Ve Sluneční soustavě máme zkušenost s planetami, které spořádaně obíhají kolem hvězdy. Zároveň už víme, že v Mléčné dráze je spousta potulných planet (anglicky Rogue planet), které se pohybují vesmírem, aniž by byly gravitačně svázané na oběžné dráze kolem nějaké hvězdy.
Mezinárodní tým odborníků NASA a japonské Osaka University nedávno dospěl k závěru, že potulné planety jsou ve skutečnosti v Mléčné dráze mnohem početnější než planety v planetárních systémech.
Z jejich výsledků vyplývá, že připravovaný americký vesmírný infračervený teleskop Nancy Grace Roman Space Telescope, který by měl letět do vesmíru v roce 2027, by mohl nalézt kolem 400 potulných planet velikosti Země. Původní odhady přitom očekávaly, že tento infrateleskop objeví zhruba 50 potulných terestrických planet.
David Bennett z výzkumného centra NASA Goddard Space Flight Center a jeho kolegové odhadli, že v Mléčné dráze je asi až dvacetkrát více potulných planet než planet u hvězd. Jejich studie je první, která do podobných odhadů zahrnuje i planety méně hmotné než Země.
Pomohly mikročočky
Badatelé vycházejí z devítiletého průzkumu mikročoček MOA (Microlensing Observations in Astrophysics), který probíhal na novozélandské observatoři Mount John University Observatory. Mikročočky se objevují, když u dvojice objektů, které pozorujeme prakticky v zákrytu, je záření vzdálenějšího objektu ohýbáno gravitací bližšího objektu.
Jak uvádí první autor studie Takahiro Sumi z Osaka University, mikročočky jsou jediným dnes prakticky použitelným postupem, s nímž můžeme objevit menší potulné planety. A rovněž další velmi zajímavé objekty, jako jsou například primordiální černé díry. Pro astronomy jsou mikročočky doslova darem z nebes, i když jsou velmi vzácné.
Autoři studie jsou přesvědčeni, že potulné planety velikostí srovnatelné se Zemí jsou v Mléčné dráze početnější než velké potulné planety. Domnívají se, že lehčí planety se snáze vymaní z gravitačního vlivu mateřské hvězdy, a pak stráví velmi dlouhou dobu v temnotách mezihvězdného prostoru.