Obezita dosáhla pandemických proporcí. Na naší planetě žije víc lidí s nadváhou než lidí trpících hladem. Lidský organismus má přitom celou řadu regulačních mechanismů, které mají držet naši tělesnou hmotnost v normálu. K účinným brzdám omezujícím přejídání patří i hormon leptin produkovaný tukovou tkání.
Když tloustneme, přibývá nám v těle tuku a zároveň stoupá produkce leptinu. Hormon pak působí na centra hladu a sytosti v části mozku zvané hypotalamus a mění jejich činnost. Pod vlivem leptinu jíme méně a zbavujeme se tělesného tuku. Plná chuť k jídlu se nám vrací, až když zhubneme a produkce leptinu klesne.
Obranný efekt hormonu se názorně projeví u myší, kterým genoví inženýři vyřadili z činnosti gen pro tvorbu leptinu. Myši se přecpávají a tloustnou, protože jejich mozková centra řídící příjem potravy o hromadění tukové tkáně nic „netuší“.
Kam se poděly „antény“ pro leptin
Obézní lidé většinou netrpí poruchou produkce leptinu. Naopak. Jejich tuková tkáň ho produkuje naplno, ale hypotalamus je k tomuto „brzdnému“ signálu „hluchý“. V takové situaci je těžké zhubnout, protože u obézního člověka se nedostavuje dosti silný pocit sytosti.
Tlouštíci se tak dostávají do začarovaného kruhu. Čím více ztloustli, tím méně jejich mozek poslouchá povely hormonu leptinu, tím obtížněji dosahují pocitu sytosti a tím více potravy pak konzumují a tloustnou.
Mezinárodní tým pod vedením Geerta W. Schmid-Schönbeina z University of California v San Diegu nyní přišel selhání signální úlohy leptinu při obezitě na kloub. Zjistili, že v obézním těle stoupá produkce enzymu matrix metaloproteinázy 2 čili MMP-2.
Tento enzym dokáže štěpit některé bílkovinné molekuly. V hypotalamu se mu to daří s receptory pro leptin – tedy s bílkovinou, která slouží nervovým buňkám jako anténa pro příjem signálu v podobě leptinu.
Mozek je na tom pak podobně jako divák, kterému vichr utrhl ze střechy „talíř“ satelitní antény a který chce sledovat televizní pořady. Nemá šanci, protože jeho přijímač nezachytí signál.
Jakmile vědci přejídajícím se obézním myším zablokovali molekulu MMP-2, zvířata omezila příjem potravy a začala hubnout. A naopak, pokud vědci hubeným myším vpravili do mozku dávku MMP-2, narušil enzym „antény“ pro leptin, zvířata se začala přecpávat a tloustla.
Další experimenty prokázaly, že v organismu stoupá produkce MMP-2 v odezvě na nástup zánětlivých procesů. Při obezitě je právě hypotalamus postižen sice mírným, ale vytrvalým zánětem. To je zjevně jedna z příčin, proč pak v této části mozku přibývá MMP-2 a proč signál v podobě molekul hormonu leptinu nevyvolá patřičnou odezvu.
Konečně pilulky na bezpracné zhubnutí?
Řada předních odborníků vítá objev Schmid-Schönbeinova týmu jako zásadní posun v pochopení mechanismů přispívajících ke vzniku obezity. Mnozí ale poukazují na fakt, že regulace příjmu potravy je velice složitý proces a zcela jistě „nevisí na jednom hřebíku“ v podobě enzymu MMP-2.
Oprávněnost těchto představ dokládá další studie publikovaná v časopise Science Advances týmem z Vanderbilt University, v které je ohlášen objev proteinu sloužícího v hypotalamu jako regulátor příjmu energie s potravou. Pokud tento protein funguje správně, nejíme ani málo ani příliš a držíme si optimální tělesnou hmotnost.
Schmid-Schönbein a jeho kolegové přesto vkládají do svého objevu velké naděje. Pátrají po látce, která by dokázala proniknout do hypotalamu a zablokovala tam enzym MMP-2. Doufají, že se u lidí dostaví podobný efekt jako u myší a ti začnou po blokádě enzymu MMP-2 hubnout.
Přínos léku, který by pomohl obézním lidem shodit nadbytečná kila, by byl značný. Vždyť jen ve Spojených státech se odhadují náklady na léčbu zdravotních komplikací vyvolaných nadváhou a obezitou na 190 miliard dolarů ročně.
Samozřejmě i pak bude platit, že shazující tlouštík musí přejít na zdravější životní styl - méně a kvalitněji jíst a také zvýšit energetický výdej organismu přiměřeně intenzivním pohybem. Zázračná pilulka, která by nám vrátila normální hmotnost bez vlastního přičinění, ještě hodně dlouho na trhu nebude.
Pramen: Science Translational Medicine