Ačkoli několik dřívějších studií naznačuje pravý opak, odkládání budíku může mít dle poznatků švédských vědců pozitivní dopady. Odborníci zpochybňují dlouholetý názor, že několik minut spánku navíc každý den může mít negativní vliv na spánek a kognitivní procesy. O nových poznatcích informují weby StudyFinds a New Scientist.
Vědci ze Stockholmské univerzity tvrdí, že pro tvrzení o škodlivosti odkládání budíku jednoduše neexistují žádné relevantní důkazy. Autoři studie se rozhodli zjistit, jak běžné je přispávání a jaký vliv má na spánek, ospalost, náladu a kognitivní schopnosti. Zjistili, že pravidelné přispávání může ve skutečnosti podpořit proces probouzení.
Přispávání nemá žádný negativní vliv
„Naše zjištění ukazují, že ti, kteří si přispávají, spí v průměru o něco kratší dobu a ráno se cítí ospalejší než ti, kteří si nikdy nepřispávají. Nebyl však zjištěn žádný negativní vliv přispávání na uvolňování kortizolu, ranní únavu, náladu nebo kvalitu spánku v průběhu noci,“ říká v prohlášení pro média hlavní autorka studie Tina Sundelin, která pracuje na Stockholmské univerzitě jako výzkumná pracovnice.
V rámci prvního experimentu odpovídalo celkem 1 732 osob na otázky týkající se ranních návyků, včetně toho, jak často používají tlačítko pro odložení budíku. Mnozí z nich (69 %) uvedli, že si pravidelně přispávají, a to většinou v pracovní dny. Přispávání bylo časté zejména u mladých dospělých a „nočních sov“, přičemž nejčastějším důvodem byl pocit, že jsou příliš unavení na to, aby po zazvonění budíku vstali z postele.
Během druhého experimentu strávila skupina 31 pravidelně (tj. alespoň dvakrát týdně) si přispávajících osob dvě noci ve spánkové laboratoři, kde byl jejich spánek podrobně monitorován. Jedno z těchto rán si účastníci mohli zdřímnout o 30 minut déle, ale druhé ráno museli okamžitě vstát s budíkem.
Ihned po probuzení byl účastníkům proveden test hladiny hormonu kortizolu ze slin, jehož zvýšené množství je známkou bdělosti. Dále hodnotili svou ospalost na stupnici od 1 do 9 a byli testovány jejich kognitivní schopnosti a nálada, a to jak po probuzení, tak o 40 minut později.
Kdo si přispí, vyhraje!
Ukázalo se, že výsledky jsou pro ty, kdož si rádi přispávají, docela uklidňující. Přestože byl spánek účastníků během půlhodinového podřimování narušen, většina z nich si i tak dopřála poměrně hodně času na spánek navíc (více než 20 minut).
Dle vědců to znamená, že celkový spánek nebyl téměř nijak ovlivněn. Kromě toho se nikdo z těch, kteří byli zařazeni do skupiny přispávačů, nemusel probouzet z hlubokého spánku - a přispávající si hned po probuzení vedli o něco lépe v kognitivních testech. Stojí také za zmínku, že nebyly zjištěny žádné prokazatelné účinky týkající se nálady, ospalosti nebo množství kortizolu ve slinách.
„Naše studie ukazuje, že půlhodinové přispání nemá negativní vliv na noční spánek ani na spánkovou setrvačnost, tedy pocit, že ráno nejste zcela čilí. Pokud něco, tak jsme zaznamenali některé pozitivní výsledky, jako například snížení pravděpodobnosti probuzení z hlubokého spánku. Když si účastníci mohli přispat, byli poté, co vstali, o něco pohotovější,“ uzavírá Sundelin.
Je samozřejmě důležité vzít v úvahu skutečnost, že studie zahrnovala pouze osoby, které si pravidelně přispávají a po každém probuzení snadno znovu usnou. Je tedy pravděpodobné, že tento způsob vstávání není vhodný úplně pro každého a výsledky se nemusí vztahovat na lidi, kteří si zdřímnou jen občas. Výsledky vědeckého bádání byly publikovány tento týden v odborném časopise Journal of Sleep Research.