Když se v zimě počátkem roku 2003 připravoval start mise STS-107 s raketoplánem Columbia, nic nenasvědčovalo tomu, že skončí katastrofou. Přesto došlo k tomu, že se Columbia po návratu do pozemské atmosféry 1. února 2003 na Texasem rozpadla a celá její sedmičlenná posádka zahynula.
Právě Columbia byla raketoplánem, který v dubnu 1981 misí STS-1 zahájil prvním orbitálním letem program americké kosmické agentury NASA „Space Shuttle.“ Mise STS-107 byla jejím 28 letem do vesmíru a jak se bohužel ukázalo také letem posledním.
Sedmičlenná posádka Columbie pro tuto misi byla vybrána v červnu 2000. Jejím velitelem byl zkušený astronaut a testovací pilot, Rick Husband. Posádku tvořily 2 ženy a 5 mužů, mezi nimiž budil velkou mediální pozornost Ilan Ramon, první astronaut Izraele.
Na palubu Columbia si mimo jiné vzal kopii kresby „Měsíční krajina“ talentovaného českého chlapce židovského původu Petra Ginze, který zahynul v plynové komoře v Osvětimi.
Osudný let
Columbie odstartovala 16. ledna 2003 dopoledne ze Startovacího komplexu 39 Kennedyho vesmírného střediska na Floridě.
V necelé 82 sekundě po startu došlo k osudné události, když se z levé pomocné rakety odlomil kus izolační pěny, zhruba o velikosti 69 krát 46 cm, zasáhl izolační kompozitové panely RCC (Reinforced carbon-carbon) na levém křídle raketoplánu a poškodil je.
Columbia v té chvíli letěla rychlostí 686 až 922 km/h. Kvůli nízkému balistickému koeficientu, tedy schopnosti překonávat odpor vzduchu, utržený kus pěny ihned podstatně zpomalil, což vedlo k nárazu do křídla Columbie.
Zásahu si v tu chvíli nikdo nevšiml, ani posádka, ani pozemní středisko. Analytici na to přišli až druhý den mise. Z dostupných záběrů přitom nebylo možné zjistit míru poškození křídla.
Experti situaci vyhodnotili špatně
Odborníci NASA, United Space Alliance a Boeingu vytvořili pracovní skupinu Debris Assessment Team a snažili se určit vzniklé škody a míru poškození raketoplánu.
Nedokázali se ale úplně shodnout, jejich možnosti byly omezené, neměli k dispozici potřebné snímky. Postoj NASA byl, že následky střetu s izolační pěnou nejsou zásadní. Posádka byla o incidentu informována 23. ledna.
Raketoplán měl přistát 1. února 2003. V 8:44 dopoledne východního standardního času EST vstoupila Columbia do atmosféry ve výšce 120 kilometrů. Horký vzduch pronikl poškozenou izolací levého křídla a začal tavit jeho hliníkový povrch
V 8:53 byla Columbia ve výšce 71 kilometrů, letěla rychlostí Mach 23, povrch křídel měl teplotu 1 540 °C a z raketoplánu začaly odpadávat kusy konstrukce. Tragickou havárii raketoplánu při přiblížení k přistání přenášely televizní stanice:
Přežila jen háďátka
Posádka si prvních problémů zřejmě všimla v 8:58, kdy se v kabině objevila nesmyslná hlášení selhávajících čidel. V 9:00 se Columbia katastrofálně rozpadla na několik kusů. Všichni na palubě nejspíš záhy poté zemřeli v důsledku ztráty tlaku a působení strašlivých fyzikálních sil kvůli vysoké rychlosti a teplotě.
Při pátrání po pozůstatcích posádky a raketoplánu zahynuli další dva lidé při nehodě vrtulníku ve východním Texasu. Ačkoliv se to nezdá uvěřitelné, katastrofa Columbie má i své přeživší, i když nejde o lidi.
Pátrací týmy v dubnu 2013 objevily nádobku s živými háďátky obecnými (Caenorhabditis elegans). Červi zásobení živinami se zúčastnili experimentu na oběžné dráze a přežili rozpad raketoplánu.
V důsledku katastrofy Columbie došlo k pozastavení letů raketoplánů na déle než dva roky. Mise STS-114 odstartovala až v červenci 2005. NASA čelila rozsáhlé kritice, došlo k řadě změn a katastrofa nakonec vedla ke konci celého programu Space Shuttle a letů raketoplánů, které nakonec tak úplně nenaplnily původní očekávání.