Občas narazím na nějakou starší věc. A koukám z čeho jsou vyrobené věci, které bychom dneska běžně dělali z plastu. Teď třeba visačka (jmenovka) od kufru. Dneska kousek plastu. Ale ta 30 let stará byla z kůže, snad akorát okénko bylo plastové. Ono i ten kufr na sobě měl plastu minimum pokud vůbec nějaký (a to se bavíme o polovici osmdesátých let, tedy době ne až tak dávné).
Spíš než zákaz plastů, což je podle mě utopie, by se měly omezit tam, kde existuje nějaká rozumnější alternativa. Ale tohle prostě nemůže zařídit žádná direktiva, žádný zákaz. Proč se nepoužívají papírové pytlíky (nedávno mě překvapilo, když mi v železářství zabalili šrouby do papíru), proč se místo skleněných lahví (které se navíc dají použít vícekrát) používají raději plastové, a mohl bych pokračovat.
Kde končí vytříděné plasty díky kontaktům mezi popeláři u komunálních služeb náhodou vím. Vyberou se z nich PET lahve a podobný lukrativní materiál a ostatní se naveze na stejnou hromadu jako zbytek. Snažím se tvářit, jako že to nevím a normálně třídím, ostatně mi to může být celkem jedno. Díky tomu, že 50% odpadu je plast a 30% papír jsme mohli zmenšit košík na bordel (zbytkový či směšný odpad), kterého je minimum.
