Stále častěji se objevují informace o tom, že psychedelické drogy mohou být účinné proti posttraumatické stresové poruše a depresi rezistentní vůči léčbě. Zjistit, zda tyto látky fungují jako léčiva, může být náročné, protože je obtížné provést kontrolovaný experiment. Přesto vědci dosáhli určitého pokroku v pochopení toho, co se s psychedeliky děje na molekulární úrovni, informuje Ars Technica.
Většina psychedelik působí na serotoninové receptory v mozku, čímž lze teoreticky vysvětlit jejich vliv na deprese. Mnoho populárních antidepresiv ovlivňuje hladinu serotoninu, nicméně nevyvolávají žádné účinky měnící mysl, které jsou příčinou zájmu o psychedelika ze strany jejich konzumentů.
Psychedelika a jejich vliv
U člověka existuje sedm tříd receptorů; některé z nich aktivují signální dráhy, zatímco jiné je inhibují. Jedna skupina receptorů propouští v reakci na serotonin ionty do buňky a spouští nervové impulzy. Ostatní interagují s proteiny uvnitř buňky a spouštějí dlouhodobější reakce na serotonin. Psychedelika, jako je LSD a meskalin, se vážou na receptory druhé skupiny a aktivují je.
Toto působení vyvolává poměrně dramatické změny ve vnímání okolí. Existují však také určité důkazy, že psychedelika podporují změny nervových buněk, které umožňují těmto buňkám měnit jejich propojení. K tomu dochází tak, že struktury, zvané dendrity, rostou a větví se. Jednou z hypotéz je, že tyto změny umožňují buňkám uniknout z konfigurace, která byla spojena s určitou zdravotní poruchou.
„Psychedelické sloučeniny podporují kortikální strukturální a funkční neuroplasticitu prostřednictvím aktivace serotoninových 2A receptorů. Mechanismy, kterými aktivace receptorů vede ke změnám v růstu neuronů, jsou však stále nedostatečně definovány,“ konstatují odborníci v abstraktu své práce s tím, že zjistili, že „aktivace receptorů serotoninu 2A je zodpovědná za plasticitu podporující antidepresivní vlastnosti psychedelických látek.“
Výzkumníci tyto výsledky potvrdili pomocí dimethyltryptaminu (DMT) – psychedelika obsaženého v ayahuasce, a psilocinu, aktivní formě drogy psilocybin, která se obvykle získává z hub. 24 hodin poté, co myši dostaly jednu z těchto drog, měly nervové buňky v jejich mozku zvýšenou hustotu dendritů. Tento růst byl doprovázen zvýšenou frekvencí aktivity jednotlivých nervových buněk.
Serotoninové receptory
Vědci poté začali testovat blízké chemické příbuzné těchto drog a zjistili jasný vzorec: zmenšení pravděpodobnosti interakce s vodou posílilo jejich účinky na neurony. To naznačovalo, že k podpoře změn v dendritech může být zapotřebí schopnost procházet membránami, které jsou vůči vodě odolné. Aby to potvrdili, udělali do membrán otvory, které zvýšily aktivitu drog.
To je však poněkud matoucí zjištění, protože serotoninové receptory se nacházejí uvnitř membrány a interagují s vnějším povrchem buňky. Proč by tedy cokoli, co interaguje s těmito receptory, mělo procházet přes membránu do nitra buňky?
Receptory na povrchu buňky jsou rozhodně klíčem k její reakci na serotonin. Receptory se však na povrchu buňky neobjevují jen tak z ničeho nic – vznikají jinde v buňce a chvíli trvá, než se zpracují a dopraví na povrch. Vědci zjistili, že populace serotoninových receptorů se nachází uvnitř struktury zvané Golgiho aparát.
Za normálních okolností by tyto receptory nepřišly do kontaktu se serotoninem, takže by z tohoto místa nesignalizovaly. Výzkumníci však upravili protein tak, aby pumpoval serotonin dovnitř buněk, a ukázali, že má stejný účinek jako psychedelika, což naznačuje, že receptory mohou být aktivovány a že tato aktivace je klíčová pro změnu nervového spojení.
Bude nutné další zkoumání
Má to něco společného s léčebnými účinky psychedelik? Testy s myškami, které měly v mozku aktivní vnitřní serotoninovou signalizaci, ukázaly, že tito živočichové méně často vykazovaly chování považované za obdobu deprese.
Ačkoli to naznačuje, studie jednoznačně neprokazuje, že tato vnitřní populace serotoninových receptorů je nezbytná pro léčebné reakce na psychedelika. Žádný z poskytnutých důkazů se nezabývá tím, zda se tyto receptory podílejí na psychedelické odezvě na drogy. Na uvedená zjištění je tedy třeba pohlížet spíše jako na náznak něčeho, co stojí za další zkoumání, nikoli jako na jasný důkaz důležitého rysu neurobiologie.
Výsledky vědeckého bádání byly publikovány minulý týden ve článku „Psychedelika podporují neuroplasticitu prostřednictvím aktivace intracelulárních receptorů 5-HT2A“ v odborném časopise Science.