Pentagon a další instituce s obavami sledují trajektorii čínské rakety Long March 5B Y2, která po vynesení modulu vesmírné stanice postupně klesá k Zemi. Předpokládají, že 22 tun vážící objekt by mohl přežít průlet atmosférou a dopadnout na zemský povrch.
Raketa není, na rozdíl například od prvních stupňů Falconu 9, žádným způsobem řízena a nelze tak předpovědět kdy, ani kam dopadne. Stránka N2YO.com, kde lze sledovat aktuální polohu, uvádí jako nejpravděpodobnější termín návratu do atmosféry neděli 9. května ve 4:34 středoevropského letního času s možnou odchylkou v rozmezí ± 21 hodin.
Pozor, padá raketa!
Třicet metrů dlouhé a pět metrů široké jádro rakety Long March 5B Y2 vyneslo minulý týden na nízkou oběžnou dráhu Země modul Tianhe neboli „Nebeská harmonie“. Jedná se o první část čínské vesmírné stanice CSS, která by měla být plně funkční do příštího roku. Raketa odstartovala na svou misi 29. dubna.
Omlouváme se, video v současné době nelze přehrát.
CSS bude vážit přibližně 60 tun, takže bude výrazně menší než Mezinárodní vesmírná stanice (ISS), jejíž hmotnost je přibližně 408 tun. ISS byla vypuštěna již v roce 1998, avšak její provoz bude v dohledné době ukončen. Očekává se, že Rusko do roku 2025 vybuduje svou vlastní vesmírnou stanici.
Na oběžné dráze
Raketa měla spadnout na určené místo v oceánu, což je v takových případech běžný postup. Tento plán však selhal a těleso pokračuje v nekontrolovaném obíhání kolem planety. Dnes raketa obíhá kolem Země přibližně jednou za 90 minut a pohybuje se rychlostí asi 27 600 km/h ve výšce 300 kilometrů.
Přestože většina rakety patrně shoří v atmosféře, lze předpokládat, že některé větší části mohou dopadnout na povrch. V případě dopadu do obydlené oblasti by pak mohly způsobit škody na majetku, zdraví i životech.
Jonathan McDowell z Astrofyzikálního centra na Harvardově univerzitě při této příležitosti připomněl, že při loňském vypuštění rakety Long March 5B dopadly na Zemi dlouhé kovové tyče a poškodily několik budov na Pobřeží slonoviny. Označuje za štěstí, že se nikomu nic nestalo.
McDowell uvedl pro server SpaceNews, že považuje za „nepřijatelné“, aby raketa nebyla naprogramována pro řízený návrat. Od roku 1990 je zakázáno, aby se cokoli nad 10 tun dostalo do atmosféry neřízeně kvůli riziku poškození majetku a zranění lidí. Astrofyzik na sociální síti Twitter průběžně publikuje příspěvky, v nichž informuje o stavu objektu na oběžné dráze.
Místo dopadu: neznámé
Vedoucí kanceláře programu kosmické bezpečnosti ESA Holger Krag uvedl, že bez znalosti konstrukce rakety je těžké odhadnout množství hmoty a počet úlomků, které by mohly potenciálně vzniknout. Předpokládá, že návrat do atmosféry může přežít asi 20 až 40 % původní hmotnosti, tedy zhruba 4 až 9 tun materiálu.
Relativně dobrou zprávou je, že statisticky hrozí jen velmi malé nebezpečí, že by trosky dopadly do obydlené oblasti. Vzhledem k tomu, že 71 % naší planety pokrývá voda, je nejpravděpodobnějším scénářem dopad do oceánu. V dopadové zóně se však nacházejí i velká města – mimo jiné New York, Madrid a Peking.
„Nemyslím si, že by lidé měli přijímat preventivní opatření. Riziko, že dojde k nějakému poškození nebo že by to někoho zasáhlo, je docela malé – není zanedbatelné, může se to stát – ale riziko, že to zasáhne právě vás, je neuvěřitelně malé. A tak bych kvůli tomu neztratil ani vteřinu spánku,“ řekl Jonathan McDowell v rozhovoru pro americkou televizní stanici CNN.
Dosud největší nekontrolovaný návrat vesmírného stroje do atmosféry se odehrál v roce 1979, kdy na Zem dopadly části vesmírné stanice NASA Skylab. Ani v tomto případě nedokázala americká vesmírná agentura s dostatečným předstihem přesně určit místo, kam trosky původně stotunové stanice dopadnou.