Byla neděle 30. června 1973 osm minut po desáté hodině dopoledne a z letiště Las Palmas na ostrově Gran Canaria odstartovalo nadzvukové letadlo Concorde 001 pilotované Andréem Turcatem a Jeanem Dabosem. Jeho cílem nebyla žádná světová metropole, ale následování dráhy úplného zatmění slunce.
Cestující na palubě si tak mohli užít mimořádný zážitek v podobě 74 minut trvajícího zatmění, což je dosud nepřekonaný rekord. Během letu bylo také provedeno několik experimentů, které však měly jen omezený vědecký dopad.
Nápad na sledování zatmění z Concordu
Nápad vznikl o rok dřív – v květnu 1972. Astronom Pierre Léna z pařížské observatoře se při obědě na letišti v Toulouse setkal s francouzským zkušebním pilotem Concordu André Turcatem. Navrhl mu, aby zatmění očekávané v následujícím roce sledoval z jedinečné perspektivy – z nadzvukového letadla. Turcat byl nápadem nadšen a předložil jej svým nadřízeným v Aérospatiale.
Léna toto setkání popisuje v knize Concorde 001 et l’ombre de la Lune (Concorde 001 a měsíční stín), Turcat se o něm zmiňuje v článku Un mythe éclipsé.
Předtím se snažil získat povolení ke sledování zatmění slunce z paluby prototypu Concordu 002 britský astrofyzik John Beckman, ale byl odmítnut. Stejně tak i Léna nejprve zkusil získat svolení k použití tohoto prototypu k provedení podobného experimentu, ale ani on neuspěl.
Pronásledování dostalo zelenou
Ledy se podařilo prolomit až na podzim roku 1972, kdy Léna dostal pokyn, aby začal s Turcatem spolupracovat na tomto projektu. V tu chvíli ale nebylo vůbec nic jisté a finální rozhodnutí mělo padnout nejdříve v únoru následujícího roku.
Prvním úkolem bylo přesně specifikovat blížící se zatmění Slunce a vypočítat jeho dráhu v průběhu času. Vědci provedli astronomické výpočty a určili trajektorii měsíčního stínu během zatmění, přičemž brali v úvahu rychlost, výšku a letové schopnosti Concordu.
Trasa zatmění Slunce v roce 1973
2. února 1973 přišla dobrá zpráva: let se uskuteční! 17. května téhož roku byl proveden první zkušební let nadzvukovou rychlostí. Další testovací let proběhl 28. června a trval 2 hodiny a 36 minut. Spolupráce představovala sblížení dvou oborů – astronomie a letectví – a slibovala převratný vědecký výzkum a možnosti objevů.
Jak myšlenka nabírala na obrátkách, rostlo nadšení a očekávání jak mezi vědeckou komunitou, tak mezi leteckými nadšenci. Představa pozorování zatmění z bezkonkurenčního místa v podobě vyhlídkového Concordu vyvolala pocit úžasu a očekávání.
Concorde 001 startuje
30. června 1973 v 10:08 odstartoval Concorde 001 z Las Palmas. Kromě pilotů byl na palubě letecký mechanik Michel Retif, radista Hubert Guyonnet, Henri Perrier a astronomové Pierre Léna, John Beckman, Donald Hall, Donald Liebenberg, Alain Soufflot, Paul Wraight a Serge Koutchmy.
Concorde 001 byl v té době poměrně nový stroj. Jednalo se o původní prototyp, který uskutečnil svůj první let v roce 1969. Letoun měl čtyři proudové motory Rolls-Royce/Snecma Olympus 593 s přídavným spalováním a dva palubní inerciální naváděcí systémy. V horní části trupu byly nainstalovány čtyři speciální průzory, které usnadňovaly pozorování Slunce.
Concorde 001
V průzorech byly umístěny infračervené a optické kamery, jejichž úkolem bylo zachytit sluneční korónu s menšími atmosférickými interferencemi, než by bylo možné při pozorování ze země. Stroj je dnes trvale vystaven jako exponát v Musée de l'air et de l'espace ve Francii.
Concorde je prostě legenda
Concorde se nesmazatelně zapsal do historie letecké dopravy a leteckého inženýrství. Toto nadzvukové letadlo, vyvinuté a vyrobené společně společnostmi British Aerospace a Aérospatiale, způsobilo revoluci v pojetí komerčního létání.
Kromě tvaru delta křídla byla klíčovým rysem, který ho odlišoval, jeho pozoruhodná rychlost. Concorde byl schopen letět rychlostí přesahující Mach 2 a byl tak dvakrát rychlejší než zvuk. Dokázal přepravit cestující přes Atlantický oceán za necelé tři a půl hodiny, čímž výrazně zkrátil dobu letu ve srovnání s běžnými dopravními letadly.
Kromě působivé rychlosti byl Concorde proslulý svou schopností létat ve výškách kolem 60 000 stop (18 300 metrů). Provoz v takových výškách přinášel několik výhod. Umožňoval stroji letět nad většinou povětrnostních systémů, což minimalizovalo turbulence a zajišťovalo klidnější let. Vyšší provozní výška také snižovala odpor vzduchu, což vedlo k nižší spotřebě paliva a umožnilo letadlu udržovat nadzvukovou rychlost po delší dobu.
