Odvrácená tvář inteligence

  • Vysoká inteligence má svůj rub a líc
  • Na jedné straně je spojena s delším životem a sníženým rizikem propuknutí Alzheimerovy choroby
  • Na druhé straně ji však provází zvýšené riziko psychických problémů
Odvrácená tvář inteligence

Nakolik máme inteligenci předurčenou dědičností a nakolik se na ní podílí prostředí, v němž jsme vyrůstali, např. výchova v rodině nebo vychozené školy? Podle některých badatelů hraje dědičnost rozhodující roli. Podle jiných bychom neměli vliv genů přeceňovat, protože zásadní jsou vnější vlivy.

Ať už se dědičná informace podílí na lidské inteligenci více nebo méně, zdaleka neznáme všechny úseky DNA, které se do výsledné duševní výkonnosti člověka promítají. Nyní k nim přibyla tisícovka genů. To je pořádná porce, když vezmeme do úvahy, že člověk má ve své DNA asi 23 000 genů.

O rozšíření sortimentu „inteligenčních“ geniu se přičinil tým vedený nizozemskou genetičkou Danielle Posthumovou z Vrije Universiteit v Amsterodamu. Výsledky bádání početného týmu vědců uveřejnil ve dvou studiích přední vědecký časopis Nature Genetics.

Posthumová a její spolupracovníci prověřili dědičnou informaci čtvrtmilionu dobrovolníků, od kterých měli zároveň k dispozici výsledky testů inteligence. V těch se zjišťovaly matematické schopnosti, logika, schopnost nacházet správná synonyma atd. Celkem našli vědci varianty 939 genů, které se častěji vyskytují u lidí s vyšší inteligencí.

Tyto varianty jsou zároveň častější u lidí, kteří umírají v nadprůměrně vysokém věku, a bývají vzácnější u lidí s Alzheimerovou chorobou, poruchami pozornosti, hyperaktivitou či schizofrenií. Varianty genů posilující inteligenci jsou však četnější u autistů.

A co ukázala druhá studie?

V druhé studii prověřila Posthumová a její kolegové dědičnou informaci bezmála 450 000 lidí, od kterých měli k dispozici zdravotní dokumentace. Odhalili u nich varianty 500 genů zvyšující riziko propuknutí neurotických poruch. Jejich nositelé trpěli ve zvýšené míře např. depresemi či úzkostnými stavy.

Přitom k depresím přispívají jiné varianty genů, než jaké se skrývají v pozadí silnějších sklonů k úzkostným stavům. Vědci z toho vyvozují, že deprese a úzkost stojí na odlišných genetických základech.

V obou studiích vědci pátrali po místech lidského organismu, kde jsou „inteligenční“, „depresní“ či „úzkostné“ geny nejaktivnější. Nepřekvapí, že geny pracují s nejvyšším nasazením v mozku. Nejčileji si vedou v části mozku zvané striatum, která se nachází v hloubi mozku a podílí se na učení, poznávání a na vzniku emocí

Danielle Posthumová si neklade za cíl najít „metr“, kterým bychom mohli spolehlivě oddělovat „zrno“ inteligentních lidí od „plev“ těch, kterým matka příroda nadělila skromnější porci inteligence. Velmi čile se o výsledky výzkumu jejího týmu zajímají farmakologové, protože jim ukazují, kam by měli upřít pozornost při pátrání po nových lécích proti nejrůznějším duševním poruchám a onemocněním. Z obou studií tak mohou těžit vědci např. při vývoji léků proti depresím nebo Alzheimerově chorobě.

Pramen: Nature Genetics a Nature Genetics

Diskuze (16) Další článek: Elon Musk dodržel slib. Tesla už vyrábí přes pět tisíc kusů Modelu 3 za týden

Témata článku: Výzkum, Mozek, Medicína, Zdraví, DNA, Genetika, Psychika, Deprese, Nový lék, Početný tým, Inteligence, Lidský organismus, Vrije Universiteit, Gen, Druhá strana, Vnější vliv, Lidská inteligence, Alzheimer, Zdravotní dokumentace, Zvýšené riziko, Pořádná porce, Dlouhý život, Choroba, Amsterdam, Vysoký věk