Přejídání není prvotní příčinou obezity. Důležité je i to, jaké potraviny konzumujeme

Pokračování 2 / 5

Hubnout je těžké

Boj s obezitou je zapeklitá záležitost. Přitom návod se zdá až průzračně jednoduchý. Lidé jsou obklopeni chutnými levnými potravinami, které jsou navíc propagované masivní reklamou.

V takovém prostředí je snadné upadnout do vyššího příjmu energie s potravou, než činí její výdej všemi životními aktivitami. Tuhle nerovnováhu ještě zesiluje sedavý způsob života. Za hlavní příčinu obezity proto považujeme přejídání spolu s nedostatečnou fyzickou aktivitou.

Lidem se tenhle model obezity vtlouká do hlav už celá desetiletí. A mnozí se skutečně poctivě snaží zhubnout tím, že méně jedí a více cvičí. Přesto se výskyt obezity a nemocí souvisejících s obezitou neustále zvyšuje. Většinou se to vysvětluje tím, že si lidé neberou dobře míněné rady k srdci.

Ale řada výzkumů dokazuje, že boj s nadváhou a obezitou není tak jednoduchý, jak se zdá na základě fyzikálně pojatého modelu energetické rovnováhy. Cvičení pomáhá s udržováním zdravé tělesné hmotnosti velmi dobře těm, kteří netrpí nadváhou či obezitou.

U lidí s obezitou je ale účinnost cvičení snížená. Hubený jogger tak spaluje v klidu víc energie, než kolik jí spaluje tlouštík, který se s plnou vervou pustil do cvičení, aby zhubnul.

Pokračování 3 / 5

Sacharido-inzulínový model

Ludwig a jeho spolupracovníci publikovali v časopise The American Journal of Clinical Nutrition přehledový článek "The Carbohydrate-Insulin Model: A Physiological Perspective on the Obesity Pandemic", v kterém poukazují na zásadní nedostatky v modelu energetické rovnováhy.

Představují zároveň alternativní sacharido-inzulínový model, který podle nich mnohem lépe vysvětluje přibírání na váze a vznik obezity. Podle Ludwiga a spol. jejich sacharido-inzulínový model nabízí efektivnější cestu a dlouhodobou strategii pro udržení zdravé tělesné hmotnosti.

Na rozdíl od modelu energetické bilance přichází sacharido-inzulínový model s kacířským tvrzením: přejídání není hlavní příčinou obezity. Ze současné epidemie obezity viní moderní stravovací návyky, pro něž je charakteristická nadměrná konzumace potravin s vysokou glykemickou zátěží.

To znamená, že po jejich konzumaci prudce roste koncentrace krevního cukru glukózy v těle. Jedná se především o potraviny s vysokým obsahem rychle stravitelných sacharidů. Tyto potraviny vyvolávají v lidském organismu hormonální změny, které zásadním způsobem přebudují metabolismus, vedou k ukládání tuku v těle, přibírání na váze a obezitě.

Když jíme rychle stravitelné sacharidy, tělo zvyšuje sekreci inzulínu a potlačuje sekreci hormonu glukagonu. Takto nastavená hormonální rovnováha nutí tukové buňky, aby si braly větší část z energie získané s potravou. Pro svaly a další metabolicky aktivní tkáně pak zbývá energie méně.

Mozek registruje, že svaly a metabolicky aktivní tkáně nemají dost energie, a aktivuje centra v hypothalamu, která generují pocity hladu. Organismus se v této situaci snaží energií šetřit a může proto zpomalit metabolismus. Lidské tělo se dostává do paradoxní situace. Máme pocity hladu, i když stále nabíráme nadbytečný tělesný tuk.

V tom je i zakopaný pes marného boje s nadváhou a obezitou. Soustředíme se na to, kolik toho sníme, ale prakticky nás nezajímá, jak působí snědené pokrmy na náš hormonální systém a metabolismus.

Model energetické bilance předpokládá, že je jedno, v jakých pokrmech energii přijímáme. Sacharido-inzulínový model samozřejmě množství energie přijaté s potravou neignoruje, ale navíc rozlišuje pokrmy podle toho, jaký dopad mají na hormonální rovnováhu.

Pokračování 4 / 5

Jak na nadváhu a obezitu?

Ludwig a spol. nepředstírají, že sacharido-inzulínový model představený v The American Journal of Clinical Nutrition je horká novinka. Poprvé se tato myšlenka objevila už počátkem 20. století. Přehledový článek "The Carbohydrate-Insulin Model: A Physiological Perspective on the Obesity Pandemic" ale představuje dosud nejkomplexnější formulaci tohoto modelu.

Je dílem sedmnácti mezinárodně uznávaných vědců, klinických výzkumníků a odborníků na veřejné zdraví, kteří nashromáždili velké množství důkazů podporujících sacharido-inzulínový model.

Upřednostnění koncepcí sacharido-inzulínového modelu před zásadami vyvozenými z modelu energetické rovnováhy by přineslo zcela zásadní obrat ve strategiích pro udržení zdravé tělesné hmotnosti a pro léčbu obezity.

Dietologové už by nenutili lidi k razantnímu omezení množství konzumované potravy, což je strategie, která obvykle dlouhodobě nefunguje. V souladu se sacharido-inzulínovým modelem by doporučovali lidem s nadváhou a obezitou, aby věnovali víc pozornosti tomu, co jedí.

David Ludwig k tomu říká: „Snížení spotřeby rychle stravitelných sacharidů, které zaplavily potravinový trh během éry nízkotučných diet, potlačuje základní tendenci organismu k ukládání tělesného tuku. Lidé pak mohou hubnout s menším hladem a s nižší námahou.“

Ludwig a spol. vyzývají, aby vědci oba modely, tedy energeticko-bilanční i sacharido-inzulínový, přesvědčivě otestovali a případně vytvořili nové modely, které budou lépe odpovídat nahromaděným důkazům.

Pokračování 5 / 5

Shrnutí

 Sacharido-inzulínový model říká:

1. přejídání nezpůsobuje obezitu
2. je to přesně naopak, tloustnutí vede k přejídání
3. současná epidemie obezity je částečně způsobena hormonální reakcí na změny v kvalitě potravin: zejména potraviny s vysokým glykemickým zatížením, které zásadně mění metabolismus.
4. lepší strategie k udržení zdravé tělesné hmotnosti spočívá v tom, že se víc zaměříme na to, co jíme, než na to, kolik toho sníme