Na první pohled je všechno jasné. Vloni vyšplhal počet hurikánů v Atlantiku na třetí nejvyšší číslo za posledních 171 let. V roce 2020 byla roční bilance hurikánů ještě hrozivější. Meteorologové tehdy poprvé vyčerpali při výběru jmen pro hurikány všechna písmena latinské abecedy a museli se uchýlit k jménům odvozeným od řecké abecedy.
Často jsou tyto údaje uváděny, jako důkaz, že se pozemské klima vymyká z normálního běhu a hurikány nabývají na nevídané intenzitě i četnosti. Že je vše o něco složitější, ukazuje studie týmu vedeného Tylerem Winklerem z Texas A&M University publikovaná ve vědeckém časopise Marine Geology.
Vědci z Winklerova týmu podrobili analýzám usazeniny na dně tzv. modrých děr. Tyto geologické útvary vznikají obvykle na pískovcovém dně moří po kolapsu velkých dutin. Jak v průběhu věků erodují okraje, získává díra okrouhlý tvar. Na některých místech, např. v Jihočínském moři, jsou modré díry až tři sta metrů hluboké.
Jinde zase udivují svou šířkou. Velká modrá díra u pobřeží Belize má průměr kolem tří set metrů. Největší hustoty dosahují modré díry u Baham a nabízejí tak jedinečné podmínky pro výzkum historie mořských bouří.
V usazeninách na dně modré díry se uchovávají stopy po hurikánech. Za normálních podmínek klesá ke dnu díry jen velmi jemný písek. Pokud však moře rozbouří hurikán, pak na dno dopadají i hrubší zrna. Tenhle přírodní archiv je velmi stabilní, protože vrstvy usazenin na dně modré díry jen tak něco nepromíchá.
Ve srovnání s minulostí čelíme jen osmině hurikánů
Tyler Winkler si pro svůj výzkum vybral Hineovu díru o průměru 340 metrů, která zeje na dně Atlantiku západně od Baham, napůl cesty mezi Kubou a pobřežím Floridy. Není chráněná žádnou pevninou a bouře se přes ni prohánějí bez jakéhokoli omezení. Na dně díry je voda velmi chudá na kyslík, takže tu nežijí žádní živočichové, kteří by mohli usazeniny vířit. Mírný mořský proud nahromadí za rok na dně Hineovy díry dva až tři centimetry usazenin.
Winkler a jeho spolupracovníci se provrtali usazeninami na dně modré díry do hloubky osmnácti metrů a ve vyzvednutých vzorcích získali přehled o dění v okolí za posledních 540 roků
Když porovnali usazeniny ze svrchních, a tedy nejnovějších vrstev se záznamem o hurikánech v této oblasti, došli k závěru, že v usazeninách jsou s to odhalit stopy po hurikánech o síle aspoň kategorie 2, při nichž dosahuje vítr rychlosti 154-177 km/hod. Oko hurikánu se musí prohnat ve vzdálenosti do 75 kilometrů od díry.
Bilance četnosti hurikánů přinesla velké překvapení. Z historického hlediska je současnost extrémně klidným obdobím. Od roku 1860, tedy krátce po začátku systematického sledování hurikánů, těchto silných bouří v Atlantiku ubývá a nyní jsou na svém dlouhodobém minimu. V nejrušnějších obdobích bývaly hurikány kolem Baham až osmkrát četnější.
Záznam za dvě tisíciletí
Winkler a jeho spolupracovníci porovnali výsledky svého výzkumu usazenin ze dna Hineovy díry s údaji získanými na jiných bahamských modrých dírách. Prošli dokonce i lodní deníky lodí, které se touto oblastí plavily, a prověřili i další zdroje dat.
Vše do sebe zapadá a to znamená, že s hurikány v Atlantiku může být podstatně hůř, než je tomu dnes. Pokud by naši předkové pojmenovávali hurikány v nejrušnějších časech, nestačila by jim k výběru jejich jmen nejen latinka, ale záhy by vyčerpali i řeckou abecedu.
Winkler se chce k vrtu na dně Hineovy díry vrátit. Vrstvy usazenin jsou tu silné minimálně šedesát metrů a ukrývají svědectví o hurikánech za posledních dva tisíce roků.
Titulní foto: NASA's Marshall Space Flight Center, CC BY-NC 2.0