Ve Spojených státech amerických byl zákonem z roku 1973 zakázán lov velryb. To vyústilo v selhání tisíců automatických převodovek, především od General Motors.
Spermacet je polotekutá, voskovitá hmota tvořicí se ve spermacetovém orgánu v hlavě vorvaně. Vyráběl se z něj spermacetový olej, který se až do 70. let používal jako aditivum do převodovkových olejů. Pomohl prodloužit doporučovanou výměnu oleje až po 100 tisících mil.
Jen do maziv se ročně používalo až 14 tisíc tun spermacetového oleje, což si vyžádalo tisíce ulovených vorvaňů každý rok. Přítrž tomu učinil Endangered Species Act of 1973, americký zákon o ochraně ohrožených druhů.
Pak bylo potřeba najít náhradu, což se koncernu General Motors na první pokus nepodařilo. V automatických převodovkách začal používat olej s odlišným složením, který v úvodních testech zvládl 8,9 milionů mil (cca 14,3 milionů kilometrů) bez jediného problému.
Podle článku v The New York Times z dubna 1975 začal koncern dostávat první stížnosti v létě roku 1974. Nejprve se ozvali majitelé Pontiaků, ale do podzimu téhož roku se přidával Chevrolety, Buicky, Oldsmobily a Cadillacy. Ukázalo se, že náhrada za spermacetový olej nenabízela dostatečnou antikorozní ochranu. Chlazení oleje automatické převodovky bylo součástí chladiče vozidla, kde korodující díly umožnily pronikání oleje do chladicího systému, a naopak chladicí směsi do převodovky.
Výsledkem byly tisíce problematických převodovek – k dubnu 1975 to bylo nějakých 5 500 zásadních závad. Poškození se týkala jak chladiče, tak převodovky, následoval rozsáhlý servisní zásah za více než 400 dolarů. Tato suma je obdobu dnešních zhruba 2 300 dolarů, což je v přepočtu přes 50 tisíc korun.
Jak se vyráběl spermacetový olej
Velrybáři získávali spermacet tak, že uloveného vorvaně přitáhli k boku lodi, odřízli jeho hlavu a vytáhli ji na palubu. Zde do hlavy vyřízli díru, hmotu vybrali a uložili ji do sudů. Někdy se ještě z obavy ze žluknutí na palubě převařila. Po převozu na pevninu se nechaly sudy přes zimu vychladnout, čímž hmota ztuhla do houbovité konzistence. Tuhý spermacet putoval do vlněných pytlů a v nich do lisu.
Vylisovaný spermacetový olej má nízkou viskozitu, kterou si zachovává i při vysokých teplotách. Zároveň je odolný proti oxidaci, nežlukne, nevysychá a nemá tendenci korodovat kovy. Jako mazivo si jej oblíbil zejména americký koncern General Motors, kterému se to později vymstilo.
GM tvrdil, že na základě neoficiální dohody s prodejci hradí tyto opravy sám, bez ohledu na nájezd daného vozidla. Přesto si majitelé stěžovali, že někteří prodejci přeci jen požadovali úhradu po nich, pokud byla překročena standardní záruka na vůz (rok, nebo do nájezd 12 000 mil). Nakonec GM z neoficiální dohody se servisy udělal nařízení.
Přestože se jednalo o relativně malou část převodovek, GM se k problému postavil čelem. Jiné automobilky se s podobným množstvím závad nesetkaly, což mohlo být dáno odlišnou náhradou za spermacetový olej, jiným řešením chlazení oleje převodovky nebo kombinací obou faktorů. Počet nahlášených i nenahlášených problémů s převodovkami, které způsobil zákaz lovu velryb, byl ve výsledku násobně vyšší než 5 500 stížností zmiňovaných v roce 1975 v článku The New York Times. Přesto to byla jen malá daň za zasloužený zákaz lovu velryb.