V diskusi pod svým nedávným článkem o ayahuasce jsem mj. uvedl, že pokud já osobně se jednou rozhodnu takovou věc vyzkoušet, pak preferuji udělat to co možná nejlépe, „nejkorektněji“ – a to i s ohledem na svoje vlastní zdraví (fyzické i duševní). Nyní jsem se rozhodl k tomuto tématu ještě jednou vrátit a podělit se o své zkušenosti se „šamanskou dietou“.
Překvapuje mně, kolik lidí se domnívá, že na ceremonii (nejen) s ayahuascou není zapotřebí se v zásadě nijak připravovat, natož pak delší dobu. Někteří kromě toho mají tendenci přímo zpochybňovat doporučení šamanů a to z toho důvodu, že jim připadají příliš „ezoterická“. Jenže až takhle jednoduché to není.
Můžeme si např. položit otázku, proč není dobrý nápad kombinovat ayahuascu a vepřové maso. Existuje více různých vysvětlení, z nichž některá se odvolávají na věci typu „jde o typ energie, které toto konkrétní maso má“, či ještě radikálnější „jakákoliv zvířecí energie stahuje vědomí do nižších úrovní“ atd. Zde se nesporně dostáváme do oblasti nadpřirozena, která se nachází zcela mimo působnost vědy.
Já nicméně narazil rovněž na vysvětlení, které mluví o produkci kyseliny akonitové a o tom, že v důsledku její kombinace s ayahuascou může docházet k uvolňování kyselých metabolitů poškozujících ledviny. A to už je trochu jiná písnička, kterou lze vědeckými metodami normálně zkoumat.
Ceremonie s rostlinami rostoucími v pralesech Amazonie vyžadují určitou přípravu. Stále více lidí to však ignoruje.
Pointou je, že i ezoterická tvrzení mohou mít své racionální „jádro“. Šamani v Amazonii sice jen těžko měli nějaké poznatky o kyselině akonitové, nicméně v průběhu času jednoduše mohli vypozorovat, že výše uvedená kombinace může způsobovat určité zdravotní problémy a klidně to následně připsat na vrub třeba právě špatné energii vepřového.
Proto se domnívám, že poznatky získané a předávané z generace na generaci přímo tady v Peru se nevyplatí podceňovat a ignorovat jen proto, že pro nás Evropany (a skeptiky, mezi něž se mimochodem rovněž počítám) neznějí dostatečně vědecky.
Osobně v sobě mám dost pokory na to, abych nepotřeboval „pitvat“ každé jedno podobné tvrzení, s nímž se tu setkám. Raději vycházím z předpokladu, že pokud mi šaman jednou něco řekne, má k tomu své důvody a nedělá to jen tak pro svoji zábavu – mně zajímá především výsledek, tedy to, jak se potom cítím. A právě o tom budu psát v nadcházejících odstavcích.
Moje dieta
Dietu jsem začal držet 1. září a to ze dvou důvodů. Tím hlavním byly mé dlouhodobější žaludeční problémy způsobené špatnou životosprávou (obvykle jen jedno jídlo denně, stres, přílišná konzumace alkoholu apod.). Tím dalším pak možnost zúčastnit se v případě zájmu ceremonie s jistou rostlinou, kterou nebudu jmenovat.
Část albergue, kde jsem trávil celé víkendy: kuchyně s jídelnou a toalety.
Šaman určil, že dietu budu držet celkem 30 dní. První důležitá věc je, že vše probíhalo pod jeho dohledem, neboť potřeboval průběžně kontrolovat můj stav a případně provést nějaké úpravy. To znamená, že jsem každý víkend trávil v jeho albergue, kde jsem mj. pil přípravky určené k pročištění organismu, chodil na túry a meditoval.
Po celou dobu jsem vůbec nekonzumoval vepřové maso a alkohol. Dále jsem musel vyřadit z jídelníčku kyselá a příliš mastná jídla (např. „churros“, tedy kuličky chuťově připomínající naše koblížky, které se obalují v cukru a někdy také plní marmeládou) a dočasně omezit pití sycených nápojů.
Kuřecí maso jsem v některé dny mohl a v některé ne. Stejně tak byly dny, kdy jsem směl pít výhradně „remedia“ připravená šamanem a kromě nich už nic jiného (ani čistou vodu).
Jedno z remedií, které jsem během diety pil. Pročistí vás opravdu dokonale.
Jelikož nemám příliš v oblibě zeleninu, jedl jsem spoustu ovoce, především papáju, ananas a vodní meloun. Dále dary moře, hovězí, ryby, sendviče se sýrem, tuňákem či camote (sladká brambora), špagety, jogurty apod. Z příloh pak rýži, yucu, brambory (hranolky jsem si ale za celou dobu dal jen jednou), pečivo. V podstatě každý den jsem pil husté džusy, které jsou tu pochopitelně mnohem kvalitnější než v Česku.
Co to se mnou udělalo?
První pozitivní výsledky jsem zaznamenal již po cca čtyřech dnech. Ten první mi v albergue připravili pouze salát z rajčat a „pepina“ (salátové okurky). Následující den přidali papáju a ananas, třetí den jsem pak mohl poobědvat i trochu kuřecího vývaru. V kombinaci s výše zmíněnými remedii se jednalo o účinnou očistu těla, po níž mé zažívací problémy rychle začaly mizet.
Túry v kopcovitém terénu vám v tropech dají zabrat.
V den ceremonie jsem se pak cítil výborně a moje tělo na extrakt z dotyčné rostliny reagovalo tak dobře, že šaman po cca dvou hodinách naznal, že můžu vypít další dávku (což v tomto případě rozhodně není standardem). Neměl jsem žádné bolesti, nepříjemné pocity ani chuť zvracet.
Tím se dostávám k další věci: velice často se setkávám s názorem, že zvracení je během konzumace ayahuascy v podstatě něco žádoucího, protože se díky němu pročistí váš organismus. Osobně se s tímto zdráhám souhlasit. Pokud se totiž připravujete opravdu pečlivě a zodpovědně, pak vlastně nemáte žádný důvod zvracet právě za tímto účelem, neboť vaše tělo je již pročištěné dostatečně.
Jiná věc pochopitelně je, že běžní turisté na podobné věci prostě nemají dostatek času a většinou ani trpělivosti – chtějí prostě přijet, o víkendu vypít ayahuascu (klidně i z PETky) a „něco vidět“. Pokud už nějakou dietu drží, obvykle tak týden předem a čistě na základe toho, co jim šaman napíše v e-mailu, neboť s ním nejsou v osobním kontaktu. To ale se skutečnými ceremoniemi nemá nic moc společného a následky takového počínání nemusí být dvakrát příjemné.
Já jsem dosud nezvracel během žádné ceremonie tady v Amazonii. Samozřejmě si uvědomuji, že každé tělo je jiné a různí lidé na tutéž látku mohou reagovat různě. I tak ale platí, že zvracení je považováno především za významný obranný reflex, který organismus chrání např. před vlivem potenciálních toxinů. Což není úplně přesně to, co v podobném okamžiku (kdy se snažím maximálně uvolnit, koncentrovat na vize, kontrolovat své chování...) potřebuji.
Závěrem dodám, že vepřového masa jsem se na radu šamana zdržel i dalších 15 dní po skončení ceremonie. V současnosti jsem schopen jíst větší porce než dříve, netrpím neustále pocitem plnosti ani nafouklým břichem a rovněž již nemám tolik chuť na koktejly ani jiné alkoholické nápoje.