Emise některých chemických látek způsobují, že se v ozonové vrstvě nad Antarktidou každoročně otevírá díra. Ta ovlivňuje schopnost této vrstvy chránit život na Zemi před škodlivým slunečním zářením. V roce 1987, pouhých sedm let poté, co vědci zjistili, že ozonovou vrstvu poškozují chemikálie vyrobené člověkem, podepsalo 197 smluvních stran Montrealský protokol, jehož cílem bylo omezit množství škodlivých chemikálií.
Celosvětové vyřazení chemikálií poškozujících ozonovou vrstvu, které se dříve nacházely ve sprejích, ledničkách, klimatizacích a průmyslových čisticích prostředcích, podle všeho přináší viditelné výsledky. Pokud zůstanou v platnosti současné politiky, lze předpokládat, že se ozonová vrstva během několika desetiletí obnoví na hodnoty z roku 1980, tedy z doby před vznikem ozonové díry.
Dobré zprávy
Skupina odborníků podporovaná OSN vystoupila na výročním zasedání Americké meteorologické společnosti s velmi dobrou zprávou. Dle jejich poznatků se ozonová vrstva v Antarktidě uzdraví přibližně do roku 2066, v Arktidě do roku 2045 a ve zbytku světa do roku 2040.
Výkyvy ve velikosti ozonové díry v Antarktidě, zejména mezi lety 2019 a 2021, byly do značné míry způsobeny meteorologickými podmínkami. Přesto se ozonová díra v této oblasti od roku 2000 pomalu zvětšovala co do plochy i hloubky.
„Opatření týkající se ozonové vrstvy vytvářejí precedens pro opatření v oblasti klimatu,“ řekl generální tajemník WMO profesor Petteri Taalas. „Náš úspěch při postupném vyřazování chemických látek, které poškozují ozonovou vrstvu, nám ukazuje, co lze a co je třeba udělat – jako naléhavou záležitost – pro přechod od fosilních paliv, snížení skleníkových plynů a tím omezení růstu teploty.“
Montrealský protokol
Ze zprávy vyplývá, že se podařilo vyřadit téměř 99 % zakázaných látek poškozujících ozonovou vrstvu. Po zákazu chlorofluorouhlovodíků (CFC) byly v roce 2016 v Kigalském dodatku k Montrealskému protokolu vyřazeny také hydrofluorouhlovodíky (HFC) – další skupina průmyslových chemikálií, která byla používána k nahrazení zakázaných CFC.
Hydrofluorouhlovodíky sice přímo nenarušují ozonovou vrstvu, ale jedná se o plyny způsobující změny klimatu, které podle vědeckého hodnotícího panelu mohly do roku 2100 zvýšit hodnotu globálního oteplování o 0,3 až 0,5 °C.
„To, že je obnova ozonu na dobré cestě... je fantastická zpráva. Dopad Montrealského protokolu na zmírnění změny klimatu nelze docenit,“ říká výkonná tajemnice sekretariátu Programu OSN pro ozonovou vrstvu Meg Seki. „Za posledních 35 let se protokol stal skutečným bojovníkem za životní prostředí.“
Velký úspěch
Nejnovější predikce vývoje ozonové vrstvy byly vypracovány na základě rozsáhlých studií, výzkumů a údajů, které shromáždila mezinárodní skupina odborníků. Ta zahrnovala řadu zástupců Světové meteorologické organizace (WMO), Programu OSN pro životní prostředí (UNEP), amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA), amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) a Evropské unie.
Podle vědce Davida Faheyho z Národního úřadu pro oceán a atmosféru, který je hlavním autorem nového hodnocení, je Montrealská dohoda považována za „nejúspěšnější environmentální smlouvu v historii a je povzbuzením ukazujícím, že se země světa dokážou spojit, rozhodnout o výsledku a jednat podle něj.“
Fahey uvedl, že i po rychlém celosvětovém zásahu proti freonům zůstávají tyto chemické látky v atmosféře přibližně sto let. „Je to trochu jako čekat, až zaschne barva – musíte prostě počkat, až příroda udělá svou práci a tyto chemikálie odstraní,“ řekl.
Problém je podle něj ještě větší, pokud jde o skleníkové plyny, jako je oxid uhličitý, protože ty zůstávají v atmosféře mnohem déle a na rozdíl od freonů, které produkovala jen hrstka společností, jsou emise pocházející z fosilních paliv mnohem rozšířenější a jsou součástí téměř každé činnosti ve společnosti.