Vědci z Univerzity Jižní Kalifornie v čele s profesorem Johnem Vidaleem zjistili, že vnitřní jádro naší planety, které se nachází zhruba 5000 kilometrů pod povrchem, prochází překvapivými změnami tvaru. Tyto deformace pozorovali během posledních dvou desetiletí pomocí analýzy seismických vln.
Představte si obrovskou kouli ze železa a niklu o průměru přibližně 2400 kilometrů – tak velké je i vnitřní jádro Země. Obklopuje jej tekutá slupka (vnější jádro), které vytváří magnetické pole planety. Vědci donedávna předpokládali, že je vnitřní jádro zcela pevné a stabilní. Nejnovější výzkum však ukazuje, že je realita mnohem složitější.
Protože se do zemského jádra nemůžeme fyzicky podívat, musíme spoléhat na nepřímé metody zkoumání. Nejlepším „okem“ do jeho tajemného světa jsou zemětřesení. Když někde na Zemi dojde k otřesu, šíří se planetou seismické vlny. Jakmile narazí na jádro, mění svůj průchod, což vědcům umožňuje získat informace o jeho struktuře a chování
Pravdu odhalila analýza seismických vln
Experti analyzovali šíření vln ze 121 opakujících se zemětřesení, které byly zaznamenány v letech 1991 až 2024 na 42 místech poblíž Jižních Sandwichových ostrovů v Antarktidě. Data sbírali pomocí stanic v Kanadě a na Aljašce, přičemž nejdůležitější byly údaje ze stanic Yellowknife, ve kterých objevili abnormální vlastnosti seismických vln.
Vnitřní jádro jsme doposud považovali za pevné
Ukázalo se, že se povrch vnitřního jádra deformuje v důsledku interakcí s turbulentním vnějším jádrem a možná i vlivem struktur v dolním plášti – jako kdyby tekuté vnější jádro „tahalo“ za okraje toho vnitřního a měnilo jeho tvar. Změny jsou relativně rychlé – probíhají v řádu několika let, což je v geologickém měřítku prakticky okamžik.
Rotace vnitřního jádra se zpomalila
Vědci kromě změn tvaru také potvrdili, že vnitřní jádro mění rychlost své rotace. Do roku 2010 se otáčelo rychleji než zbytek planety, poté se jeho rotace zpomalila. Tyto změny způsobují především magnetické síly generované prouděním v tekutém vnějším jádru.
Vnitřní jádro Země tedy není ani zdaleka tak stabilní, jak jsme si mysleli – nejenže se otáčí vlastním tempem, ale dokonce mění svůj tvar. A co je ještě zajímavější? Tyto změny nejsou dílem milionů let, ale probíhají v řádu pouhých dekád. Tyto změny mohou ovlivňovat magnetické pole Země i délku dne, byť jen v řádu tisícin sekundy.
Jádro Země není nehybným kusem kovu
Studie dále potvrzuje starší hypotézy, že hranice mezi vnitřním a vnějším jádrem není dokonale ostrá a mění se. Ve skutečnosti připomíná spíše přechodovou zónu, kde dochází ke složitým interakcím mezi pevnou a tekutou částí jádra. Tyto interakce mohou zahrnovat i „horské“ útvary či „sesuvy“ na povrchu vnitřního jádra.
Vědci plánují pokračovat ve studiu seismických vln z dalších zemětřesení, aby tyto procesy lépe pochopili. Chtějí také provést více měření na mořském dně, která by mohla poskytnout další cenné informace o tom, co se děje v samém nitru naší planety. Výsledky vědeckého bádání byly publikovány 10. února 2025 v odborném časopise Nature Geoscience. .
Zdroje: Nature Geoscience, Univerzita Jižní Kalifornie, New Scientist, Gizmodo