ESA se před pár dny pochlubila stručnou aktualizací, jak pokračují práce na vývoji středně těžké nosné rakety Ariane 6. Pokud vyjdou všechny testy na jedničku, Šestka by se mohla už příští rok odlepit od země a vynést první náklad na oběžnou dráhu.
Každý nezaujatý čtenář by si při čtení tzv. joint update report pomyslel, že jde opravdu vše podle plánu a stejně tak to vypadá pod příspěvky ředitele ESA Josefa Aschbachera na LinkedInu.
Potěmkinova Ariane 6
Všichni se v komentářích pokaždé poplácají po zádech, odškrtnou položku na seznamu, ale už nikdo nepřipomene, že nešťastná Airane 6 měla podle původních plánů poprvé odstartovat už v roce 2020!
První pohled na Ariane 6 na startovací rampě, prsila se letos v červnu ESA. Jenže zapomněla dodat, že měla být už tři roky ve vesmíru
Namísto toho se ale zvídavý evropský daňový poplatník dočkal nejprve odkladu na rok 2021, pak na první pololetí 2022, poté na závěr roku 2022, pak na neurčité datum v roce 2023, poslední čtvrtletí 2023 a teď už pouze můžeme doufat, že vyjde alespoň ten příští rok.
Evropa přišla o vlastní spojení s kosmem
Nejde přitom jen o nějaké formální čachry s termíny, ale o pořádný průšvih! Ariane 6 měla touto dobou už dávno vynášet komerční i společné unijní projekty do vesmíru. Takové mise jsou totiž nasmlouvané dlouhé roky dopředu a stojí na nich celý obchodní model Ariane i dalších provozovatelů. Jaká je realita v závěru letošního října? Starý kontinent letos v podstatě přišel o vlastní spojení s kosmem.
Těžká Ariane 5 dosloužila, středně těžká Ariane 6 ještě nevzlétla a lehká Vega C na obrázku je po loňské havárii dočasně u ledu
Jak už jsme totiž psali zkraje léta, 5. července naposledy odstartovala přesluhující raketa Ariane 5, kterou v tuto chvíli nemá Evropa čím nahradit.
Vedle programu Ariane sice krátce sloužil ještě modernizovaný lehký nosič Vega C, ten ale umí létat jen do výšky okolo 700 km a po selhání při svém druhém ostrém startu 21. prosince loňského roku skončil dočasně u ledu. Projektanti nyní upravují jeho trysku a do služby by se měl vrátit nejdříve v druhé polovině roku 2024.
A přišla i o sojuzy
Sečteno a podtrženo, je to opravdu k nevíře, ale Evropa nyní nemá po více než čtyřiceti letech prakticky žádnou funkční a dostatečně univerzální raketu. Nedá se tedy nic dělat a budeme opět odkázáni na Moskvu. Ach, moment, Ruská federace je přece po loňské invazi na Ukrajinu právem na černé listině, takže s využíváním jejích sojuzů je pravděpodobně také nadobro konec.
Start rakety Sojuz ST-B/Fregat s družicemi Galileo Thijs a Natalia (21. října 2011)
Pro Evropu byly přitom klíčové, z Francouzské Guyany totiž na oběžnou dráhu vynesly třeba 18 družic našeho satelitního polohového systému Galileo – poslední várku zkraje prosince 2021. O dalších 12 kusů se pak postaraly již zmíněné a od léta vyřazené nosiče Ariane 5.
„Evropské“ sojuzy a Galileo
Pozorný čtenář jistě namítne, že ESA přece mohla k vynášení Galilea využít našich přátel z opačného břehu Atlantiku, nicméně tady jde (mimo jiné) také o politiku.
Sojuz ST-B/Fregat s družicemi na palubě totiž startovaly výhradně z evropské půdy – z rampy ELS (Ensemble de Lancement Soyouz), kterou konstruktéři postavili přímo pro účely ruského nosiče a je dodnes součástí Guyanského kosmického centra.
Rampa a zázemí pro sojuzy ELS v Guyanském kosmickém centru
ESA si tím zajistila vyšší kontrolu nad citlivými lety a Evropa jako blok zase jakous takous geopolitickou prestiž. Ostatně, představte si, jak by to asi vypadalo, kdyby mise stejného strategického významu a s přesahem do obrany začínaly svoji pouť v (byť kazašském) Bajkonuru. Ne, to je naprosto nemyslitelné, stejně jako jsou nemyslitelné starty amerického GPS třeba z čínského kosmodromu Ťiou-čchüan.
První dvě družice programu Galileo GIOVE-A a GIOVE-B sice skutečně startovaly z Bajkonuru, nicméně sloužily jen k tomu, aby si Galileo udrželo přidělené kmitočty Mezinárodní telekomunikační unií ITU a aby mohli inženýři provést první testy.
A ještě jeden aspekt, proč bylo dobré startovat z Guyany – ten ekonomický. Kdyby se ESA pokaždé spokojila se zahraničními raketami a kosmodromy, daňový poplatník EU, který tuto legraci z velké části financuje, by se mohl právem ptát, proč utápět miliardy v tak trochu nekonečném programu Ariane 6.
Toto všechno nicméně platilo pouze do 21. listopadu 2021.
21. listopadu 2021 padlo první tabu
Toho dne v 18:17:08 SEČ totiž z Vandenbergovy vesmírné základny v Kalifornii odstartovala raketa Falcon 9, která na palubě nesla environmentální satelit Sentinel 6 Michael Freilich.
