Myslím, že největší etický problém je to, že se stále většina lidí považuje za něco nadřazeného ostatnímu životu a něco vyjímečnějšího zasluhujícího si speciální zacházení. Prostě sklon k antropocentrismu a z toho pak vycházející pseudověda etika.
Další problém je, že když nejsme antorpocentrističtí, tak jsme zoocentrističtí a přiznáváme právo na slušné zacházení jen živočichům vč. lidí. Rostliny a houby vnímáme jako nevnímající a nemáme problém s jejich využíváním.
Problém je, že se může časem ukázat, že třeba tvoří nějaké vzájemně provázané vnímající společenství, když už ne samostatně vnímající jedince.
Třeba podhoubí je natolik složité, že třeba v Oregonu nalezený jedinec václavky smrkové má podhoubí s průměrem sedm kilometrů a váží desetitisíce tun. Stará je skoro 9 tisíc let. Třeba skutečně myslí, jen mnohem pomaleji než živočichové, složitá je na to dost a podhoubí velice připomíná síť neuronů.
Tak by mě zajímalo co na to řeknou vegani a etikové, kdyby se ukázalo, že to tak je. 
Vadilo by jim více týrání pár desítek buňek s lidským DNA nebo likvidace xenoorganismu s desítkami miliard propojení?
Lidé jsou povrchní a předvídatelní, takže bych si tipl, co etikové označí za hodné právní ochrany a co za hospodářsky využitelný organismus.
Já jsem člověk, a když přijde na lámání chleba, tak dám samozřejmě přednost člověku, konkrétně mě blízkému člověku, jako je rodina a přátelé, ale zároveň bych bez váhání upřednostnil svého psa, před člověkem, ke kterému vztah nemám. A u velmi vzdálených lidí už půjdou emoce úplně stranou a asi mi bude bližší třeba i myslící mě neškodící houba, než třeba člověk příživník na kterého musím platit daně.
