Dnešní armádní roboti využívají čistě mechanické struktury a komponenty. To by se ale mohlo brzy změnit. Americká armáda by ráda vybavila budoucí vojenské roboty živými svaly, které nabízejí řadu předností. Namísto mechanické konstrukce by roboti měli svalovou tkáň, napěstovanou v laboratoři.
Odborníci amerických laboratoří Army Research Laboratory věří, že jejich roboti budou schopní efektivně používat k pohybu svých končetin, kol a dalších součástí konstrukce živé svaly.
Tento koncept, který je pro někoho možná poněkud kontroverzní, je příkladem nedávno vzniklého odvětví robotiky – výzkumu a vývoje biohybridů.
Organická tkáň nastupuje
Soudobí armádní roboti, kteří operují na zemi, obvykle využívají kola, pohon a navigace podobného typu, jaký je vlastní vozidlům s lidskou posádkou. Zdrojem energie je pro ně baterie.
U robotů biohybridů je celý tento systém nahrazený organickou tkání vypěstovanou v laboratoři. Umělá svalová tkáň může pohánět končetiny nebo i další komponenty robota. Umělé svaly jsou přitom ovládané elektrickými nebo chemickými impulzy.
Proč právě umělé svaly? Jedna z hlavních výhod takového pohonu tkví v tom, že organická tkáň je ze svojí podstaty velmi flexibilní. Svaly a šlachy je možné natahovat i stahovat, přesně jako v živých organismech.
Jak uvádí Dean Culver z výzkumného týmu Army Research Laboratory, když po louce jede tradiční vozidlo a zapadne do díry, tak je nutné se spolehnout na jeho odolnou konstrukci a pak ho vyprostit. Když je to ale králík, tak se už během pádu jeho svaly a šlachy adaptují na náhlou změnu prostředí. Takové systémy mají velký potenciál.
Culvert rovněž připomíná, že armádní roboti by měli být nasazováni především v neznámém prostředí, v němž je možné čekat prakticky cokoliv. V takovém případě by pro ně bylo velkou výhodou, kdyby se mohli pružně adaptovat na neočekávané prostředí.
Přes všechny tyto přednosti bude pro biohybridy a zvláště pro armádní biohybridy zásadní, jak se s nimi vyrovnají lidé. Jsme připraveni na terminátory?
Titulní foto: Daniel Juřena from Prague, Czech Republic, CC BY-SA 2.0
