Letos máme přestupný rok, což v praxi znamená, že po 28. únoru nebude následovat 1. březen, jak tomu většinou bývá, ale 29. únor. Důvod je relativně prostý: cílem je udržet kalendář, který používáme, v souladu s pohybem Země kolem Slunce. Otázkou, proč má přestupný rok právě 366 dní, se na webu The Conversation zabývá doktorandka v oboru fyzika a astronomie na Purdue University Bhagya Subrayan.
Základem přestupných roků je skutečnost, že zatímco běžný rok podle našeho kalendáře má 365 dní, jeden oběh Země kolem Slunce trvá 365 dní, 5 hodin a 49 minut, tedy zhruba o 0,24 dne déle. Pokud bychom nevkládali přestupné roky, došlo by postupem času k rozkolu, kdy by například v letních měsících (podle kalendáře) padal sníh, zatímco v zimních měsících by nás sužovaly tropické noci.
Kalendář a oběh Země kolem Slunce
Každý rok se tedy Země proti kalendáři rozejde o výše zmíněných 5 hodin a 49 minut. Po čtyřech letech to v součtu dává 23 hodin a 16 minut, tedy bezmála celý jeden den. V kalendáři to kompenzujeme tak, že přidáváme jeden den navíc - 29. únor.
Základní myšlenka přestupného roku pochází ze starého Říma, kde používali kalendář založený na cyklech a fázích Měsíce, ve kterém měl jeden rok 355 dní. Postupem času si lidé začali všímat, že jejich kalendář přestává být v souladu s ročními obdobími, a tak, aby chybějící dny dohnali, začali každé dva roky přidávat měsíc navíc – nazvali ho Mercedonius.
V roce 45 př. n. l. zavedl římský císař Julius Caesar sluneční kalendář, který vycházel z kalendáře vyvinutého v Egyptě. Každé čtyři roky byl v únoru přidán jeden den navíc, aby kalendář lépe odpovídal dráze Země kolem Slunce. Na Caesarovu počest je tento systém dodnes známý jako juliánský kalendář.
Každé čtyři roky, ale s jednou výjimkou
To však nebyla poslední změna. Postupem času si lidé uvědomili, že cesta Země okolo Slunce netrvá přesně 365,25 dne. Ve skutečnosti trvá přesně 365,24219 dne, což je asi o 11 minut méně. Takže přidání celého dne každé čtyři roky bylo ve skutečnosti o něco větší korekcí, než byla potřeba.
V roce 1582 podepsal papež Řehoř XIII. nařízení, které provedlo malou úpravu. Přestupný rok se od té doby vyskytuje každé čtyři roky, s výjimkou „stoletých“ roků, tedy roků dělitelných stovkou, jako je 1700 nebo 2100, ovšem pouze za předpokladu, že nebudou zároveň dělitelné 400. Celé to může vypadat trochu jako hádanka, ale díky této úpravě se kalendář stal ještě přesnějším – a od té doby se mu říká gregoriánský kalendář.
Kdybychom neprováděli každé čtyři roky tyto malé korekce, kalendář by se postupně rozcházel s ročními obdobími. V průběhu staletí by to mohlo vést k tomu, že by slunovraty a rovnodennosti nastávaly v úplně jinou dobu, než by se dalo očekávat. Zimní počasí by se mohlo objevit v období, které by kalendář ukazoval jako léto, a zemědělci by mohli být zmateni v tom, kdy mají zasít.
Jiné kalendáře to řeší odlišně
Jiné kalendáře používané ve světě mají vlastní způsoby řešení této problematiky. Například židovský kalendář, který se řídí podle Měsíce i Slunce, je jako velká skládačka s devatenáctiletým cyklem. Čas od času se přidává přestupný měsíc, aby bylo zajištěno, že oslavy svátků proběhnou v přesně stanovený čas.
Islámský kalendář je ještě unikátnější. Řídí se fázemi Měsíce a nepřidává žádné dny navíc. Vzhledem k tomu, že lunární rok trvá 355 dní, se posunují klíčová data islámského kalendáře v porovnání se slunečním kalendářem každý rok o 10 až 11 dní.
Například ramadán – islámský měsíc půstu – připadá na devátý měsíc islámského kalendáře. V roce 2024 bude probíhat od 11. března do 9. dubna, v roce 2025 od 1. do 29. března a v roce 2026 se bude slavit od 18. února do 19. března.
Astronomie vznikla jako způsob, jak dát smysl našemu každodennímu životu a propojit události kolem nás s nebeskými jevy. Koncept přestupného roku je příkladem toho, jak lidé od raného věku hledali a nacházeli řád v podmínkách, které se původně zdály být chaotické.
Jednoduché, nenáročné, ale účinné nástroje, vzešlé z kreativních nápadů starověkých astronomů a vizionářů, nám poskytly první náhledy na pochopení přírody, která nás obklopuje. Některé starověké metody, jako je astrometrie a seznamy astronomických objektů, přežívají dodnes a odhalují nadčasovou podstatu našeho snažení porozumět přírodě.