Novela energetického zákona známá jako „Lex Plyn III“ přináší do české energetiky dvě zásadní změny: urychluje povolování plynových elektráren a zavádí zákaz provozu tzv. mařičů elektřiny. Tato novinka je reakcí na rychle rostoucí počet hodin, kdy je v síti přebytek elektřiny a její cena padá do záporných hodnot. Typicky v době, kdy slunce svítí a vítr fouká naplno, ale spotřeba je nízká. V roce 2024 bylo 314 hodin se zápornou cenou, rok předtím šlo o 134 hodin.
Mařiče jsou v podstatě zařízení fungující jako velké fény, které na povel začnou spotřebovávat elektřinu, přemění ji na teplo, a to bez užitku vypustí do ovzduší. Proč se to dělá? V době záporných cen provozovatel tohoto zařízení nejen neplatí za spotřebovanou elektřinu, ale za její odběr dokonce inkasuje. Navíc může dostávat i odměny za to, že pomáhá stabilizovat síť – z peněz, které platíme všichni v ceně elektřiny.
Mařiče s výkonem půlky Temelína
Tento fenomén se rozjel naplno zejména v posledním roce. Distributoři evidovali žádosti o připojení mařičů o výkonu až 1000 megawattů, což odpovídá jednomu bloku jaderné elektrárny Temelín. To názorně ukazuje, o jak masivní energetické toky jde. Pokud by se takové množství elektřiny skutečně jen „vyfouklo do vzduchu“, šlo by o plýtvání epických rozměrů. V zákoně se uvažovalo o výjimce pro již existující mařiče, ale ta nakonec neprošla.
Mařič elektrické energie
Ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček proto prosadil legislativní zákaz: „Zařízení, která pálí elektřinu bez užitku, nemají v energetice místo. Není přijatelné, aby někdo záměrně plýtval energií, a natož z toho ještě profitoval,“ uvedl po schválení novely. Dohled nad dodržováním zákazu bude pravděpodobně vykonávat Energetický regulační úřad (ERÚ).
K tématu mařičů elektřiny se velmi kriticky vyjádřila také předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. V diskuzním pořadu Otázky Václava Moravce označila jejich masové nasazení za „úchylné“ a zdůraznila, že ačkoli energetická soustava může v omezené míře tato zařízení potřebovat, současné plány na jejich rozsáhlé využití považuje za absurdní. Drábová také navrhla alternativní využití přebytečné elektřiny v době záporných cen například pro těžbu kryptoměn.
Akumulace a inteligentní řízení místo maření
Zákaz se ale nevztahuje na všechna zařízení, která v době přebytku spotřebovávají elektřinu. Pokud je energie využita smysluplně – například na ohřev vody, vytápění budov, technologické procesy nebo třeba výrobu vodíku – pak se zákon na takové provozy nevztahuje. Smyslem je, aby elektřina nesloužila pouze k bezúčelnému spalování, ale byla využita pro konkrétní užitečné účely. Přesné vymezení, co už je efektivní využití a co ještě není, může v praxi přinést zajímavé právní i technické debaty.
Hlavním důvodem zákazu je ochrana trhu s tzv. flexibilitou a podpůrnými službami. Pokud by trh ovládly jednoduché a levné mařiče, vytlačily by investice do moderních řešení, jako jsou bateriová úložiště, inteligentní řízení spotřeby nebo akumulace tepla. Navíc by hrozilo, že náklady na stabilizaci sítě porostou a zaplatí je všichni odběratelé elektřiny. Zákaz mařičů má motivovat k rozvoji efektivnějších, modernějších a šetrnějších technologií pro stabilizaci sítě.
Zákaz mařičů je v evropském kontextu poměrně unikátní – většina států se snaží problém přebytků řešit spíš podporou akumulace a inteligentního řízení spotřeby. V Česku však prudký nárůst žádostí o připojení těchto zařízení donutil zákonodárce k rychlému zásahu. Účinnost novely je naplánována na srpen 2025. Zákaz přichází po přijetí Lex OZE III, který má umožnit akumulaci energie – logicky se tedy nejdřív vytvořil prostor pro efektivní řešení a až pak se zavřela cesta mařičům.