Není žádným tajemstvím, že pokud půjdete pozdě spát a naspíte málo hodin, budete následující den unavení. Některé vědecké objevy však jdou ještě dál – tvrdí, že pravidelný nedostatek spánku zvyšuje riziko Alzheimerovy choroby, a dokonce zmenšuje mozek. Web New Scientist informuje, že tento názor nyní zpochybnila jedna z nejkomplexnějších analýz.
Většina zdravotních doporučení zmiňuje jako optimální dobu spánku mezi 7 a 9 hodinami denně. Díky stále snadněji dostupným nositelným zařízením se schopností měřit čas spánku je poměrně jednoduché zjistit, zda tuto kvótu dodržujete a případně upravit své návyky.
Co se stane, když spíte málo?
Široce popsaný výzkum na zvířatech ukázal, že v noci se v mozku aktivuje čisticí proces, který ho zbavuje toxických látek spojených s Alzheimerovou chorobou, jako je například protein beta-amyloid. Další rozsáhlé studie obecně naznačily, že lidé s neobvykle krátkou nebo dlouhou dobou spánku mívají horší zdravotní stav, včetně poruch paměti a zmenšování mozku, což je jeden z charakteristických znaků Alzheimerovy choroby.
Populační studie naznačují, že vztah mezi délkou spánku a pravděpodobností zhoršení zdravotního stavu (například demence) lze vyjádřit křivkou ve tvaru písmene U. Škodí tedy příliš málo, ale i příliš mnoho spánku. Takto prováděné studie však mohou zjistit pouze korelaci mezi délkou spánku a zdravotním stavem, ale nemohou jednoznačně říci, zda je špatný spánek příčinou zdravotního problému.
To by mohla dokázat pouze randomizovaná studie, kterou je však v tomto případě téměř nemožné provést. Patrně jen málo lidí by totiž souhlasilo s tím, že ve jménu vědy změní své spánkové návyky na libovolně dlouhou dobu.
Čas na hlubší pohled
Anders Fjell z University of Oslo a jeho tým se pokusili o hlubší pohled prostřednictvím řady studií, které použily jako ukazatel zdraví objem mozku. Nejprve se na základě existujících údajů o přibližně 47 000 lidech zabývali objemem mozku v závislosti na délce spánku. Zde zjistili křivku ve tvaru písmene U, nicméně největší objem mozku byl spojen s překvapivě nízkou dobou spánku jen 6,5 hodiny za noc.
Poté provedli další analýzu, která sledovala asi 4000 lidí po dobu až 11 let. V tomto případě nebyla zjištěna žádná souvislost mezi délkou spánku na začátku studie a zmenšováním mozku během tohoto období. „Bylo by velmi překvapivé, kdyby měl krátký spánek negativní vliv na mozek,“ říká Fjell.
Korelaci z první analýzy lze vysvětlit tím, že zmenšení mozku způsobuje poruchy spánku, a nikoli naopak. Případně by to mohlo odrážet stabilní rozdíly mezi lidmi než důsledek v podobě zmenšování mozku – například že lidé s přirozeně menším nebo větším mozkem mají z nějakého neznámého důvodu tendenci méně spát.
Třetí analýza zpochybnila tu první
Vědci provedli třetí analýzu na základě genetických údajů získaných ze studie na přibližně 30 000 osobách. Ta zjistila, že jedinci, kteří jsou geneticky predisponováni ke krátkému nebo dlouhému spánku, nemají menší objem mozku. „Celkově tento soubor výsledků zpochybňuje představu, že nedostatečný spánek zmenšuje mozek,“ říká Fjell.
Ačkoli Fjell nikomu nedoporučuje, aby na základě těchto zjištění záměrně měnil své spánkové návyky, věří, že existuje mnoho přirozených rozdílů v lidských potřebách spánku a – pokud tomu nebrání okolnosti – mozek se postará o to, aby se mu dostalo potřebného množství. „Předpokládáme, že člověk má homeostatický pud k potřebnému spánku,“ říká.
„Pokud se cítíte celý den unavení, pravděpodobně spíte příliš málo, což může mít negativní důsledky,“ vysvětluje Fjell. „Ale jestliže se během dne cítíte dobře, nedělal bych si starosti s tím, zda spíte šest, sedm nebo osm hodin.“
Osm hodin neplatí pro všechny
Se závěry však nepanuje jednoznačná shoda. Matthew Walker z Kalifornské univerzity v Berkeley, který napsal knihu Proč spíme, v níž lidem radí, aby spali 8 hodin denně, tvrdí, že klíčovým měřítkem zdraví mozku je hustota neuronů, nikoli celkový objem mozku. „Tato dvě měřítka spolu dokonale nekorelují, což nám říká, že měří různé věci,“ říká.
Walker také tvrdí, že rozhodujícím měřítkem kvality spánku je především doba, kterou lidé stráví v hlubokém spánku – kdy se mozkové vlny zpomalují – a nikoli celkové množství spánku. To podporuje i Maiken Nedergaard z Rochesterské univerzity v New Yorku, která objevila systém odstraňování odpadních látek v mozku označovaný jako glymfatický systém. Je jisté, že právě během spánku v pomalých vlnách se zintenzivňuje odstraňování amyloidu z mozku.
Většina takového spánku však probíhá během prvních 4 hodin noci, upozorňuje Fjell s tím, že „Není jasné, zda delší spánek toto odstraňování ještě posiluje.“ . Výsledky naznačují, že osm hodin není pevnou hranicí pro všechny. „Neměli byste ležet v posteli a převalovat se, abyste splnili tento cíl,“ říká Michael Chee z Národní univerzity v Singapuru, podle kterého jsou výsledky věrohodné díky obrovskému množství analyzovaných údajů.