce 2009, když tam archeologové narazili na zbytky spálených budov, jejichž vybavení – hlavně keramické nádoby, které neshořely - bylo stále na svém místě. Zkáza byla tak rozsáhlá, že na zarovnaných ruinách vyrostlo zcela nové město. Postupem času důkazů o válečném střetu v Thmuisu přibývalo.
Archeologové tam nacházeli zbraně a nepohřbená těla. Ostatky vypovídaly o tom, že se bojů v městě zúčastnili profesionální válečníci. Mnohé kostry nesly stopy po starších zhojených zraněních a zároveň i po zraněních, která se hojit nezačala a zřejmě byla smrtelná.
Okolností některých nálezů vypovídají o dramatických událostech v dobytém městě. Kostru mladého muže našli archeologové v peci. Předpokládají, že pec byla vychladlá, zraněný bojovník se v ní pokusil schovat a na následky svých zranění ve skrýši zemřel.
Archeologové ale stále neznali odpověď na dvě klíčové otázky: Kdy Thmuis padl a proč byl napaden. Stanovit přesné datum událostí z archeologických vykopávek není úplně jednoduché. Například radiouhlíkové datování určí stáří s chybou, která nedovolí přesnější porovnání archeologických nálezů s historickými záznamy. Nakonec se ale vědci k přesnějšímu datování zkázy Thmuisu přeci jen propracovali.
Na podlaze jednoho domu narazili na hromadu mincí ražených za vlády Ptolemaia IV. Ve vrstvách pocházejících z dob rekonstrukce města se našly mince ražené Ptolemaiem VI. Mezi keramikou se našly nádoby aténského stylu, jaké se vyráběly v první čtvrtině druhého století před naším letopočtem za vlády Ptolemaia V. A z toho je jasné, že Thmuis padl za vlády pátého faraona ptolemaiovské dynastie – tedy mezi roky 204 a 180 př. n. l.
Dvacetiletá rebelie
Ptolemaios V. Epifanés nastoupil na trůn v roce 204 př. n. l. jako šestiletý chlapec. Nic jiného ani nezbývalo, protože jeho otce Ptolemaia IV. zavraždili a mladičký následník trůnu se musel ujmout vlády nad zemí. Neměl to jednoduché, protože převzal moc v krajně nejisté, bouřlivé době.
Ekonomiku Egypta těžce vyčerpaly tzv. syrské války. Původní egyptské obyvatelstvo žilo jako občané druhé kategorie a makedonská dynastie Ptolemaiovců se svými řeckými podporovateli zemi jen ždímali. Neúnosné životní podmínky vyústily v rozsáhlé povstání Egypťanů proti Řekům.
V roce 196 př. n. l. se nechal Ptolemaios V. kněžími kultu boha Ptaha pomazat na božského faraona Egypta. Kněží tento fakt uvedli ve všeobecnou známost tzv. Memfiským výnosem, v kterém popsali Ptolemaiovo úspěšné potlačení egyptských rebelů. Uvedli tam i zprávu o úspěchu při obléhání města poblíž Thmuisu.
Memfiský výnos byl vytesán do tvrdého kamene a kopie byly umístěny ve všech chrámech. Byl napsán egyptskými hieroglyfy, démotickým písmem a také v řečtině. Cílem dvoujazyčného textu vyvedeného třemi různými písmy bylo, aby výnos mohl číst co nejširší okruh lidí. Jednu takovou kopii našel v deltě Nilu francouzský důstojník Pierre-François Bouchard v roce 1799 a dnes je znám jako rosettská deska.
Důsledky potlačeného egyptského povstání
Zpočátku měli v egyptské vzpouře proti ptolemaiovské nadvládě navrch rebelové. Jmenovali své vlastní faraony a s pomocí Núbijců ovládli velkou část Egypta. Po dvaceti letech konfliktu však bylo povstání poraženo a poslední vůdci rebelů byli zavražděni, když přišli vyjednat mír ve městě Sais v deltě Nilu.
Egyptská města, která se připojila k povstání proti Řekům, Ptolemaios V. rozhodně nešetřil. Některým uzavřel přístavy a tím je srazil hospodářsky do kolen. Města v centrální deltě Nilu sehrála ve velkém povstání ústřední roli, a tak dopadla ještě mnohem hůř. Ruiny Thmuisu jsou toho názorným důkazem.
Kdyby Egypťané zvítězili, historie jejich říše se moha odvíjet jinak. Například jejich tradiční bohové Isis a Horus by zřejmě měli v celé oblasti podstatně větší vliv, a to mohlo zbrzdit nebo zcela zastavit příchod křesťanství. Vítězství rebelů by ovlivnilo další vývoj také v jiných částech světa. Poté, co si Ptolemaiovci zajistili kontrolu nad Egyptem, obrátili svou pozornost k východnímu Středomoří.
Podporovali makabejské povstání Židů proti seleukovské dynastii v Sýrii a významně tak napomohli k založení židovského království. Kdyby Ptolemaiovci padli, nevstoupila by do dějin jejich královna Kleopatra a nesehrála by jednu z hlavních rolí při proměně římské republiky na císařství.