Vypuštění družice Sentinel 6 na oběžnou dráhu v představách ESA
Družice je vyzbrojená radarovým výškoměrem Poseidon 4, který měří rostoucí hladinu světových oceánů, a je to zároveň první satelit ESA, který už na oběžnou dráhu vynesla společnost SpaceX.
O pár měsíců později se chopil kormidla Evropské vesmírné agentury již nám dobře známý Josef Aschbacher, který téhož roku prohlásil, že pokud se starý kontinent a zbytek světa nepostaví Muskovi, jeden muž ovládne nejbližší vesmír a bude jako největší hráč na scéně přirozeně nastavovat pravidla hry. Dříve nevídaná slova.
You have one person owning half of the active satellites in the world. That’s quite amazing. De facto, he is making the rules. The rest of the world including Europe... is just not responding quick enough.
Josef Aschbacher, generální ředitel ESA
Elon vládne, protože konkurence nemá rakety
Jaká je realita po dalších dvou letech? Dopadlo to jako vždy. Elon Musk opravdu pomalu začíná dirigovat přinejmenším nízké oběžné dráhy a ti, kteří mu chtějí konkurovat a fakticky spoluvytvářet jakýsi nový dopravní režim a obchodní model pár set kilometrů nad Prahou, mají raketové nosiče leda tak na papíře, anebo v nejlepším případě v testovacím hangáru.
Nedávno jsme sice psali, že do hry co nevidět vstoupí Amazon, který na orbitu vystřelil první dvě testovací družice satelitního internetu Kuiper (podle posledních zpráv jsou v pořádku a fungují), nicméně do července 2026 jich musí na oběžnou dráhu dostat zhruba dalších šestnáct set. Pokud to nesplní, hrozí, že přijde o přidělené rádiové kmitočty.
Video: První kuipersaty ve vesmíru
Kontrakt na 83 raket, které zatím nefungují
Amazon je typickým příkladem zákazníka, který sjednává lety dlouhé roky dopředu, protože prostě chybí přepravní kapacita. Letos na jaře se pochlubil kontraktem až na 83 startů od tří různých dodavatelů, přičemž ani jeden z jejich nosičů za sebou nemá jediný úspěšný start.
Necelou dvacítku misí by měla zajistit raketa Ariane 6, zbytek pak vyvíjený Vulcan Kentaur od United Launch Alliance (Boeing a Lockheed Martin) a New Glenn od domácího Blue Origin, který patří majiteli Amazonu Jeffu Bezosovi.
Amazon si nasmlouval až 83 letů s těmito raketami. Vidíte je pouze na ilustraci, ve vesmíru totiž zatím nebyla ani jedna z nich
Ještě jednou, ani jedna z těchto raket zatím neodstartovala. Vulcan Kentaur už roky bojuje s problémy, a tak nakonec i první dva kuipersaty vynesla spolehlivá raketa Atlas V. New Glenn pak poprvé odstartuje stejně jako Ariane 6 nejdříve příští rok.
Ve skladech se kupí hotové družice Galileo
Ale zpět do Evropy. Naše rakety prozatím dolétaly a ve skladech Evropské unie se s trochou nadsázky kupí další a další družice Galileo, které se nemají jak dostat na oběžnou dráhu. Ale ona to vlastně není žádná nadsázka. Je to nepříjemná pravda.
Javier Ruiz se stěžuje, že se mu ve skaldech kupí galilea
„Máme na zemi deset hotových satelitů,“ postěžoval si pro The Wall Street Journal Francisco-Javier Benedicto Ruiz, který má v ESA na starost odbor navigace a telekomunikací, a pokračuje: „Měly být už dávno ve vesmíru!“
A teď padlo další tabu
A proto nakonec nebylo zbytí a Evropská vesmírná agentura se rozhodla pro dříve nemyslitelný krok: Už není možné dál čekat, Ariane 6 je tak trochu v nedohlednu, a tak se domluvíme s Elonem. S tím Elonem, před kterým jsme ještě dva roky nazpět varovali.
Jak už jsme si řekli výše, ESA už se SpaceX v minulosti spolupracovala, nicméně jen na vědeckých misích. Klíčový strategický program Galileo chtěla ESA vždy vynášet sama jako doklad vlastní kosmické a snad i trochu velmocenské autonomie.
Přinejmenším čtyři další družice Galileo Evropě vystřelí Elon Musk
Nakonec to ale dopadne jinak a přinejmenším o čtyři další družice se na základě nového kontraktu postará právě SpaceX. Jestli skončí pouze u nich, nakonec pravděpodobně ještě letos rozhodne um inženýrů, kteří zrovna testují jednotlivé stupně a motory Ariane 6.
Vyplatí se vůbec Ariane 6?
I když ale nakonec Ariane 6 vzlétne, bude velkým otazníkem, jaké nakonec budou její provozní náklady, které jsou podle současných propočtů výrazně vyšší než u falconů od SpaceX. Nehledě na to, že SpaceX už dnes vystřeluje falcony tempem, jako kdysi Baťa dělal cvičky a kterému se Ariane 6 nepřiblíží ani za plného provozu.
A co víc, kvůli novému kontraktu na vynášení domácího evropského stříbra zahraničním partnerem definitivně padne i dosavadní politické tabu, že o něco takového se přece musí postarat naše raketa. A když nebude naše, tak alespoň vystřelená z našeho dvorku.