Nejen v domácnostech se postupně prosazují chytré technologie. Samozřejmě pronikají i do dalších segmentů – například k hasičům a záchranářům. Některé z nich jste mohli zahlédnout například při nedávných požárech v americké Kalifornii.
Jak říká léty prověřené vojenské pravidlo: „bez spojení není velení“. Platí pochopitelně i pro záchranné složky, pomáhajících při živelních katastrofách. V případě kalifornských požárů se jednalo zejména o mobilní LTE vysílače, které provizorně nahrazovaly poničenou telekomunikační infrastrukturu. Umožnily komunikaci nejen mezi záchranáři, ale i obyvatelům postižených oblastí.
Výbava záchranných složek stále častěji obsahuje komponenty, komunikující přes mobilní data s nejrůznějšími aplikacemi a nástroji. Lze předpokládat, že v následujících letech se tato cesta stane komunikační páteří záchranných jednotek ve vyspělých zemích. Potvrzují to i následující příklady.
Chytrá bunda s českou stopou
Jednou z letošních novinek v segmentu záchranářské výbavy je chytrá bunda, na které se v rámci projektu CHASE (Connected Health and Safety Equipment) podílela řada firem v čele s finskou Nokií.
Díky sadě senzorů a komunikační technice dokáže oblečení sledovat zdravotní stav a přesnou polohu záchranáře. Součástí je například snímač srdečního tepu, senzor zrychlení, teploměr nebo GPS lokátor. Do budoucna se pak počítá s přidáním dalších senzorů – například chemických či akustických.
Data z bundy jsou následně odesílána do operačního střediska, kde mohou být využita k analýze situace na místě zásahu a následné koordinaci jednotek. V případě detekce škodlivých látek lze například nařídit evakuaci obyvatel.
Svou stopu na této bundě zanechala také brněnská firma GINA Software, která se v rámci projektu podílela na sběru dat, jejich následném zpracování a přenosu do aplikace v reálném čase. Vývojáři z jihomoravské metropole spolupracují i s českými záchrannými složkami, kterým poskytují různá softwarová řešení pro jejich komunikační potřeby.
Vysílačky s Androidem
Změna se odehrají také v segmentu komunikačních zařízení. Kromě Nokie tyto přístroje vyrábějí například společnosti Huawei, Teltronic nebo Hytera. Motorola se svým hybridním zařízením LEX L11 kombinuje smartphone s klasickou vysílačkou.
Na první pohled překvapí, že se jedná o poměrně velké a robustní přístroje. To má jednoduchý důvod – záchranáři během práce používají rukavice, ve kterých mají snížené ovládací schopnosti. Vysílačka, mimochodem v případě LEX L11 postavená na OS Android, musí být odolná, bytelná a ovladatelná i v rukavicích.
Zásadní pokroky se v současnosti odehrávají na poli distribuce signálu LTE v hůře dostupných oblastech. Například Nokia nabízí přenosné stanice UCN (Ultra Compact Network), které se vejdou do batohu a jsou schopné pokrýt LTE signálem okolí několika kilometrů.
Podstatně větší kalibr nabízí finský výrobce pod zkratkou CN (Compact Network). V tomto případě se jedná o nástavbu nákladního automobilu. Dosah pokrytí pomocí tohoto řešení je ve srovnání s UCN několikanásobně větší.
Podobná řešení jsou již nyní součástí americké sítě FirstNet, která pomáhá při komunikaci záchranářů a policistů během živelních katastrof nebo při monitorování akcí, jichž se účastní velké množství lidí.
Kamery
Nedílnou součástí výbavy záchranných složek se pomalu ale jistě stávají kamery, nabízející záznam, případně i streamování videa. Mohou být umístěny na helmě, oblečení, nebo v brýlích a prostřednictvím rychlých datových sítí mohou přenášet obraz přímo do operačního střediska.
Mezi výrobce podobných kamer patří například společnosti Reveal a Audax, jejichž zařízení již využívá britská policie v rámci místní sítě Home Office určené pro kritickou komunikaci.
A zase ty drony
Drony se v segmentu záchranných složek úspěšně „zabydlují“ především díky schopnosti bezdrátového přenosu videa ze vzdáleného místa. Tím ale jejich role nekončí – v budoucnosti se mohou stát nosičem a distributorem LTE signálu, který vytvoří záchranářům zabezpečenou a spolehlivou mobilní síť.
Při pohledu z výšky několika desítek metrů, kam se drony snadno dostanou i v horším počasí, mohou zasahující jednotky mnohem lépe naplánovat zásah, v případě využití termokamery pak i lokalizovat ohnisko požáru nebo třeba ztracené osoby.
Na základě streamovaného videa a dat ze senzorů na dronu mohou zasahující jednotky posoudit, jaké vybavení bude nutné nasadit, kolik je na místě zraněných, nebo zda došlo k úniku nebezpečných látek, a podle toho efektivně naplánovat další postup.