Benjamin Franklin (1706 - 1790) proslul jako jeden z Otců zakladatelů Spojených států amerických, protože nejen podepsal Deklaraci nezávislosti, ale byl jedním z jejích autorů. Kromě toho však Franklin působil i jako diplomat, spisovatel a novinář, nakladatel, vynálezce a badatel.
Jako jeden z prvních například dokázal, že podstatou blesku je silný atmosférický elektrický výboj a od tohoto zjištění dospěl jako jeden z prvních k vynálezu hromosvodu. Od roku 1757 do roku 1775 pobýval v Londýně na Craven Street v čísle 36. V Británii se snažil prosazovat zájmy amerických kolonistů.
V 90. letech minulého století se Britové rozhodli proměnit dům na Craven Street 36 v muzeum a při restaurátorských pracích narazili v suterénu na prostor o průměru jednoho metru a stejně tak hluboký. Ukrýval na 1200 lidských kostí, jež se podařilo přisoudit nejméně patnácti osobám.
Některé byly ještě děti. Objevitelé jámy plné kostlivců nahlásili nález policii, ale koroner záhy zjistil, že kosti jsou příliš staré, než aby mohlo být zahájeno vyšetřování. Stáří bylo záhy určeno na dvě staletí a bylo jasné, že kosti byly uloženy do skrýše v době Franklinova pobytu.
Protože Franklin patřil k předním svobodným zednářům, začaly se rojit divoké teorie o krvavých rituálech, při nichž měl „otec zakladatel“ sehrávat hlavní roli. Vysvětlení možná není tak bombastické, ale rozhodně není bez zajímavosti.
Dům na Craven Street 36 patřil Margaret Stevensonové, s jejíž rodinou udržoval Franklin přátelské vztahy. Franklin tu byl „na byt a stravu“. V domě žil také zeť Margaret Stevensonové – mladý lékař William Hewson, který jako chirurg cítil potřebu důkladného vzdělání v anatomii, což tehdy nebylo vůbec jednoduché. Společensky byly pitvy nebožtíků naprosto nepřijatelné a hrozil za ně i soudní postih.
Zloději mrtvol
S rychlým rozvojem medicíny v druhé polovině 18. století dramaticky stoupala potřeba lidských těl pro studium anatomie. Města jako Londýn, Edinburgh, Philadelphie, New York nebo Boston měla své lékařské fakulty, ale na těch se směla používat pro pitvy k výuce mediků pouze těla popravených zločinců. V Británii se v té době vykonávalo ročně nejvýše šedesát trestů smrti.
Poptávka lékařských fakult po mrtvolách však byla desateronásobně vyšší. Mrtvol pro pitvy se proto nedostávalo a lékařské fakulty za ně dobře platily. Zcizení nebožtíka z hrobu nebylo hodnoceno jako těžký zločin. Hrozila za něj pokuta nebo krátké vězení. Úřady nad krádežemi mrtvol nejednou blahosklonně přivíraly oči. Profese zlodějů mrtvol vykrádajících z hrobů čerstvě pochovaná těla utěšeně vzkvétala
Lidé se snažili hroby svých blízkých ochránit. Nebožtíci se pohřbívali v ocelových rakvích podobných sejfu. Kolem hrobů se stavěly ochranné „klece“ z železných prutů a na hřbitovech vyrůstaly strážní věže. Zloději mrtvol ale často podplatili ty, kteří měli na nerušený klid nebožtíků dohlížet, a těla z hrobů vykrádali s jejich tichým souhlasem nebo i s jejich pomocí.
Své akce si zloději mrtvol dokonale připravovali. Mezi truchlící pozůstalé nastrčili jako špeha elegantně oděnou mladou ženu, která na místě ověřovala detaily potřebné k hladkému vyzvednutí těla z hrobu. K rakvi se často prokopávali úzkou svislou šachtou a na ni navazující vodorovnou chodbou.
Okolí hrobu tak zůstalo nenarušené a nikdo nepojal ani náznak podezření, že nebožtík už v hrobě neleží a skončil na pitevním stole. Většina pitev proto v té době nebyla legální a jejich provozovatelům hrozily přísné tresty.
Tragický konec mladého anatoma
Hewson navštěvoval tajné anatomické kurzy slavného porodníka Williama Huntera. Ti dva se ale nepohodli a Hewson si založil své vlastní kurzy anatomie. Jako místo pro jejich konání si zvolil dům své tchýně Margaret Stevensonové. Měl přímo ideální polohu, protože Craven Street končila na jednom konci hřbitovem a na druhém konci stálo popraviště.
Navíc byl nájemníkem domu Franklin, který se s Hewsonem dobře znal. Franklin se dokonce snažil urovnat Hewsonovu rozmíšku s Hunterem. Dohadoval například navrácení některých Hewsonem pořízených preparátů, jež zůstaly v Hunterově držení. Historici se shodují, že Franklin o Hewsonově podnikání téměř určitě věděl a pitvy zřejmě hned několikrát navštívil.
Hewson patrně nechtěl riskovat odstraňování ostatků z pitev mimo dům na Craven Street 36, protože kdyby s nimi byl přistižen, čekaly by ho velké nepříjemnosti. Ostatky proto pochovával v suterénu v tajné skrýši, na kterou narazili až o dvě staletí později restaurátoři.
Hewson se ale stejně fatální chybě nevyhnul. Při jedné pitvě se řízl do ruky a v roce 1774 zemřel v pouhých 34 letech na otravu krve. Jeho smrt tehdy otřásla celou komunitou britských anatomů. Jak vyplývá z Franklinovy korespondence, smrt mladého badatele nesl těžce i „otec zakladatel“.