Území obývané ve středověku kmeny Baltů se neomezovalo jen na prostor při východních březích Baltského moře, kde dnes žijí baltické národy Litevců a Lotyšů. Obývali rozsáhlá území sahající na východě až kamsi k řece Volze.
Až do 13. století to byli zapřisáhlí pohané odmítající křesťanství a praktikující kruté rituály. O jejich náboženství toho moc nevíme, protože po sobě nezanechali písemná svědectví. Většinu se o nich historici dozvídají z archeologických výzkumů.
K výrazným rysům kultury Baltů patřily pohřby jejich společenské elity. Muži byli často pochováváni s koňmi. Pohřby však měly velmi pestrou podobu. V některých hrobech bylo hned několik koní, v jiných ležela jednotlivá zvířata a v dalších byli koně rozčtvrcení. Koně byli ukládání do hrobů v různých polohách, nejčastěji s nohama skrčenýma pod sebou nebo leželi na boku. V Litvě se našly hroby, kde byl kůň uložen tak, jako kdyby pádil do podzemí.
Hroby s rozporcovanými koni jsou svědectvím hrůzostrašných, krvavých obřadů, při kterých byla zvířatům nejprve useknuta hlava, pak byla stažena z kůže a nakonec rozčtvrcena. Nejstrašnější byly případy, kdy Baltové pohřbili koně zaživa.
Ležící zvíře zatížili kameny a pak na něj nahrnuli zeminu. Na mnoha hřbitovech byli koně pohřbeni odděleně od lidí, jinde ale byl popel z pohřební hranice navršen na koňskou mrtvolu. Některé hroby obsahují koňské postroje, jiné jsou bez nich.
Vědci byli přesvědčeni, že všechny hroby s koňmi mají společné jen dva rysy – šlo o koně místních plemen a pohřbívali se výhradně hřebci. I to se ukázalo jako iluze díky izotopové analýze a také díky archeogenetice – tedy analýzám DNA izolované z koňských ostatků nalezených v hrobech Baltů.
Nové světlo na koňské oběti vrhá výzkum početného mezinárodního týmu vedeného Richardem Madgwickem z Cardiff University, jehož výsledky zveřejnil vědecký časopis Science Advances.
Námořní import koní
Analýzou izotopů stroncia vědci zjistili, že koně pochovávaní na pohřebištích Baltů nepocházeli z místních chovů, ale byli importovaní ze Skandinávie. Genetické analýzy prokázaly u třetiny koní samičí pohlaví. Lze z toho usuzovat, že důležití byli koně určitého typu, s vysokou pravděpodobností kvůli barvě srsti.
Ze starých baltských mýtů vyplývá, že vysoce ceněni bili bělouši. I to můžou nakonec potvrdit analýzy DNA, protože barva srsti koní je založena dědičně. Koně byli v drtivé většině mladí – ve věku 3 až 5 let. I to mělo dodávat nebožtíkům na prestiži. Pozůstalí neobětovávali staré, nemocné koně ale vysoce ceněná zvířata v plné síle.
Koně Baltům zřejmě dodávali vikingští obchodnici, kteří je přepravovali přes Baltické moře ve svých lodích. Vikingové byli v raném středověku v oblasti Baltu první, kdo začal používat lodi s plachtou. To znamenalo pro námořní dopravu revoluci. V lodi už nemuseli být veslaři a zbylo v ní mnohem více místa pro náklad.
Vikingové díky tomu přepravovali v lodích i velká zvířata, jako jsou koně. Baltům tak vikingští obchodníci dovezli tisíce zvířat pocházejících z oblasti dnešního Finska nebo středního Švédska a přepravovali je přitom na vzdálenost stovek kilometrů.
Titulní foto je pouze ilustrační.