Nové infekční choroby do globálního světa neodmyslitelně patří. Zdaleka nejde jen o covid nebo v poslední době se šířící opičí neštovice. Jak uvádí Světová zdravotnická organizace, v Africe narostl za poslední desetiletí počet přenosů nemocí ze zvířat na člověka bezmála o dvě třetiny.
O tom, že tento trend rozhodně nepolevuje, svědčí zprávy z Tanzanie, kde se objevilo nové onemocnění, které sdílí příznaky s onemocněním po nákaze viry ebola nebo marburg. Testy na oba viry ale vyšly u tanzanských pacientů negativní. Čtvrtina z nich nemoci podlehla.
Další líhní nových infekčních chorob je jihovýchodní Asie. Autoři nové studie publikované ve vědeckém časopise Nature Communications dokazují, že se v této oblasti ročně nakazí koronaviry od netopýrů desetitisíce lidí. Je zřejmé, že není třeba, aby viry někdo vyráběl ve wuchanském Virologickém institutu, a o epidemie a pandemie stejně nebudeme mít nouzi.
Ostatně dnes už existují celkem přesvědčivé důkazy o tom, že i pandemie covidu se zrodila na wuchanském trhu se zvířaty a to v listopadu až prosinci 2019, když byly do lidské populace vneseny hned dvě varianty viru SARS-CoV-2.
Nemělo by nás proto překvapovat, že se v Číně objevily případy dalších virových nákaz, jež přeskočily z volně žijících zvířat na člověka. Tentokrát se jedná o virus langya označovaný také jako LayV, kterým se v posledních dvou letech prokazatelně nakazilo pětatřicet lidí v čínských provinciích Che-nan a Šan-tung. Virus LayV nově popsal mezinárodní tým vědců v lékařském časopise The New England Journal of Medicine.
O viru LayV se toho zatím mnoho neví. Netušíme ani, zda se šíří z člověka na člověka, nebo zda je pro každou další nákazu nutný kontakt člověka se zvířecím přenašečem choroby. Víme, že patří do příbuzenstva virů hendra a nipah schopných vyvolat vážná onemocnění u lidí.
Nový virus v Číně
Čínští vědci narazili na virus LayV během rutinního sledování u lidí s horečkou, kteří se nedlouho před onemocněním dostali do kontaktu se zvířaty. Jakmile byl virus identifikován, vědci hledali další případy nákazy.
Infekce virem LayV se projevuje většinou mírnými příznaky, jako je horečka, únava, kašel, ztráta chuti k jídlu, bolesti svalů, nevolnost a bolest hlavy. Není jasné, jak dlouho onemocnění trvá. Menšina nemocných měla závažnější komplikace.
Z těch je třeba zmínit zápaly plic a poškození jater a ledvin. Není ale jasné, zda byli pacienti s těmito vážnějšími příznaky hospitalizováni, nebo zda k jejich uzdravení stačilo domácí ošetřování. Také není jasné, zda byly některé případy smrtelné.
Při pátrání po původu viru LayV se zjistil velmi omezený počet případů nákazy domácích zvířat, hlavně psů a koz. Hlavní rezervoár nákazy lidí ale zřejmě představují volně žijící rejsci. Virus LayV byl odhalen tzv. metagenomickou analýzou při které se přečte kompletní genetický materiál z těla pacienta a z něj se pak vyřadí známé sekvence DNA. K těm patří logicky kompletní lidský genom. V tom, co zbyde, vědci pátrají po sekvencích, které by mohly patřit virům.
Titulní ilustrační foto: WWalas, CC BY-SA 3.0
Pokračování 2 / 4
Důkazy o původci choroby
Určení původce choroby metagenomickou analýzou nesplňuje tradiční nároky, které byly zformulovány už v roce 1884 německým lékařem a mikrobiologem Robertem Kochem a jeho krajanem bakteriologem Friedrichem Loeflerem a dnes jsou známy jako tzv. Kochovy postuláty. Podle nich můžeme prohlásit mikroorganismus za původce onemocnění jen v případě, že:
- byl nalezen u nemocných a nikoli u zdravých
- byl izolován od lidí s nemocí
- izolát od lidí s onemocněním způsobí onemocnění, pokud je podán zdravému člověku nebo zvířeti
- byl znovu izolován ze zdravého člověka poté, co onemocněl.
Autoři popisu viru LayV kritéria Kochových postulátů nenaplnili. Dnešní epidemiologie už je ale nebere za jediná relevantní kritéria pro určení původce infekční choroby. Autoři studie v The New England Journal of Medicine nenašli minimálně u šestadvaceti nemocných jinou příčinu onemocnění než právě virus LayV.
