Let EDV4819 z Minnesoty do Toronta 17. února 2025 ve 14:13 místního času skončil doslova hlavou dolů. Proudové letadlo Bombardier CRJ-900LR registrace N932XJ letecké společnosti Endeavor Air (létající pro Delta Connection) nezvládlo přistání a po nárazu do dráhy se mu ulomilo pravé křídlo. Stroj poté začal hořet, převrátil se a s podvozkem vzhůru sjel z přistávací dráhy. Z osmdesáti lidí na palubě přežili všichni, nicméně 21 jich bylo zraněno.
Předběžná zpráva kanadského Úřadu pro bezpečnost dopravy (TSB) odhalila zajímavé detaily o posledních okamžicích letu. Vyplývá z ní, že zásadní potíže začaly těsně před dotykem s dráhou. Pilotka, která letadlo řídila, musela zhruba 14 vteřin před dosednutím ve výšce 153 stop (46,6 metrů), čelit náhlému poryvu větru. Ve snaze snížit rychlost na přistání stáhla tah motorů ze 64 % na 43 %.
Příliš prudké klesání
Výsledkem byl nebezpečný pokles rychlosti a současně příliš prudké (téměř dvakrát rychlejší) klesání ze 672 stop za minutu (3,4 m/s) na 1114 stop za minutu (5,7 m/s). Tři vteřiny před přistáním se rozezněl varovný systém EGPWS (varování před blízkostí země) a spustil alarm „sink rate“, upozorňující na nebezpečně vysokou rychlost klesání, jenže na nějakou reakci už bylo v tu chvíli pozdě.
Pozice trupu, pravého křídla a ocasní části a stopy po letadle
V poslední sekundě se letadlo nacházelo ve výrazném náklonu doprava a přistálo tak, že hlavní pravý podvozek dostal zásah o síle 3G (tj. trojnásobek zemské gravitace). Tento náraz nevydržela boční vzpěra, která udržuje podvozek zajištěný ve vysunuté poloze, a následkem toho došlo k jeho kolapsu. Protože právě v té oblasti je křídlo ukotvené ke trupu, došlo ke zlomu v jeho kořeni a celé křídlo se ulomilo. Vytékající palivo se okamžitě vznítilo.
Následně se trup šestnáct let starého letadla převrátil a začal klouzat. Odtrhly se části ocasních ploch a jejich trosky zůstaly rozesety po letišti v délce stovek metrů. Polámaný stroj se zastavil až na vedlejší dráze 15L asi 550 metrů od místa prvního kontaktu se zemí.
Kabina se během nehody obrátila vzhůru nohama a pasažéři viseli hlavou dolů v bezpečnostních pásech. V některých případech se zranili pádem na „strop“ letadla. Evakuaci navíc komplikovaly zablokované dveře kokpitu, způsobené deformací trupu, a palivo, které stékalo po některých únikových východech.
Vyšetřování pokračuje
Vyšetřování ukázalo, že letadlo bylo v normě, co se týče hmotnosti i technického stavu. Přesto došlo k několika mechanickým selháním. Vyšetřovatelé se nyní zaměřují na samotnou konstrukci podvozku, způsob výcviku pilotů, ale i třeba design dveří, které po převrácení nešly otevřít. Piloti museli z kokpitu utéct skrz nouzový východ ve stropě.
Posádku tvořil zkušený kapitán s více než 3570 nalétanými hodinami, který byl zároveň leteckým instruktorem. Naopak první důstojnice byla relativně nezkušená – v Endeavor Air působila jen něco přes rok a měla nalétáno 1422 hodin. Byla na konci pětidenního pracovního turnusu a v den nehody už měla za sebou jeden ranní let. Právě ona měla na starosti osudné přistání. Svou roli mohly sehrát menší zkušenosti i únava.
Zatímco se definitivní zpráva teprve rodí, už teď je zřejmé, že šlo o extrémně tvrdé přistání – více než dvakrát přesahující hranici pro tzv. „hard landing“ („tvrdé přistání“). Letadlo reagovalo přesně podle fyzikálních zákonů, když se jeho konstrukce pod tíhou nárazu postupně rozpadla. Přesto se podařilo zabránit ztrátám na životech – a to je při pohledu na vrak skoro zázrak.
TSB nyní pokračuje v podrobném vyšetřování. Zaměří se mimo jiné na metalurgický rozbor konstrukce křídla, certifikaci podvozku a křídel, evakuační postupy či techniky přistávání. Důležitou otázkou bude, proč posádka nepřerušila přistání a neprovedla opakovaný pokus. Konečná zpráva, která by měla objasnit příčiny nehody, bude hotova nejdříve za několik měsíců.