Nezbytnou součástí našeho těla je voda, která představuje přibližně 55 až 65 % hmotnosti dospělého člověka. Pomáhá regulovat tělesnou teplotu, lubrikovat klouby, podporovat trávení a odstraňovat toxiny. Dostatečný příjem tekutin má pozitivní vliv na kognitivní schopnosti a psychickou pohodu. Tělo ztrácí vodu během běžných činností, jako je dýchání, pocení a močení, nicméně přirozeně máme biologickou schopnost regulovat příjem vody skrze pocit žízně.
Lauren Ball a Kiara Too se zabývaly otázkou, zda je žízeň spolehlivým ukazatelem dehydratace. Lauren Ball působí jako profesorka komunitního zdraví a well-beingu na Univerzitě v Queenslandu, je mezinárodně uznávanou autoritou v oblasti zdravotní péče a má přes 40 publikací. Kiara Too je odbornou dietoložkou a doktorandkou na stejné univerzitě. Obě se zaměřují na zlepšování zdraví prostřednictvím výživy, komunitního zdraví a optimalizace zdravotnických služeb.
Pocit žízně řídí mozek
Pocit žízně řídí hypothalamus v mozku, který zpracovává signály z různých částí těla a vyhodnocuje, kdy nám chybí tekutiny. Když tělo ztratí určité množství vody, aktivují se hormony, které signalizují nutnost doplnit tekutiny. Hypothalamus vysílá signál, že je čas se napít, což je zásadní mechanismus pro udržení hydratace.
Dehydratace nastává, když tělo nedokáže doplnit vodu, kterou ztrácí. Mezi první příznaky patří bolest hlavy, únava a potíže se soustředěním. I mírná dehydratace může ovlivnit psychickou pohodu. Při dlouhodobé dehydrataci může dojít k vážným zdravotním problémům, jako jsou záněty močových cest, ledvinové kameny nebo i zhoršení fyzického výkonu a regenerace.
Mezi laickou veřejností je žízeň považována za spolehlivý ukazatel dehydratace, nicméně výzkumy ukazují, že to nemusí být tak jednoznačné. Studie z Texaské univerzity například zjistila, že pocit žízně ne vždy přesně odpovídá hladině hydratace v těle. Účastníci studie projevovali žízeň i v situacích, kdy nebyli dehydratovaní, nebo naopak neměli pocit žízně, přestože jejich tělo vodu potřebovalo.
Žízeň by neměla být jediným ukazatelem
Žízeň může být ovlivněna nejen aktuální hydratací, ale i dalšími faktory, jako je okolní teplota, fyzická aktivita nebo dostupnost vody. Například při intenzivní fyzické aktivitě nebo v horkém prostředí může tělo vysílat signály žízně pozdě, což vede k opožděnému doplnění tekutin a zvýšenému riziku dehydratace. Studie také prokázaly, že ženy pociťují žízeň intenzivněji než muži, což může souviset s hormonálními rozdíly.
Kromě pocitu žízně existují další metody, které mohou pomoci určit, zda je potřeba doplnit tekutiny. Mezi základní patří barva moči – čím je světlejší, tím lépe je tělo hydratované. Dalším ukazatelem je například frekvence močení, sucho v ústech nebo stav pokožky při jemném štípnutí, kdy se hydratovaná pokožka rychle vrací do původního tvaru.
Obecně se doporučuje vypít asi dva litry vody denně, ale skutečná potřeba se liší podle věku, pohlaví a úrovně aktivity. Pokud je někdo fyzicky aktivní nebo se pohybuje v horkém prostředí, měl by svůj příjem vody navýšit. Kromě čisté vody přispívají k hydrataci i tekutiny z potravin, jako je ovoce a zelenina.
Přestože žízeň hraje zásadní roli v řízení příjmu tekutin, neměla by být jediným ukazatelem. Zdravý návyk pravidelného pití, a to i bez pocitu žízně, může předejít problémům s dehydratací, zejména během fyzické aktivity nebo v horkém počasí. Žízeň je jen jedním z mnoha nástrojů, jak tělo hlídá své potřeby – vyplatí se tedy dávat pozor i na další ukazatele, které pomáhají udržovat organismus v rovnováze.
Zdroje: theconversation.com, mdpi.com, sciencedirect.com, sciencedirect.com, pmc.ncbi.nlm.nih.gov.