V roce 1937 se Amelia Earhart – americká průkopnice letectví a první žena, která sama přeletěla Atlantický oceán – pokusila obletět zeměkouli. Její odvážný počin však skončil zmizením jí i jejího stroje, přičemž místo, kde by se měly trosky letadla nacházet, zůstávalo jednou z největších záhad v dějinách letectví. Navzdory rozsáhlému pátracímu úsilí se vrak ani ostatky patrně nejslavnější pilotky nepodařilo nalézt.
Téměř devadesát let po zmizení Amelie Earhart, poté, co byla v lednu roku 1939 v nepřítomnosti prohlášena za mrtvou, tvrdí firma Deep Sea Vision, která se zabývá průzkumem oceánů, že možná objevila letadlo, kterým Earhart během své výpravy v roce 1937 letěla. Podrobnosti přináší magazín Interesting Engineering.
Obraz letadla na sonaru
Bývalý zpravodajský důstojník amerického letectva a generální ředitel společnosti Deep Sea Vision Tony Romeo byl zmizením Earhart fascinován. Vydal se proto na zhruba tříměsíční cestu s cílem najít její letadlo. Celý podnik v hodnotě 11 milionů dolarů financoval prodejem komerčních nemovitostí.
„Tento příběh mě vždycky zajímal a všechny věci v mém životě se tak nějak sešly v pravou chvíli,“ řekl Romeo. „Končil jsem s realitami a hledal jsem nový projekt, takže i když jsem s tím reálně začal asi před osmnácti měsíci, ve skutečnosti to bylo něco, o čem jsem přemýšlel a co jsem zkoumal už dlouho.“
Romeo vyplul na lodi se šestnáctičlennou posádkou v září 2023 z ostrova Tarawa na Kiribati. Sonarem prozkoumali zhruba 13 500 čtverečních kilometrů oceánského dna a asi po měsíci cesty zachytili objekt ve tvaru letadla, který se nacházel přibližně 160 kilometrů od neobydleného korálového atolu Howland.
Na sonarovém snímku je skutečně vidět objekt ve tvaru letadla. Z místa, kde se nachází, lze dedukovat, že by mohlo jít o ztracený letoun Lockheed 10-E Electra Amelie Earhart. Dorothy Cochrane z Národního muzea letectví a kosmonautiky Smithsonova institutu potvrdila, že se ohlášené místo geograficky shoduje s předpokládaným místem havárie.
Může to být stroj Amelie Earhart
Místo nálezu odpovídá předpokládané trase letu Amelie Earhart, která v době svého zmizení směřovala z Lae v Papui-Nové Guineji do Oaklandu v Kalifornii. Potvrzuje to i skutečnost, že v roce 1991 byl na neobydleném atolu Nikumaroro nalezen hliníkový kus, který „s vysokou mírou jistoty“ pocházel ze ztraceného letadla. Místo nálezu je přitom nedaleko od místa, kde Romeo našel „podmořskou skvrnu“.
Skeptici nicméně volají po jasnějším pohledu a konkrétních detailech, jako je například výrobní číslo letadla. „Dalším krokem je potvrzení – musíme se vrátit s dalšími druhy senzorů a opravdu dobře to vyfotografovat a podívat se, jaký je stav artefaktu na mořském dně,“ řekl Romeo
Romeo předpokládá, že se do hlubin oceánu podívají autonomní nebo robotické ponorky vybavené kamerami a sonary, jež by měly pořídit jasnější snímky objektu, který leží více než 4,5 kilometrů pod hladinou. Přestože připouští možnost, že se jedná o jiné pohřešované letadlo nebo nesouvisející předmět vyrobený člověkem, zůstává přesvědčen o svém převratném objevu a odvolává se na charakteristický tvar trupu, ocasu a křídel.
Nález vraku by mohl ukončit konspirační teorie o zmizení Earhart. Některé z nich tvrdily, že Earhart byla zajata japonskou vládou, zatímco jiné spekulovaly o tom, že byla americkou špionkou, která se vrátila do své vlasti, aby na sebe vzala identitu ženy v domácnosti.