Let v takové výšce poskytoval cestujícím jedinečný pohled na Zemi a oblohu. Mohli pozorovat zakřivení planety a zažít úchvatné pohledy na nebeskou sféru. V souvislosti s pronásledováním zatmění hrály klíčovou roli rychlost a výškové schopnosti Concordu. Tyto atributy umožnily vědcům získat přístup k jedinečným perspektivám zatmění a pozorovat ho z místa, kam běžná letadla nedosáhnou.
Vědecké experimenty na palubě
Úspěšné provedení mise záviselo na přesné navigaci a načasování. Do měsíčního stínu letadlo vstoupilo nad Mauretánií během jedné sekundy po plánovaném střetnutí. V tu chvíli letělo ve výšce 55 000 stop (tj. 16,8 kilometrů) rychlostí Mach 2 (tj. asi 2 180 kilometrů za hodinu). Concorde měl pro svůj let ideální podmínky – Mauretánie totiž uzavřela svůj vzdušný prostor pro komerční leteckou dopravu, aby zajistila úspěch letu.
Jak jsme uvedli výše, vědci na palubě se pouze nekochali, ale prováděli experimenty. Léna a jeho tým z Université Paris se zaměřili na studium F-koróny (vnější část sluneční koróny, tvořená prachovými částicemi), zatímco Wraight z University of Aberdeen měřil pomocí spektrofotometru v bočním průzoru vliv zatmění na atomy kyslíku v zemské atmosféře.
Liebenberg z Los Alamos Scientific Laboratories při University of California měřil pulsace intenzity světla a Beckman z Queen Mary College pozoroval vzdálené infračervené emise z chromosféry. Ačkoli se jednalo svým způsobem o unikátní metody vědeckého výzkumu, odborná obec nepřikládala získaným výsledkům velký význam.
Concorde 001 v muzeu
Kevin Reardon z Národní sluneční observatoře o tomto letu poněkud kriticky pronesl: „Kupodivu nebyly nikdy publikovány žádné významné výsledky tohoto úsilí. ... Celkový vědecký výstup nebyl tak pozoruhodný jako samotný let.“
Sám Léna připustil, že „všech pět experimentů bylo úspěšných, ale žádný z nich nepřinesl převrat v našem chápání koróny“ a že „všechny experimenty sehrály svou roli v běžném vývoji vědeckého poznání, ale nedošlo k žádným mimořádným výsledkům“.
Rekordně dlouhé zatmění slunce
Dráha úplného zatmění byla široká asi 250 kilometrů, přičemž měsíční stín se pohyboval rychlostí asi 2 400 km/h. Concorde letěl ve stínu Měsíce podél obratníku Raka nad Saharou a nad územím Mali, Nigérie a Nigeru. Nakonec přistál na mezinárodním letišti v hlavním městě afrického státu Čad Fort-Lamy (dnešní N'Djamena).
O kolik více si užili zatmění slunce pasažéři nadzvukového letadla? Více než desetkrát! Zatímco ze zemského povrchu bylo možné pozorovat maximum nejdéle po dobu 7 minut a 4 sekund, z paluby Concordu činila tato doba 74 minut. Během jediného letu tak Concorde poskytl astronomům více času na pozorování než všechny expedice uskutečněné v minulém století dohromady. Je důležité dodat, že tento rekord nebyl dosud překonán.
Donald Liebenberg, který dnes pracuje jako profesor na katedře fyziky a astronomie na Clemson University, popsal v roce 2017 své zážitky z letu pro zpravodajství NBC News: „V 74 minutách naše skupina na palubě Concordu vytvořila rekord v množství času stráveného v úplném zatmění, který nebyl nikdy překonán. Přinejmenším to byl zážitek, na který nikdy nezapomenu.“
Následovníci nebyli tak úspěšní
O 26 let později se ze sledování slunečního zatmění z letadla stala komerční záležitost. 11. srpna 1999 provedly podobný let tři letouny Concorde – jeden startoval z Francie a dva ze Spojeného království. Tentokrát však místo vědců přepravovaly turisty.
Cestující zaplatili 2 400 dolarů (při tehdejším kursu zhruba 83 000 Kč a při dnešních cenách asi 100 000 Kč), ale zažili pouze čtyři nebo pět minut úplného zatmění, které bylo kvůli malým oknům letadla a poloze Slunce obtížně pozorovatelné. Podobný let byl naplánován na zatmění Slunce 21. června 2001, ale po havárii letadla Air France Flight 4590 v roce 2000 byl zrušen.
Nejúspěšnějším letem za zatměním v posledních letech byl E-Flight 2019-MAX , který 2. července 2019 pouze zdvojnásobil celkovou dobu trvání zatmění ze 4 minut, 32 sekund na 9 minut. Na palubě Boeingu 787-9 Dreamliner společnosti LATAM Airlines bylo 43 lovců zatmění, z nichž každý zaplatil 6 750 dolarů. Letošní sluneční zatmění pak pronásledoval proudový letounu Gulfstream V.
Příběh nadzvukového letounu Concorde a jeho pronásledování slunečního zatmění v roce 1973 je příkladem toho, jak inovace a spolupráce mezi různými obory mohou vést k mimořádným výsledkům. Tento let zůstává významným milníkem v historii letectví a astronomie.
Za tip na článek patří dík čtenáři Danielu Tománkovi.