Když se podíváte na povrch Měsíce, spatříte stále patrné šrámy po dávných nárazech, které utržil. Podobné to musí být i v mladých planetárních systémech, které dnes pozorujeme v okolním vesmíru.
Na podobné srážky těles se zaměřil výzkumný tým, který vedl teoretický astrofyzik J.J. Zanazzi z University of California v Berkeley. S kolegy simulovali srážky mezi plynnými obry a sledovali, co se bude dít. Zajímalo je, jaké seismické vlny mohou vytvořit a také to, zda by otřesy planet mohl detekovat Vesmírný dalekohled Jamese Webba.
Planetotřesení po miliony let
Jak by něco takového mohl vůbec dokázat? Vtip spočívá v tom, že Webbův dalekohled sice nezachytí přímo seismické vlny, ale dokáže s extrémní přesností detekovat změny záření pozorovaného objektu. Pokud by seismické otřesy na plynných obrech byly dost silné, mohl by je odhalit díky fotometrickým změnám jejich záření.
Badatelé spočítali, že by srážka plynných obrů měla vyvolat planetotřesení, které potrvá miliony let. Jako model jim posloužila exoplaneta Beta Pictoris b, což je mladičký superjupiter o váze zhruba 13 jupiterů a stáří cca 12 až 20 milionů let. Již dříve vyšlo najevo, že na této exoplanetě je tolik prvků těžších než železo, že to odpovídá hmotě asi 100 až 300 Zemí. Velmi pravděpodobně jde o důsledek srážek s dalšími planetami.
Otřesy, které by mohl vidět i Webb
Zanazzi a spol. modelovali srážku giganta Beta Pictoris b s tělesem o hmotnosti Neptunu (cca 17 Zemí). Dospěli k tomu, že by srážka opravdu měla vyvolat masivní a dlouhodobé seismické vlny a že by to mělo být patrné na záření Beta Pictoris b.
Jde o relativně blízkou exoplanetu, vzdálenou od nás asi 63 světelných let. Zanazzi s kolegy tvrdí, že by Webbův dalekohled měl být schopen detekovat seismické vlny po modelované planetární srážce, pokud k ní došlo před 9 a možná až před 18 miliony let. Tak dlouho by se měl superjupiter třást.