Imunitní systém čtrnácti lidí produkoval protilátky proti LayV, což dokládá, že se s virem v nedávné době setkali. Pacienti, kteří trpěli vážnějšími projevy choroby, měli v těle více viru LayV.
Pokračování 3 / 4
Zneklidňující příbuzenstvo
Znepokojivá je blízká příbuznost LayV s dvěma dalšími viry schopnými vyvolat onemocnění u lidí. Konkrétně se jedná o viry nipah a hendra. O tom, že nákaza těmito viry není žádná legrace svědčí fakt, že viry posloužily jako inspirace autorům amerického filmu Nákaza z roku 2011.
Virus Hendra byl poprvé zjištěn v australském Queenslandu v roce 1994. Způsobil tam smrt čtrnácti koní a jednoho člověka. V australských státech Queensland a Nový Jižní Wales se od té doby objevilo více ohnisek onemocnění u koní.
Celkem bylo v Austrálii hlášeno sedm případů lidí nakažených virem hendra. Většinou šlo o veterináře pracující s nemocnými koňmi. Čtyři nakažení virem hendra zemřeli. Virus se na domácí zvířata nebo lidi přenese z kaloňů, kteří ho nosí v těle bez toho, že by onemocněli.
Virus nipah je z celosvětového hlediska významnější. Bývá považován za virus schopný vyvolat celosvětovou pandemii. Ohniska nákazy často vznikají např. v Bangladéši. Závažnost onemocnění je různá. Někdy je průběh velmi mírný, ale výjimkou nejsou ani smrtelné případy především v situacích, kdy se u nemocných rozvine zánět mozkové tkáně.
První ohnisko nákazy virem nipah bylo zaznamenáno v roce 1998 v Malajsii a Singapuru, kde onemocněli ošetřovatelé zvířat na farmách pro chov prasat. Také v tomto případě se jako nejpravděpodobnější primární zdroj infekce uvádějí netopýři, jejichž sliny nebo moč kontaminovaly krmivo a tím se pak nakazila prasata.
Virus nipah se přenáší z člověka na člověka. Nejčastěji se lidé nakazí v rámci domácností. Nakolik se virus LayV podobá svým známějším příbuzným a jak velké riziko pro současné lidstvo představuje, zůstává nejasné. Nemůže však být pochyb o tom, že bychom měli mít v těchto otázkách jasno co nejdříve.
Pokračování 4 / 4
Pandemie musíme zastavovat v počátku
Lidstvo opakovaně doplácí na to, že ekonomicky vyspělé země začne zajímat nákazová situace v třetím světě až ve chvíli, kdy si odtamtud jejich obyvatelé dovezou nějakou infekční chorobu. Názorným příkladem jsou opičí neštovice.
Ty byly poprvé popsány už v roce 1958 a od 80. let epidemiologové upozorňují, že s tím, jak skončilo očkování proti pravým neštovicím, roste v populaci podíl lidí, které před nákazou příbuzným virem opičích neštovic nic nechrání.
Přesto se s výskytem opičích neštovic v Kongu a později i v Nigérii potýkali jen tamější lékaři. A to s vybavením a prostředky, jaké mají k dispozici. Je jasné, že nedokážou vzniku epidemie či pandemie zabránit.
Virus opičích neštovic (Foto: NIAID, CC BY 2.0)
Opičí neštovice se během pár měsíců rozšířily po světě a jasně ukazují, že zastavovat rozběhlou pandemii je podstatně složitější než ji likvidovat v samém zárodku v místě vzniku. Je zapotřebí, aby i ve třetím světě byl vytvořen systém umožňující:
- včasnou identifikaci a vyšetření nemocných
- spolehlivé sledování kontaktů nakažených
- odběr vzorků a jejich zpracování
- izolaci a léčbu nakažených
Kritici budou namítat, že vybudování takového systému v třetím světě bude neúnosně drahé. Ale ve srovnání s náklady na likvidaci plně rozvinutých pandemií a jejich následků to bude pakatel. Náklady na prevenci pandemií ve třetím světě nelze totiž poměřovat jen s tím, co nás stála a stále ještě stojí pandemie covidu.
Už příští pandemie může být podstatně razantnější než ta, kterou vyvolal SARS-CoV-2. Připomeňme si, že třeba koronavirus vyvolávající onemocnění MERS, zabíjí s mnohanásobně vyšší účinností. A nezapomínejme, že se nové choroby objevují s děsivou četností.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně