Od Antarktidy se dle NASA v dohledné době oddělí ledová kra, která je co do rozlohy třikrát větší než hlavní město naší republiky. Má se to stát v oblasti Bruntova ledového šelfu, kde od roku 1955 sídlí vědecká stanice Halley.
K odlomení ledovce by mělo dojít v rámci několika následujících dnů, maximálně týdnů. Bude se jednat o historicky největší kus od roku 1915, kdy vědci začali uvedenou oblast sledovat.
Důvodem je očekávané spojení dvou trhlin v ledovci. NASA uvádí, že od roku 2012 roste směrem na sever trhlina rychlostí zhruba 4 km ročně. Podle předpokladů se dříve či později setká s „Halloweenskou trhlinou“, objevenou v říjnu 2016, která směřuje na východ.

Detail trhlin v antarktickém ledovci
Větší než tři Prahy
Spojením obou trhlin dojde k narušení struktury a destabilizaci ledového šelfu, která s největší pravděpodobností vyústí v odlomení této části. NASA na Twitteru uvedla, že „Rozštěpení by mohlo vést k nejisté budoucnosti vědeckého výzkumu šelfu a přítomnosti lidí.“
Řeč je v tomto případě o trvale obydlené britské vědecké základně Halley. Ta sice byla v minulosti přemístěna a znovu postavena, nicméně v posledních letech byla už dvakrát uzavřena právě z důvodu nepředvídatelných dějů probíhajících v antarktickém ledovci.
Glaciolog Chris Shuman uvedl pro deník The Independent, že odlomená kra bude mít plochu zhruba 1700 kilometrů čtverečních. To je více než trojnásobek rozlohy hlavního města naší republiky. Jednalo by se tak o pátý největší ledovec, který je v současné době sledován odborníky z National Ice Centre.
Odlamování je normální, ale ne takové
Rostoucí trhlinu v ledu lze jasně vidět na satelitních snímcích pořízených družicemi Landsat. Na prvním obrázku je stav z konce ledna roku 1986. Na druhém, vyfoceném ve stejném období letošního roku, je jasně vidět prasklina, táhnoucí se větší částí ledovce.

Situace v roce 1986

Stejná oblast v roce 2019
NASA poznamenává, že odtávání a odlamování okrajů ledovce vlivem teplejší oceánské vody je v této oblasti normální. Změny, odehrávající se v poslední době, se však vymykají dosud sledovaným dějům.
Dle Shumana pravděpodobná budoucí ztráta ledu na vnější straně praskliny naznačuje, že je nutné počítat s větší nestabilitou a s tím spojenými riziky. Podotýká také, že stávající změny probíhají rychleji než v minulosti.