Každý rok prochází naše planeta v období od poloviny června do konce srpna pásem prachu a úlomků, jež za sebou zanechala kometa 109P/Swift-Tuttle. Jeho částice pak při vstupu do atmosféry vytvářejí úchvatnou podívanou v podobě „padajících hvězd“.

Každý rok prochází naše planeta v období od poloviny června do konce srpna pásem prachu a úlomků, jež za sebou zanechala kometa 109P/Swift-Tuttle. Jeho částice pak při vstupu do atmosféry vytvářejí úchvatnou podívanou v podobě „padajících hvězd“.

Meteorický roj Perseidy, lidově označovaný také jako „Slzy svatého Vavřince“, je neodmyslitelným prvkem letní noční oblohy. Jeho aktivita začíná 14. července, vrcholí v období kolem 13. srpna a končí 1. září. Během maxima lze pozorovat až sto meteorů za hodinu.

Meteorický roj Perseidy, lidově označovaný také jako „Slzy svatého Vavřince“, je neodmyslitelným prvkem letní noční oblohy. Jeho aktivita začíná 14. července, vrcholí v období kolem 13. srpna a končí 1. září. Během maxima lze pozorovat až sto meteorů za hodinu.

Perseidy dostaly své jméno podle souhvězdí Persea, ze kterého zdánlivě vyletují – pro toto místo se používá odborné označení radiant. Vrcholí v polovině srpna a jsou považovány za jeden z nejkrásnějších a nejhojnějších meteorických rojů. Jedná se o velmi rychlé a jasné meteory, jež za sebou často zanechávají dlouhé a leckdy i barevné svítící „stopy“.

Perseidy dostaly své jméno podle souhvězdí Persea, ze kterého zdánlivě vyletují – pro toto místo se používá odborné označení radiant. Vrcholí v polovině srpna a jsou považovány za jeden z nejkrásnějších a nejhojnějších meteorických rojů. Jedná se o velmi rychlé a jasné meteory, jež za sebou často zanechávají dlouhé a leckdy i barevné svítící „stopy“.

K nesporným výhodám tohoto meteorického roje patří skutečnost, že probíhá během teplého letního nočního počasí, což zájemcům umožňuje jejich snadné a pohodlné pozorování. Relativně často se v jejich rámci objevují takzvané „ohnivé koule“ („fireballs“).

K nesporným výhodám tohoto meteorického roje patří skutečnost, že probíhá během teplého letního nočního počasí, což zájemcům umožňuje jejich snadné a pohodlné pozorování. Relativně často se v jejich rámci objevují takzvané „ohnivé koule“ („fireballs“).

Americká meteorická společnost očekává letošní maximum v noci ze čtvrtku 11. srpna na pátek 12. srpna. I když jsou Perseidy obzvláště jasné, jejich pozorování může zkomplikovat měsíční svit. Letos bude maximum bohužel ovlivněno tím, že oblohu osvětlí Měsíc v úplňku.

Americká meteorická společnost očekává letošní maximum v noci ze čtvrtku 11. srpna na pátek 12. srpna. I když jsou Perseidy obzvláště jasné, jejich pozorování může zkomplikovat měsíční svit. Letos bude maximum bohužel ovlivněno tím, že oblohu osvětlí Měsíc v úplňku.

Vesmírné úlomky, jež interagují s naší atmosférou a vytvářejí tak Perseidy, pocházejí z komety 109P/Swift-Tuttle. Objekt s průměrem 26 kilometrů (tj. dvakrát větší než asteroid, o kterém se předpokládá, že zahubil dinosaury) objevili v roce 1862 astronomové Lewis Swift a Horace Tuttle. Dodnes je největším známým objektem, který opakovaně prolétá kolem Země.

Vesmírné úlomky, jež interagují s naší atmosférou a vytvářejí tak Perseidy, pocházejí z komety 109P/Swift-Tuttle. Objekt s průměrem 26 kilometrů (tj. dvakrát větší než asteroid, o kterém se předpokládá, že zahubil dinosaury) objevili v roce 1862 astronomové Lewis Swift a Horace Tuttle. Dodnes je největším známým objektem, který opakovaně prolétá kolem Země.

Pozdější měření ukázala, že kometa obíhá kolem Slunce s periodou 133 let. Fakt, že právě tato kometa je zdrojem Perseid, zjistil v roce 1865 Giovanni Schiaparelli. Zatím poslední návštěva vnitřní části sluneční soustavy se odehrála v roce 1992, příští by měla proběhnout až v roce 2126.

Pozdější měření ukázala, že kometa obíhá kolem Slunce s periodou 133 let. Fakt, že právě tato kometa je zdrojem Perseid, zjistil v roce 1865 Giovanni Schiaparelli. Zatím poslední návštěva vnitřní části sluneční soustavy se odehrála v roce 1992, příští by měla proběhnout až v roce 2126.

