Počátky pěstování kávovníku a vaření kávy je prý možné vystopovat až k etiopskému pasáčkovi, který si všiml, že když se jeho kozy napasou na červených bobulích jednoho keře, chovají se pak velmi rozjařeně.
Ze své etiopské domoviny se kávovník dostal do Arábie, odkud se pak šířilo umění pražení kávových zrn a přípravy kávy dál do světa. Evropa se s kávou seznámila prostřednictvím benátských kupců, kteří dováželi kávová zrna z Orientu.
Do jedné z „kávových bašt“, do Brazílie, se kávovník dostala už v 18. století, ale naplno se tu začal pěstovat až o sto let později, když se země osvobodila od portugalské nadvlády.
Káva nepůsobí na každého stejně
Dnes holdují kávě pro její chuť a povzbudivé účinky miliony lidí po celém světě. Nápoj však nepůsobí na každého stejně. Někdo po jediném šálku nezamhouří oko dlouho do noci a druhý spí jako nemluvně, i když jich vypil před spaním třeba pět. Klíčovou molekulou zodpovědnou za stimulaci organismu kávou je kofein.
V organismu se váže na stejná místa jako adenosin, který je na rozdíl od kofeinu lidskému organismu vlastní. Adenosin patří ke „spánkotvorným“ látkám, které vznikají v mozku při nevyspání. Kofein účinky hromadícího se adenosinu oslabuje a zahání tak ospalost.
Schopnost vazby na molekuly, které řídí činnost svalu, zajišťuje stimulační efekt kofeinu na srdeční svalovinu a krevní oběh. Ve sportu proto patří káva a v ní obsažený kofein k oblíbeným povoleným podpůrným prostředkům. Někteří profesionální cyklisté vypijí před náročnou etapou i deset šálků.
Na nervový systém účinkuje kofein přes molekuly adenosinových receptorů, jež si lidské tělo vytváří podle genu ADORA2A. Lidé mohou zdědit různé varianty tohoto genu a následně pak jejich receptory vážou kofein pevněji nebo volněji.
Při odbourávání kofeinu v lidském organismu patří klíčová úloha jaternímu enzymu vyráběnému podle instrukcí genu CYP1A2. Také ten se může vyskytovat v různých variantách, jejichž nositelé se pak liší intenzitou odbourávání kofeinu. Někdo zdědil enzym pracovitější, jiný línější.
Tři „kasty“ pijáků kávy
O výsledné síle účinku kofeinu na konkrétního člověka rozhoduje ochota této látky k vazbě na adenosinový receptor v kombinaci s tempem její likvidace. Přehledně shrnuje tyto okolnosti zpráva týmu J. W. Langera z Institute for Scientific Information on Coffee. Doktor Langer dělí pijáky kávy do tří základních kategorií.
Do první skupiny řadí lidi s vysokou vnímavostí ke kofeinu. Těm se kofein silně váže na buňky nervového systému a játra ho jen pomalu odbourávají. Kofein proto zůstává v těle déle a působí razantněji. Pití kávy může u těchto disponovaných jedinců vyvolávat problémy se spánkem. Naštěstí tvoří silně vnímaví pijáci kávy jen malou část lidské populace.
V druhé skupině jsou podle doktora Langera lidé, kteří si díky středně intenzivnímu metabolismu kofeinu udržují v těle „kofeinovou rovnováhu“. Při konzumaci 2 až 5 šálků kávy za den nepociťují žádný problém. Obecně se jim nedoporučuje pít větší množství kávy před spaním, ale mnozí nemají ani s tím velké potíže.
Ve třetí skupině se nacházejí lidé, kteří kofein velmi rychle metabolizují a vylučují ho z těla ven. Ti si povzbuzujících účinků kávy moc neužijí. Doktor Langer ale tyto „rezistentní typy“ nabádá, aby se nepokoušeli dohnat svůj kofeinový „handicap“ zvýšenou konzumací nápoje.
Také tito lidé by měli respektovat doporučení Evropského úřadu pro bezpečnost potravin a držet konzumaci kofeinu pod 400 miligramy denně. To odpovídá nejvýše pěti šálkům kávy za den. Lidé se slabou odezvou na kávu si mohou s klidným svědomím dopřát tento nápoj před spaním, protože většina z nich i pak usíná bez jakýchkoli potíží.
