Co dělá člověka člověkem? Na tuhle otázku věda odpověď stále ještě hledá. Mnoho nám nenapovědělo přečtení kompletního lidského genomu, ba ani jeho srovnání s kompletně přečteným genomem šimpanzů nebo neandrtálců. V čem tkví jedinečnost lidského mozku? Proč ze všech živočichů právě jen člověk vytvořil civilizaci? Proč ani ten nejchytřejší šimpanz nenapíše sonet, nesloží fugu nebo nevynalezne žárovku?
Čínští vědci hledají odpovědi na tyto otázky pomocí cílených zásahů do dědičné informace opic. Výsledky jejich experimentů by mohly napomoci k hledání příčin a k vývoji léčby závažných onemocnění mozku, jako je třeba Alzheimerova choroba. Zdaleka ne všechny jejich počiny se ale setkávají s kladným přijetím ze strany laické i odborné veřejnosti.
Už před časem vzbudila velkou pozornost studie, v které Číňané cíleně narušili makakům gen, který je klíčem pro správnou funkci vnitřních biologických hodin. Opice narozené po tomto zásahu mají narušené biorytmy a trpí poruchami spánku.
Tím ale výčet jejich problémů nekončí. U makaků se projevují poruchy chování, které jsou obdobou duševních depresí člověka. Jiné projevy nápadně připomínají schizofrenii. Číňané si opice s narušeným genem vnitřních biologických hodin dokonce namnožili klonováním.
Světová vědecká veřejnost má daleko k jásotu. Podle mnoha vědců jsou podobné zásahy do dědičné informace primátů spojeny s příliš velkým utrpením zvířat.
Chytřejší makaci
Ještě kontroverznější počin ohlásil zcela nedávno jiný čínský tým na stránkách vědeckého časopisu National Science Review. Vědci ze Zoologického institutu v Kchun-mingu pod vedením Bing Su vnesli do dědičné informace makaků lidskou variantu genu MCPH1, který kóduje bílkovinu zvanou mikrocefalin.
Poškození tohoto genu vede u člověka k vrozené poruše vývoje mozku označované jako mikrocefalie. Typický je pro ni silně zredukovaný objem mozku postižených lidí. Ti jsou mentálně retardovaní a mají problémy i s pohybem a řečí. Podle některých genetických studií jsme lidskou variantu genu MCPH1 získali křížením s neandertálci, kteří měli mozkovny ještě objemnější než dnešní Homo sapiens.
Jednotliví makaci mají v dědičné informaci dvě až devět kopií lidského genu MCPH1. Vědci ze Suova týmu pozorovali u těchto opic podstatně pomalejší vyzrávání mozku a to včetně vyzrávání neuronů a tvorby spojů mezi neurony. To je rys typický právě pro lidský mozek, který vyzrává podstatně delší dobu a díky tomu dosahuje výrazně vyšší výkonnosti než mozky zvířat.
O tom, že i makakům přinesl pomalejší vývoj mozku významné posílení tzv. kognitivních funkcí, svědčí fakt, že opice s lidským genem MCPH1 měly výrazně lepší paměť a také rychlejší rekce než je u makaků běžné.
Odsouzení vědeckým světem
Světová odborná veřejnost je čínským experimentem silně znepokojena. Přenos lidských genů ovlivňujících funkce mozku do dědičné informace opic nebo lidoopů patří obecně k zásahům považovaným z etického hlediska za nepřijatelné. Stírají hranici mezi člověkem a zvířetem do té míry, že hrozí vznik tvora, který bude vykazovat některé typicky lidské formy chování.
„Vstupujeme na Planetu opic,“ říká v reakci na čínský experiment americká bioetička Jacqueline Gloverová z University of Colorado v rozhovoru pro časopis MIT Techological Review. „Polidštěním opice poškozujeme. Kde budou žít a co budou dělat? Nevytvářejme stvoření, která nemohou smysluplně žít!“
Bing Su na tuto kritiku namítá, že od makaků nás dělí 25 milionů let samostatné evoluce a desítky milionů změn v dědičné informaci. Podle něj nemůže jeden gen proměnit opici v tvora, který by získal výraznější lidské vlastnosti. Su se netají potřebou v podobných experimentech pokračovat. Plánuje proto pokusy, v kterých bude makakům vnášet do dědičné informace lidský gen SRGAP2C, který se v naší evoluční linii objevil zřejmě před dvěma miliony roků.
Zřejmě ne náhodou se právě v této době, měnili zvířecí australopitéci v první lidi Homo habilis. Mnozí genetici proto považují právě gen SRGAP2C za klíč, kterým si naši předci odemkli evoluční cestu k vysoké inteligenci. Otevře ji čínský experiment také pokusným makakům?
Pramen: National Science Review