Diskuse kolem pandemie covidu připomíná dialog hluchých. Všichni křičí a nikdo neposlouchá, každý mává svou vlastní „vědecky ověřenou“ pravdou. Málokdy se přitom bere jako fakt, že vědecký pokrok není nic jiného než neustálé vyplňování mezer v našich vědomostech a následné napravování omylů, kterých se při tom dopouštíme.
Plně to platí o nových oblastech výzkumu, k nimž výzkum SARS-CoV-2 bezesporu patří. Těžko tu najít pravdu, již by stálo za to vytesat do kamene. Hrozí, že ji vzápětí budeme „přetesávat“ a pak zas a zas. Dobře si uvědomovali pomíjivost mnoha vědeckých pravd staří Řekové, když doporučovali: „Nepřísahej na slova učitelova.“
I proto stojí za zmínku zajímavá studie kanadských vědců vedených Joelle Pelletierovou a Jean-Francoisem Massonem z Université de Montreal publikovaná ve vědeckém časopise Scientific Reports. Její výsledky se ledaskomu nemusí líbit. Ale to je ze světa nesprovodí.
Massona a Pelletierovou zajímalo, jak se vyvíjí imunita lidí, kteří prodělali covid a následně se nechali očkovat. Sledovaní dobrovolníci, kteří dostali po překonané nákaze vakcínu Pfizer BioNTech nebo AstraZeneca, měli hladiny protilátek výrazně vyšší než jedinci, kteří infekci prodělali, ale nebyli pak očkovaní.
Protilátky navozené vakcínou se také ukázaly jako účinné proti variantě delta. Ta se v době odběru vzorků v roce 2020 v kanadské provincii Quebec nevyskytovala, takže vyšší odezva na tuto variantu viru padá na vrub očkování. Odezva byla vyšší u lidí nad 50 let.
Lepší odezva po šedesátce
„Každý, kdo byl infikován, produkoval protilátky, ale starší lidé jich produkovali více než dospělí mladší 50 let,“ říká Masson. „Navíc protilátky byly přítomny v jejich krevním oběhu i 16 týdnů po diagnóze.“
Protilátky produkované po infekci původním kmenem koronaviru sice reagovaly na varianty SARS-CoV-2, které se objevily v následujících vlnách, konkrétně proti variantě beta z Jižní Afriky, variantě delta z Indie a variantě gama z Brazílie. Reaktivita těchto protilátek s novými variantami koronaviru však byla oslabená. Protilátky získané jen nákazou vykazovaly proti novějším variantám koronaviru účinnost sníženou o třetinu až polovinu.
„Nejvíce nás ale překvapil výsledek, že protilátky produkované přirozeně infikovanými jedinci ve věku 50 a více let poskytovaly vyšší stupeň ochrany než protilátky dospělých ve věku pod 50 let,“ říká Joelle Pelletierová. „Zjistili jsme to měřením schopnosti protilátek blokovat interakci koronavirového spike-proteinu varianty delta s receptorem ACE-2 na lidských buňkách. To je způsob, jakým se infikujeme. U ostatních variant koronaviru jsme stejný jev nepozorovali.“
Masson k tomu dodává: „Když je někdo, kdo měl mírný případ covidu, očkován, hladina protilátek v jeho krvi se zdvojnásobí ve srovnání s neočkovanou osobou, která byla tímto virem infikována. Protilátky vytvořené po očkování jsou pak také schopny lépe zabránit interakci virového spike-proteinu s receptorem ACE-2 na lidských buňkách."
„A co je ještě zajímavější, máme vzorky od jedince mladšího 49 let, u něhož po infekci nedošlo k produkci protilátky inhibující interakci virového spike-proteinu s lidským receptorem pro ACE-2. Po očkování se ale tyto protilátky vytvořily. To naznačuje, že očkování zvyšuje ochranu proti variantě delta i mezi lidmi dříve infikovanými nativním kmenem."
Co s tím?
Jedna možnost je mávnout nad kanadskou studií rukou, protože obsahuje až příliš „nepohodlných pravd“. Můžeme i nadále tvrdit, že mladí lidé po nákaze mají imunitu na takové úrovni, že je zbytečné, aby se nechávali očkovat. Naopak, můžeme koukat skrz prsty na seniory, kteří mají fórovou imunitu a ostatní jsou kvůli nim omezováni na svých právech při zavádění proticovidových opatření.
Není pochyb o tom, že se mnoho lidí s nálezem Kanaďanů vypořádá právě tímto způsobem. Ve vědě ale bývají častokrát mnohem důležitější ty poznatky, které nezapadají do mainstreamu, než výsledky, které do něj zapadají. Ano, „nepohodlné pravdy“ se můžou ukázat jako omyl, ale mohou také odhalit, že v omylu setrvávají zastánci mainstreamového tábora.
Věda není demokratická. Pravdu tam nemá automaticky většina a nelze si ji odhlasovat. A už vůbec ji nemají ti, kdo v dialogu hluchých křičí nejhlasitěji.
I kdyby si lidstvo v celoplanetárním referendu odhlasovalo „jak to s koronavirem je“, koronaviru SARS-CoV-2 bude výsledek hlasování zcela lhostejný a pod vlivem referenda se na něm nezmění ani atom. Chceme-li se s pandemií vypořádat, nemáme jinou možnost než trpělivě odhalovat, co všechno tahle mikroskopická potvůrka umí a co všechno s námi provádí. A přijímat i ty výsledky výzkumu, které se nám nelíbí.