Mezinárodní diabetologická federace letos v dubnu oficiálně uznala diabetes 5. typu, čímž obrátila pozornost odborníků k nemoci, která byla desítky let přehlížena. Tento typ onemocnění, označovaný také jako diabetes související s podvýživou, postihuje především štíhlé, často podvyživené dospívající a mladé dospělé v chudších částech světa.
Tento typ byl v minulosti známý jako MRDM (Malnutrition-Related Diabetes Mellitus) či diabetes typu J. Odhaduje se, že jím trpí až 25 milionů lidí, přičemž nejvíce případů je hlášeno v Asii, Latinské Americe a subsaharské Africe.
Diabetes z podvýživy
Historie tohoto onemocnění je spletitá. Poprvé bylo popsáno už v 50. letech minulého století v Karibiku a již tehdy odborníci poukazovali na jeho souvislost s chudobou. Světová zdravotnická organizace ho dokonce v 80. letech krátce zahrnula do svých klasifikací, ale kvůli „nedostatku důkazů“ ho později zase vyřadila.
„Uznání diabetu 5. typu znamená historický posun v přístupu k diabetu na celém světě. Toto onemocnění zůstávalo příliš dlouho nerozpoznáno, což postihlo miliony lidí a připravilo je o přístup k odpovídající péči.“
To vedlo k častým chybným diagnózám, kdy pacienti byli diagnostikováni buď jako diabetici 1. typu nebo 2. typu a dostávali léčbu, která jim často víc škodila, než pomáhala. Mezinárodní diabetologická federace nyní pracuje na vytvoření oficiálních diagnostických postupů, které pomohou odlišit diabetes 5. typu v běžné klinické praxi.
Zatímco diabetes 1. typu je autoimunitní onemocnění a 2. typu souvisí s nadváhou a inzulinovou rezistencí, diabetes 5. typu má se dvěma zmíněnými formami jen málo společného. Vzniká následkem dlouhodobě nedostatečného příjmu živin v dětství nebo dokonce už během těhotenství matky. Onemocnění je tedy důsledkem nedostatku výživy, nikoli genetické poruchy ani přejídání.
Obtížná diagnostika
Nedostatečný příjem bílkovin a důležitých živin narušuje vývoj pankreatu (slinivky břišní), což vede k trvalému snížení počtu buněk produkujících inzulin (hormon klíčový pro regulaci hladiny cukru v krvi) a jeho následné snížené produkci. Výsledkem je těžká inzulinová nedostatečnost – tělo sice inzulin potřebuje, ale není ho schopné vyrábět v dostatečném množství.
Inzulinové pero
Diagnostika diabetu 5. typu je složitá, protože pacienti bývají mladí, hubení a často bez rodinné anamnézy diabetu, což svádí k záměně s diabetem 1. typu. Klíčovým rozlišovacím znakem je však absence typických protilátek a minimální sklon ke ketoacidóze, která bývá jedna ze závažných komplikací tohoto onemocnění. Na rozdíl od typu 2 zde není přítomna inzulinová rezistence. Důležité je také vyloučit genetické formy diabetu, které mají jiný původ i léčbu.
Také léčba diabetu 5. typu se zásadně liší. Zatímco u 2. typu je cílem snížit hmotnost a zlepšit citlivost na inzulin, u diabetu 5. typu je naopak nutné podpořit výživu a přibírání na váze. Základem je dieta bohatá na bílkoviny a doplnění chybějících mikroživin, jako je zinek či vitamín A.
Nejvíce postižené jsou chudé regiony
Choroba častěji postihuje mladé muže, přičemž přibližně polovina pacientů vystačí s tabletami podporujícími sekreci inzulinu, u těžších případů je ale nutné podávat inzulin s maximální opatrností, protože podvyživení pacienti jsou extrémně citliví na hypoglykémii. Nejde pouze o kompenzaci glykémie, ale o komplexní výživu a stabilizaci organismu. Bez léčby je prognóza špatná, často fatální do roka od stanovení diagnózy.
Význam uznání diabetu 5. typu přesahuje medicínu – jde o názornou ukázku, jak hluboce může socioekonomická nerovnost ovlivnit zdraví. Tato nemoc postihuje nejzranitelnější skupiny obyvatel, které často nemají přístup k dostatečné výživě ani zdravotní péči. Nová klasifikace proto otevírá cestu k cílenějšímu výzkumu, lepší diagnostice a rozvoji léčebných i preventivních programů v nejpostiženějších regionech světa.
Příběh diabetu 5. typu ukazuje, že zdraví není jen otázkou genů nebo životního stylu, ale také dostupnosti základních životních potřeb. Pokud se podaří propojit vědecké poznatky s praktickými opatřeními v terénu, může se výrazně zlepšit kvalita života milionů lidí, kteří byli dosud na okraji zájmu odborné i laické veřejnosti.