Už v trochu lepším dalekohledu spatříme na kotoučku Marsu slavné polární čepičky. Jedná se o velké zásobárny ledu – toho vodního i suchého v podobě zmrzlého oxidu uhličitého.
Jižní polární čepička je mnohem menší než její severní kolegyně. Její průměr je zhruba třetinový a dosahuje asi 400 km.
V roce 2018 přišli vědci s překvapivým objevem. Přibližně 1,5 kilometru pod polární čepičkou se má nacházet obrovské jezero kapalné vody. Později se ukázalo, že by jezero mohlo mít rozměr 20 x 30 km a dokonce nemusí být jediné. Objev kapalné vody, i když pod povrchem, by byl samozřejmě senzací. Je ale jezero skutečné?
Podpovrchové jezero je evergreen současné planetologie. Možné objevy byly zaznamenány pod povrchem mnoha měsíců Jupiteru a Saturnu. Zdrojem energie, která udržuje vodu v kapalném skupenství, jsou slapové síly blízké obří planety. V případě Marsu by to musela být zřejmě chemie – voda v jezeře by musela být extrémně slaná. Je to možné, ale... neexistují jednodušší vysvětlení? Možná ano.
Data z radaru
V oblasti jižního pólu Marsu zatím žádná sonda nepřistála a i kdyby ano, nic by zřejmě nezjistila. Vědci se tak museli v roce 2018 opřít o data z oběžné dráhy. Konkrétně využili přístroj MARSIS (Mars Advanced Radar for Subsurface and Ionosphere Sounding) na palubě evropské sondy Mars Express.
Jedná se o dvě dvacetimetrové a jednu sedmimetrovou anténu, které pracují od roku 2005. Radar funguje poměrně jednoduchým způsobem – vyšle se signál, který se odrazí od odrazivé vrstvy a vrátí se zpět. Signál z radu dokáže projít horninami, takže můžeme prozkoumat i podpovrchové vrstvy.
V roce 2018 interpretovali vědci data tak, že se pod jižním pólem Marsu nachází jezero plné vody. Nyní však vyšla studie, která se na měření MARSIS dívá trochu více skepticky.
Existují i jednodušší vysvětlení?
Autoři nové studie si položili otázku, zda by pozorovaný signál nemohlo vyvolat i něco jiného. Poukazují na to, že silný odraz mohou způsobit dva různé efekty.
Jeden z nich souvisí s permitivitou. Pokud vezmete nějaký materiál a umístíte ho do elektrického pole, elektrony a protony v atomech tohoto materiálu se budou snažit přizpůsobit poli. Je to podobné jako u známého experimentu s magnetem a železnými pilinami. Některé látky reagují silněji než jiné. Permitivita udává, jak moc se nabité částice v materiálu vyrovnají.
Pokud máme pod povrchem dvě vrstvy materiálů s různou permitivitou, může dojít k silnému odrazu radarového signálu. Může jít třeba o horniny, nad kterými je vrstva slané vody.
V nové studii se tým zabýval další možností – elektrickou vodivostí různých materiálů a zjistil, že se na povrchu ale i pod povrchem mohou nacházet vrstvy s různou vodivostí. Jde o jíly, minerály obsahující kovy nebo slaný led. Podobné vrstvy mohou také vytvářet silné radarové odrazy.
Nova studie není jasným důkazem toho, že by se v roce 2018 vědci mýlili. Ukazuje jen to, že může existovat více vysvětlení pozorovaných radarových měření a některá mohou být i pravděpodobnější než jezero plné vody.
