Mýdlo je nenápadný hrdina našich koupelen, jehož kluzkost a čisticí síla mají kořeny v chemii. Na molekulární úrovni má strukturu připomínající pulce: má „hlavu“, která vodu přitahuje (je hydrofilní), a „ocas“, který vodu odpuzuje (je hydrofobní). Právě tato dvojí povaha umožňuje mýdlu spojovat vodu s mastnotou a špínou – a také může za to, že nám mokré mýdlo v ruce klouže jako čerstvě nabroušená brusle na ledě.
Kluzkost mýdla není žádná magie, ale výsledek fyzikálních zákonů. Když se suché mýdlo (tj. sodná nebo draselná sůl vyšších mastných kyselin vzniklá saponifikací, což je chemická reakce tuků se zásadou) setká s vodou, vznikne na jeho povrchu tenká lubrikační vrstva, v níž se mýdlové molekuly uspořádají a sníží tření mezi mýdlem a kůží.
Proti špíně, bakteriím i virům
Tření snižuje už samotná voda, ale mýdlo tento efekt ještě zesílí: snižuje povrchové napětí vody, což zvyšuje její schopnost rozprostřít se po povrchu, a vytváří mazlavý film. Výsledkem je, že nám mýdlo velmi snadno vyklouzne z ruky.
Micela v roztoku mýdla
Čisticí síla mýdla spočívá v jeho schopnosti tvořit takzvané micely – drobné kulovité útvary, v nichž hydrofobní ocasy mýdlových molekul obklopí mastnotu a špínu, zatímco hydrofilní hlavy směřují ven do vody. Takto uzavřenou špínu pak voda snadno odplaví. Bez mýdla by mastnota na rukou zůstala, protože voda a tuk se přirozeně odpuzují – mýdlo je tedy jakýsi prostředník, který propojuje dva nesnášenlivé světy.
Mýdlo působí také proti bakteriím a virům. Mnoho mikroorganismů, včetně některých virů, má na povrchu lipidovou (tukovou) membránu – podobnou jako ony mastné nečistoty, které jsme zmínili výše. Mýdlové molekuly ji dokážou doslova roztrhnout: hydrofobní ocasy se vklíní do lipidové membrány a naruší její celistvost. Tím mikroorganismus ztrácí životně důležitou ochranu a schopnost přežít. Viry jako chřipka, HIV nebo SARS-CoV-2 mýdlu neodolají ani při krátkém mytí.
Některé viry bez lipidového obalu, například rhinoviry, jsou však vůči mýdlu odolnější – i přesto je lze důkladným mytím mechanicky odstranit. Samotné mýdlo výrazně snižuje přilnavost mikrobů ke kůži, takže je lze snadněji smýt proudem vody.
Správné mytí rukou je základ hygieny
Historie mýdla je podobně fascinující jako jeho chemie. První zmínky o jeho výrobě pocházejí už ze starověkého Babylonu, kde se pro tyto účely vařil tuk s popelem. Po staletí bylo mýdlo luxusem, jehož výroba i použití se postupně šířily napříč kontinenty.
Teprve s průmyslovou revolucí a lepším pochopením hygieny se mýdlo stalo běžnou součástí domácností a zásadním nástrojem v boji proti nemocem. Dnes máme mýdla ve všech možných podobách – pevná, tekutá, parfémovaná, antibakteriální – ale princip fungování zůstává překvapivě neměnný.
Správné mytí rukou mýdlem je dnes jednoduchý, ale vědecky podložený způsob, jak chránit sebe i ostatní před infekcemi. Nejde jen o smytí viditelné špíny – mýdlo účinně odstraňuje i mikroorganismy, které nejsou pouhým okem viditelné. Proto je důležité ruce nejen namočit a namydlit, ale také pořádně třít alespoň 20 sekund, a nakonec důkladně opláchnout.
Mýdlo tedy není jen prostředek k odstranění špíny, ale i chytrý molekulární nástroj, který propojuje svět vody a tuku, rozbíjí mikrobiální struktury a zanechává naše ruce nejen čisté, ale i hladké. Až vám tedy příště vyklouzne mýdlo do umyvadla, vzpomeňte si, že právě tato kluzkost je jedním z důvodů, proč dokáže držet na uzdě svět neviditelných hrozeb.