Neolitická kultura v Evropě, která postavila monumentální stavby, jako je například Stonehenge, zažila zhruba před 5400 lety velký úpadek. Nejnovější vědecká studie přináší zatím nejlepší důkaz, že byl způsoben morovou epidemií. Podrobnosti přináší zpravodajský web CNN.
Výzkum DNA ze 108 jedinců, kteří v této době žili v severní Evropě, odhalil přítomnost bakterie moru Yersinia pestis v okamžiku úmrtí hned v osmnácti vzorcích. Toto zjištění poskytuje zatím nejpřesvědčivější důkaz o tom, že klíčovou roli v úpadku neolitických kultur hrál mor.
Co zdecimovalo populaci?
Asi před 5400 lety se populace v Evropě prudce snížila, přičemž tento jev byl patrný zejména v severních regionech. Proč k tomu došlo, bylo dlouho záhadou. „Domníváme se, že je zabil mor,“ říká Frederik Seersholm z Univerzity v Kodani v Dánsku.
Předchozí výzkumy starověké lidské DNA odhalily, že se místní populace po neolitickém úpadku nikdy plně nezotavily. Místo toho byly do značné míry nahrazeny lidmi přicházejícími z eurasijských stepí. Například v Británii pocházelo kolem roku 4000 před naším letopočtem méně než 10 % populace z lidí, kteří postavili Stonehenge.
Studie starověkých lidí tedy odhalily několik případů výskytu morové bakterie. To vysvětluje další dění na našem kontinentu – morová epidemie mohla vyhladit evropskou populaci a umožnit stepním lidem, aby se sem bez většího odporu nastěhovali.
Ne všichni však s touto teorií souhlasí. Například Ben Krause-Kyora z Univerzity v Kielu v Německu v roce 2021 tvrdil, že občasné sporadické případy moru jsou očekávatelné, ale nejsou důkazem velké pandemie. Rané formy bakterie dle něj pravděpodobně nebyly schopné způsobit pandemii, protože jejich DNA naznačuje, že nemohly přežít v blechách, které byly hlavním přenašečem.
Pravdu odhalila analýza DNA
Frederik Seersholm a jeho tým se rozhodli najít další důkazy o pandemii moru. Analyzovali proto DNA 108 jedinců, kteří byli pohřbeni v devíti hrobkách ve Švédsku a Dánsku. Většina z nich zemřela před 5200 až 4900 lety a reprezentují několik generací čtyř rodin.
Z výsledků vyplynulo, že během těchto generací došlo ke třem samostatným epidemiím moru. Poslední epidemie byla způsobena kmenem s odlišným genetickým uspořádáním, který mohl být mnohem nebezpečnější. „Je přítomen u mnoha jedinců,“ říká Seersholm. „A je to stále stejná verze, což je přesně to, co byste očekávali, pokud se něco šíří velmi rychle.“
DNA morové bakterie byla nalezena především v zubech, což naznačuje, že bakterie vstoupila do krevního oběhu a způsobila vážné onemocnění, pravděpodobně vedoucí k smrti. V některých případech byli nakažení blízcí příbuzní, což naznačuje šíření z jednoho člověka na druhého.
Vědci se domnívají, že bakterie moru infikovala plíce a šířila se prostřednictvím kapének – tedy že šlo o formu onemocnění známou jako plicní mor. Nedávné studie také ukazují, že dýmějový mor mohou přenášet nejen blechy, ale také lidské vši, takže je možné, že se bakterie šířily i touto cestou.
Mor jako metla lidstva
„Samozřejmě stojí za zmínku, že všichni tito jedinci byli řádně pohřbeni,“ konstatuje Seersholm, což dle jeho slov naznačuje, že společnost tehdy nebyla rozvrácená. „Pokud skutečně došlo k epidemii, vidíme jen její samotný začátek.“ Nová zjištění vnášejí více světla do toho, jak mohla epidemie moru přispět k úpadku neolitických kultur a otevřít cestu pro migraci z eurasijských stepí.
„Určitě jsme dokázali, že mor měl potenciál se šířit mezi lidmi a dokázal zabít celou rodinu,“ říká Seersholm. Krause-Kyora v tomto případě souhlasí s tím, že výsledky ukazují vysokou prevalenci moru v tomto konkrétním místě a čase. Nicméně tvrdí, že neexistují důkazy o vysoké prevalenci v jiných regionech a myslí si, že normální pohřby naznačují, že nedošlo ke smrtící epidemii.
Výsledky vědeckého bádání byly publikovány 10. července 2024 v odborném časopise Nature. Jeden z nejprestižnějších vědeckých časopisů na světě se zabývá publikováním výsledků výzkumů v široké škále oborů, včetně biologie, fyziky, chemie, věd o Zemi, medicíny a dalších vědeckých disciplín. Přísné recenzní řízení a výběr článků zajišťují, že publikované práce jsou kvalitní a znamenají významný přínos pro vědeckou komunitu.