Typický meteoroid Perseid se při vstupu do zemské atmosféry pohybuje rychlostí 214 tisíc kilometrů za hodinu. Většinou se jedná o drobné úlomky, velké asi jako zrnko písku. S ohledem na miniaturní velikost téměř žádný z úlomků nedopadne na zem – skoro všechny shoří v atmosféře.

Typický meteoroid Perseid se při vstupu do zemské atmosféry pohybuje rychlostí 214 tisíc kilometrů za hodinu. Většinou se jedná o drobné úlomky, velké asi jako zrnko písku. S ohledem na miniaturní velikost téměř žádný z úlomků nedopadne na zem – skoro všechny shoří v atmosféře.

Meteorický roj Perseidy, lidově označovaný také jako „Slzy svatého Vavřince“, je neodmyslitelným prvkem letní noční oblohy. Jeho aktivita začíná 14. července, vrcholí v období kolem 13. srpna a končí 1. září. Během maxima lze pozorovat až sto meteorů za hodinu.
Perseidy dostaly své jméno podle souhvězdí Persea, ze kterého zdánlivě vyletují – pro toto místo se používá odborné označení radiant. Vrcholí v polovině srpna a jsou považovány za jeden z nejkrásnějších a nejhojnějších meteorických rojů. Jedná se o velmi rychlé a jasné meteory, jež za sebou často zanechávají dlouhé a leckdy i barevné svítící „stopy“.
K nesporným výhodám tohoto meteorického roje patří skutečnost, že probíhá během teplého letního nočního počasí, což zájemcům umožňuje jejich snadné a pohodlné pozorování. Relativně často se v jejich rámci objevují takzvané „ohnivé koule“ („fireballs“).
Americká meteorická společnost očekává letošní maximum v noci ze čtvrtku 11. srpna na pátek 12. srpna. I když jsou Perseidy obzvláště jasné, jejich pozorování může zkomplikovat měsíční svit. Letos bude maximum bohužel ovlivněno tím, že oblohu osvětlí Měsíc v úplňku.
8
Fotogalerie

Přichystejte si seznam přání. Srpnovou noční oblohu prozáří meteorický roj Perseidy. Ale také Měsíc

Každý rok prochází naše planeta v období od poloviny června do konce srpna pásem prachu a úlomků, jež za sebou zanechala kometa 109P/Swift-Tuttle. Jeho částice pak při vstupu do atmosféry vytvářejí úchvatnou podívanou v podobě „padajících hvězd“.

Meteorický roj Perseidy, lidově označovaný také jako „Slzy svatého Vavřince“, je neodmyslitelným prvkem letní noční oblohy. Jeho aktivita začíná 14. července, vrcholí v období kolem 13. srpna a končí 1. září. Během maxima lze pozorovat až sto meteorů za hodinu.

Připravte se na Perseidy

Perseidy dostaly své jméno podle souhvězdí Persea, ze kterého zdánlivě vyletují – pro toto místo se používá odborné označení radiant. Vrcholí v polovině srpna a jsou považovány za jeden z nejkrásnějších a nejhojnějších meteorických rojů. Jedná se o velmi rychlé a jasné meteory, jež za sebou často zanechávají dlouhé a leckdy i barevné svítící „stopy“.

K nesporným výhodám tohoto meteorického roje patří skutečnost, že probíhá během teplého letního nočního počasí, což zájemcům umožňuje jejich snadné a pohodlné pozorování. Relativně často se v jejich rámci objevují takzvané „ohnivé koule“ („fireballs“).

Americká meteorická společnost očekává letošní maximum v noci ze čtvrtku 11. srpna na pátek 12. srpna. I když jsou Perseidy obzvláště jasné, jejich pozorování může zkomplikovat měsíční svit. Letos bude maximum bohužel ovlivněno tím, že oblohu osvětlí Měsíc v úplňku.

Může za to obrovská kometa

Vesmírné úlomky, jež interagují s naší atmosférou a vytvářejí tak Perseidy, pocházejí z komety 109P/Swift-Tuttle. Objekt s průměrem 26 kilometrů (tj. dvakrát větší než asteroid, o kterém se předpokládá, že zahubil dinosaury) objevili v roce 1862 astronomové Lewis Swift a Horace Tuttle. Dodnes je největším známým objektem, který opakovaně prolétá kolem Země.

Pozdější měření ukázala, že kometa obíhá kolem Slunce s periodou 133 let. Fakt, že právě tato kometa je zdrojem Perseid, zjistil v roce 1865 Giovanni Schiaparelli. Zatím poslední návštěva vnitřní části sluneční soustavy se odehrála v roce 1992, příští by měla proběhnout až v roce 2126.

Typický meteoroid Perseid se při vstupu do zemské atmosféry pohybuje rychlostí 214 tisíc kilometrů za hodinu. Většinou se jedná o drobné úlomky, velké asi jako zrnko písku. S ohledem na miniaturní velikost téměř žádný z úlomků nedopadne na zem – skoro všechny shoří v atmosféře.

Určitě si přečtěte

Články odjinud