Pokud rádi sledujete dění na noční obloze, pak byste si rozhodně měli do svých diářů a kalendářů poznamenat datum 19. dubna. Zhruba celý týden bude možné pozorovat nejstarší zdokumentovaný meteorický roj Lyridy, jež v roce 687 před naším letopočtem poprvé zaznamenali čínští astronomové.
Dle serveru EarthSky.org je vrchol očekáván ve čtvrtek 22. dubna, kdy by mělo oblohou prolétnout 10 až 15 meteorů za hodinu. Pozorování bohužel může svým svitem ovlivňovat Měsíc, který bude v těchto dnech zapadat až v brzkých ranních hodinách. Optimální podmínky tak nastanou mezi západem Měsíce a východem Slunce.
Lyridy prozáří oblohu
Lyridy dostaly své jméno podle toho, že zdánlivě vylétají ze souhvězdí Lyra. To najdete na noční obloze poměrně snadno – dobrým vodítkem může být nejjasnější hvězda Vega, kterou byste večer měli najít při pohledu na severovýchod.
Radiant (tj. bod, ze kterého meteory zdánlivě vylétávají) se během noci posouvá směrem vzhůru, přičemž nejvýše nad obzorem se bude nacházet těsně před úsvitem. Pomoci v orientaci vám mohou mobilní aplikace – například Sky Map pro Android či SkyView pro iOS.
Souhvězdí Lyra s nejjasnější hvězdou Vega
Nutno podotknout, že uváděná hodnota deset až patnáct meteorů za hodinu je pouze průměrná. Lyridy umí překvapit, takže například v roce 1982 zaznamenali američtí pozorovatelé během jedné hodiny téměř stovku „padajících hvězd“. V letošním roce se však očekává spíše mírnější průběh.
Jak vzniká meteorický roj?
Meteorické roje vznikají zpravidla jako doprovod větších kosmických objektů. V případě Lyridů je jejich zdrojem kometa C/1861 G1 (Thatcher), objevená v roce 1861 amatérským americkým astronomem A.E. Thatcherem. Toto těleso není fotograficky zdokumentováno – a patrně jen tak nebude, neboť doba jeho oběhu kolem Slunce je 415 let. Její návrat je očekáván až v roce 2276.
Lyridy dle webu MeteorShowers
Země každý rok protíná oběžnou dráhu této komety, čímž se opakovaně a pravidelně setkává s jejími úlomky (vizte animaci na webu MeteorShowers). Ty se střetávají s horními vrstvami atmosféry naší planety, do které vstupují rychlostí až 177 tisíc kilometrů za hodinu. V případě větších kusů pak třením v atmosféře dochází k jejich rozžhavení a tím k jevu, laicky označovanému jako „padající hvězda“.
Sečteno a podtrženo: v pondělí 19. dubna vstoupí Země do pásu úlomků, které za sebou zanechala kometa. Na vrcholu se případní pozorovatelé mohou těšit na 10 až 15 meteorů za hodinu, pozorovací podmínky však bude narušovat Měsíc, který zapadá až v brzkých ranních hodinách.