Pracuju v IT a změnu jsem teda zaznamenal. Přibylo mi práce neuvěřitelným způsobem a doteď mám na 3 měsíce dopředu práce nad hlavu. Žádný výpadek příjmů jsem nezaznamenal. Homeoffice jsem neměl jediný den, neustále jsem někde cestoval a zajišťoval chod systémů, které jsou odpojené od internetu.Zaznamenal jsem strach. A ano, nedostatek informací. Bral jsem informace, kde se dalo, v únoru a na začátku března třeba v Hong Kongu zjistili, že koronavirus, dokud není na plicích, se roznáší pokožkou. Takže jsem k zákazníkům nosil rukavice, abych je nenakazil. Pak se ukázalo, že to není pravda (a mně se neskutečně ulevilo, není to žádný med). Měřila se lidem teplota, i když se vědělo, že nakažlivý člověk je většinou zároveň bezpříznakový. Podepisovala se nesmyslná čestná prohlášení, že nepociťuji příznaky. Lidi se na sebe přestali usmívat, protože nosili roušky. Každý s tím strachem, který ho zasáhl, bojoval jinak - potkal jsem třeba člověka, co se v metru hystericky smál a olizoval mastnou tyč. Taky měl strach. Média lhala a uváděla počet ověřených nemocných jako počet nakažených, i když bylo zřejmé, že skutečný počet nakažených bude násobně vyšší. Doteď nikdo není schopen říct, kolik to vlastně bylo. Politici se předháněli v černých předpovědích, aby to pak vypadalo, jak skvěle to zvládli.
Stach? Pamatujete ten prázdný václavák? Úplně prázdné město, kde se všichni otáčeli a honem utíkali domů. Přímo apokalyptické metro, když jsem poprvé během lockdownu vystoupil z metra, vyjel na povrch a podíval se na Slunce, na férovku jsem se z toho rozbrečel. Nevím jestli smutkem, dojetím, bylo to prostě hrozně moc vjemů a já šel domů pěšky, abych se z toho alespoň trochu dostal a přišel na to, co že se mi to vlastně stalo. Jsem všímavý, empatický a citlivý člověk, ale ne nějak přecitlivělý. Tohle mě dostalo.
Pak jsem sledoval, jak masy lidí žadonily po záchraně vládou a jejich nařízeními. Ta vláda, která zpočátku vše zanedbala a pak lhala, pak jen velkoryse rozhazovala a rozhazovat ještě bude. A zaplatí to ti chudší, nůžky se zase rozevírají.
A pak ten lockdown. Zákaz opustit tenhle stát.
O informacích bych mohl popsat desítky stran. Nebyly, a když se nějaké objevily, byly tvrdě postihovány. Byly totiž povoleny pouze schválené státní informace, které byly vágní, neověřitelné a účelové.Osobně jsem na koronakrizi neskutečně vydělal. Bylo tolik práce, že si díky tomu můžu vzít 6 měsíců dovolenou a vyplácet si během toho standardní obulus. Jsem zdravý, nikoho v mém okolí to nijak nepostihlo, až na drobnosti se nic moc nestalo. A taky jsem připraven opustit tenhle stát, jakmile budou splněna 3 konkrétní kritéria totality (1 už je, k dalšímu se schyluje). Ale někdo tuhle neskutečnou párty bude muset zaplatit, a budou to potomci těch, co tu tleskali státu za to, jak se o ně výborně stará. To mi radost nedělá, jsem v mnohém idealista a snílek.