Problém je tahle bagatelizace. Jeden prokazatelně vlastní vinou vyžraný morbidně obézní špekoun řekne že to je genetika a nějakej lofas se toho hned chytne a otočí to na všechny. Ovšem faktem je, že genetika taky sehrává roli, i když se to občas přehání a spíše než v nabírání to hraje roli když to člověk shazuje. A to často spíš vizuálně, protože genetika hodně ovlivňuje to jak jak se tuk ukládá (někdo je pupkáč jako třeba já, a když začnu něco dělat, tak je to poznat hrozně rychle protože mám špek právě hlavně na pupku a tak je to rychle vidět. Někdo je ale typ koule, a jak to má uložený rovnoměrně všude, tak i když shodí stejně jako já, bude to na pohled poznat míň, protože kydž oba shodíme 5kg, tak mě to udělá v pase 5cm a jemu 3mm, protože zbytek mu zmizí z ruk, noh, ...).
Ovšem to co je v článku řeší uplně jiný problém, a sice, že mozek si buduje rezistenci vůči hormonu jehož přítomnost v krvi běžně interpretuje jako pocit sytosti. Tohle zjištění je velice důležité a bagatelizace na výmluvu není víc než ubohost.
Nemluvě o tom, že je popsané onemocnění, kdy je pro člověka fyzicky nemožné dosáhnout sytosti. A není to že by měl obří mega žaludek. On i kdyby si do toho žaludku nacpal stádo krav i kravínem tak bude mít hlad. Teď už víme že buď není schopen produkovat tento hormon, nebo na něj jeho mozek není schopen reagovat. V každém případě se teď dá díl zkoumat co s tím.