Postvakcinační komplikace
Druhým důvodem odmítání povinného očkování je obava z možných závažných vedlejších účinků očkování. Takový důvod je zajisté legitimní a zaslouží si racionální analýzy a zvážení pozitivních a negativních aspektů této věci.
Naprostá většina nežádoucích vedlejších účinků očkování je velmi mírná a je vyvolána probíhající imunitní odpovědí provázenou krátkodobým zvýšením tělesné teploty a příznaky podobnými mírné virové infekci.
Ve výjimečných případech ale skutečně může dojít k vážným komplikacím s dlouhodobými následky. V Česku se ročně jedná o jednotky až desítky případů, které zahrnují:
- anafylaktické reakce (životu nebezpečné, přibližně jeden případ z milionu)
- fulminantní reakce v místě vpichu (až poměrně rozsáhlé nekrózy tkáně),
- propuknutí infekce u imunodeficientních jedinců při aplikaci oslabené živé vakcíny
- „zkříženě reagující“ protilátky způsobující více či méně vážné neurologické poruchy
Je samozřejmě obtížné spolehlivě prokázat, zda nějaká neurologická komplikace je skutečně důsledkem očkování, nebo se jedná jen o nezávislou koincidenci (pokud např. týden po očkování dojde ke zranění dítěte při nehodě, také to nelze přičítat onomu očkování…)..
Jeden z nejznámějších případů se odehrál v polovině padesátých let, kdy firma Cutter Laboratories vyrobila několik šarží inaktivované vakcíny proti dětské obrně kontaminovaných „živým“ virem. U 56 takto očkovaných dětí se rozvinula paralytická obrna a pět z nich na ni zamřelo; 40 000 takto očkovaných dětí postihla mírná forma onemocnění (tzv. abortivní poliomyelitida) bez neurologických následků.
Mezi neurologická postižení vyvolaná pravděpodobně protilátkami indukovanými vakcinací (ale mnohem častěji akutní infekcí) patří např. syndrom Guillaina a Barrého, při kterém dochází k většinou dočasnému ochrnutí končetin. Takových případů (většinou po prodělání infekce, nikoli po očkování) je v Česku ročně několik desítek.
Před několika lety došlo po očkování proti chřipkovému viru kmene H1N1 vakcínou Pandermix k nápadnému vzrůstu případů narkolepsie, tedy onemocnění, při němž pacienti (kterých je v Česku několik tisíc) upadají během dne náhle do krátkého nepotlačitelného spánku, a to v jakékoli situaci, během jakékoli činnosti, nebo alespoň trpí extrémní, patologickou ospalostí.
Mohou trpět také kataplexií (náhlým “usnutím” svalů) a halucinacemi při usínání a probouzení. U většiny těchto pacientů je silně snížena hladina hormonu orexinu regulujícího fyziologické probouzení. Zdá se, že imunitní reakce vyvolaná touto protichřipkovou vakcínou (a také samotným chřipkovým onemocněním) poškodila buňky produkující orexin.
Zhruba u jednoho ze 3000 dětí dojde po první dávce kombinované vakcíny proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám k horečnatým záchvatům, které však pominou bez dlouhodobých následků.
Je třeba zdůraznit, že neurologické vedlejší účinky jsou vyvolávány i vlastním onemocněním u neočkovaných jedinců, a to většinou častěji a intenzivněji než po očkování. Očkování samozřejmě má svá rizika, jako úplně všechno, co v životě děláme. Ve všech životních situacích vážíme velikost rizik řešení, která máme k dispozici. U očkování je riziko s ním spojené statisticky mnohonásobně menší než riziko svobodomyslně neočkovat.
V diskusích o očkování se často uvádí, že kombinace vakcín proti několika chorobám v jedné očkovací dávce (hexavakcína) organismus příliš zatěžuje a že by bylo lepší očkovat vždy pouze proti jedné nemoci. Takový názor nemá žádnou oporu v klinických studiích; používané kombinované vakcíny jsou bezpečné.
Imunitní systém i v případě setkání s jediným typem mikroorganismu aktivuje tisíce klonů imunokompetentních buněk; náš organismus je neustále zaplavován mikroorganismy a cizorodými látkami z vnějšího prostředí a je tedy na „multitasking“ dobře zařízen. Kombinované vakcíny samozřejmě výrazně omezují u dítěte počet nepříjemných až traumatizujících vpichů a jsou daleko ekonomicky a logisticky úspornější.
Odmítači očkování navíc tvrdí, že vakcíny samy o sobě poškozují zdraví, protože obsahují rtuť či hliník a že přítomnost těchto látek vyvolává neurologická postižení nebo autismus. Žádná solidně provedená vědecká studie nic takového neprokázala.
Stát by určitě měl pomoci dětem, u kterých došlo prokazatelně k trvalému nebo i přechodnému zdravotnímu poškození v důsledku povinného očkování. Zamýšlený odškodňovací fond, který by poskytoval příspěvky na rehabilitaci a péči o postižené a do kterého by vedle státu měli přispívat i výrobci vakcín, však doposud nebyl v Česku zřízen. Vznik takového odškodňovacího fondu doporučil státu i Ústavní soud, když před časem potvrdil pokutu pro rodiče, kteří odmítli očkovat své dítě.
V USA existuje již přes 30 let úřad při Ministerstvu zdravotnictví, který posuzuje žádosti o kompenzace za zdravotní poškození v důsledku očkování. Za dobu své existence posoudil již kolem 16.000 žádostí a asi třetině vyhověl; poškození (a jejich právníci) dostali na kompenzacích přes 3.6 miliardy dolarů (maximální částka, kterou je možno za vážné komplikace dostat, je 250.000 USD).
Zdaleka nejčastějším důvodem vyplacení odškodnění byly komplikace způsobené tím, že vakcína (většinou proti tetanu) byla injikována do ramene na nevhodném místě a příliš hluboko, takže pronikla do kloubního pouzdra a vyvolala tam bolestivý dlouhotrvající zánět. Je tedy zřejmé, že trochu překvapivě možná nejčastější příčinou negativních důsledků očkování může být technická chyba zdravotnického personálu...