Pulzary jsou rotující neutronové hvězdy, čili jádra mrtvých masivních hvězd, které se na konci svého krátkého života zhroutily a explodovaly jako supernovy. Pokud vyzařují svazky elektromagnetického záření z magnetických pólů, jsou jako vesmírné majáky, které na nás pravidelně blikají.
Pulzary tvoří extrémně hustá hmota a mohou se otáčet i několiksetkrát za sekundu. V takovém případě se mluví o milisekundových pulzarech. Speciálním typem milisekundových pulzarů jsou pavoučí pulzary (spider pulsar), které vysávají malého hvězdného partnera v těsné dvojhvězdě. Zároveň ho drásají extrémním zářením.
Astronomové nedávno objevili celkem 18 milisekundových pulzarů v kulové hvězdokupě Omega Centauri, která je od nás vzdálená asi 17 700 světelných let. Použili k tomu radioteleskop Parkes v Austrálii a soustavu radioteleskopů MeerKAT v Jihoafrické republice.
Pavoučí pulzary své hvězdné partnery doslova trhají na kusy
Když zpracovali data vesmírné rentgenové observatoře Chandra, zjistili , že 11 z uvedených 18 milisekundových pulzarů hvězdokupy Omega Centauri je patrných i v rentgenové oblasti. Z těchto 11 odpovídá 5 charakteristikám pro pavoučí pulzary. Všechny se vyskytují v oblasti centra Omega Centauri.
Rentgenové záření pavoučích pulzarů, které detekovala observatoř Chandra, zřejmě vzniká, když energetické částice letící pryč od pulzaru narážejí od hmoty, kterou pulzar odtrhává z nešťastného partnera ve dvojhvězdě. Při tom vytvářejí rázové vlny, nikoliv nepodobné letu nadzvukového letounu.
Pavoučí pulzary bývají vzdálené od trýzněného hvězdného partnera zhruba jen jako 1 až 14 násobků vzdálenosti mezi Zemí a Měsícem. Tato vzdálenost, na vesmírné poměry nesmírně malá, přispívá k tomu, že pavoučí pulzary své hvězdné partnery velmi devastují. Doslova je trhají na kusy.
Čím je hvězdný partner pavoučího pulzaru větší, tím mohutněji z něj pavoučí pulzar vytrhává hmotu. To vede k silnějším rázovým vlnám a jasnějšímu rentgenovému záření. Toto rentgenové záření pak ještě více likviduje hvězdné partnery pavoučích pulzarů.