Na Instagramu NASA se před pár dny objevila fotografie kráteru Airy-0, kterou vloni pořídila sonda MRO svým slavným přístrojem HiRISE. Sonda MRO obíhá okolo Marsu od března 2006 a kromě výzkumu planety a pořizování krásných snímků přes ní putuje signál ze sond na povrchu Marsu.
Průměr kráteru Airy-0 je asi 500 metrů. Na fotografii to není patrné, ale nachází se uvnitř většího kráteru Airy, který má průměr 43 kilometrů. Oba dostali své jméno podle matematika a astronoma George Airyho, který sehrál důležitou roli při určení nultého poledníku na Zemi.
K názvům kráterů se běžně přidává velké tiskací písmeno – jedná se o názvy menších kráterů v okolí většího kolegy. V tomto případě jde o něco jiného, ale o to důležitějšího.
George Biddell Airy (1801-1892)
Byl anglický matematik a v pořadí sedmý královský astronom. Dne 4. ledna 1851 poprvé pozoroval dalekohledem Transit Circle (česky obvykle jako Airyho pasážník) na Greenwichské observatoři. Původně chtěl pozorovat o tři dny dříve, což by se cimrmanovsky dobře pamatovalo, ale tradiční anglické počasí bylo proti.
Dalekohled sloužil k určení okamžiku, kdy hvězda prochází nad místním poledníkem. Podobná vizuální pozorování byla základem navigace a to v podstatě až do příchodu kosmonautiky – dalekohled ukončil provoz v roce 1954. Transit Circle se do historie ale více zapsal jako bod, který definuje zemský nultý poledník.
Z Greenwiche na Mars
W. Beer a JH Mädler použili malý „kruhový útvar“ na povrchu, který nazvali „A“, jako referenční bod pro určení doby rotace Marsu. Italský astronom Giovanni Schiaparelli použil útvar jako nulový bod marsovské délky na své mapě Marsu z roku 1877. Francouzský astronom Camille Flammarion jej následně pojmenoval Sinus Meridiani (Záliv středu). Později byl kráter pojmenován Airy.
Poté ale přišla kosmonautika. Lidé zjistili, že na Marsu nejsou zelení mužici a ani žádné kanály. Na Zemi začaly přicházet stále podrobnější snímky. Mariner 9 získal fotografie z Marsu s rozlišením asi 1 kilometru, fotografie z HiRISE na sondě MRO mají mimochodem rozlišení jen 50 centimetrů.
Kráter Airy kvůli své velikosti přestával být vhodný pro určení poledníku. Vědci proto vybrali menší kráter, který dostal název Airy-0. Vzhledem k tomu, že se nachází uvnitř většího kráteru Airy, mohla být pozice poledníku jen upřesněna a ne měněna.
Paradoxem je, že samotný kráter Airy-0 zůstával dlouho nepolapitelný. Kvůli své malé velikosti bylo těžké získat jeho snímky z oběžné dráhy. Kromě Marineru 9 se to povedlo v roce 1976 ještě orbitální části sondy Viking 1. Poté jsme si museli na další snímky počkat až do příletu legendární sondy Mars Global Surveyor v roce 1997. A ani ona dvacet let po Vikingu nezískala snímky kráteru napoprvé.
Na Marsu existují dva areografická systémy. V prvním případě se areografická délka uvádí od 0 do 180 stupňů na východ nebo na západ, jako je tomu v případě Země. Ve druhém případě od 0 do 360 stupňů směrem na západ.
Otisk prstu
Na internetu se objevila nadsázka, že kráter Airy-0 vypadá ve svém středu jako otisk prstu. Zajímavé vlnky, které v něm vidíme, jsou TAR (transverse aeolian ridges). Složitější název ale jednoduché vysvětlení. Jedná se o hřebeny tvořené písečnými dunami s tenkou vrstvou prachu, který má na snímku šedou barvu. Prach je nejspíše složený z hematitu – minerálu z oxidu železa.
Zdroje: ESA, rmg.co.uk
