Takhle se chováme ke spojenci? Dlouhé roky si ho nevšímáme, necháváme jeho souseda, aby mu kradl území, ale hodně se u toho mračíme. Hodně. Pracovníky tohoto národa spojenců opovrhujeme a chováme se k nim jako k podřadným. Když pak zvedne meč na obranu své země, zase se hodně mračíme, ale pošleme jim teda nějaké přebytečné zbraně a munici, které morálně zastaraly už v minulém století. A trochu zplesnivěly. A dál se mračíme. Nepříteli našeho spojence sveřepě platíme za plyn tak moc, že z toho tu válku v klidu může kontinuálně financovat, přestože agresivně a "přes čáru" se začal chovat už před osmi lety, když zabral Krym. A vojensky našemu spojenci nepomůžeme, abychom se neumazali.
Tohohle našeho spojence jsme do té války zatáhli my tím, že jsme jej sice do NATO formálně nepřijali, ale reálně se NATO s ukrajinskou armádou kamarádilo a provedli mnohá cvičení. Což teď Ukrajině přineslo velkou výhodu v podobě dobře vycvičených vojáků, ale až ve válce, ke které by třeba nemuselo dojít, pokud bychom měli koule na to Ukrajinu do NATO přijmout, nebo ji naopak do tohohle mezinárodního napětí vůbec nezapojovat.Takhle já si spojenectví nepředstavuji. Není to nic než politický alibismus. Realita je, že jsme o Ukrajince neměli nikdy kdovíjaký zájem. Že Ukrajina jako stát, jak ho známe, vůbec nefungovala, neměla pod palcem území, násilí, ani zákony, vládly tam hlavně lokální skupiny a korupce. A to, že jsou teď Ukrajinci najednou nejmilovanější národ na světě, nezmění nic na tom, jak jsme se k nim chovali v posledních deseti letech.
Není se pak co divit, že se i na Ukrajině ozývají hlasy žádající přidat se k Rusku. Pokud vám to přijde absurdní, tak se ještě zamyslete nad tím, jak to asi vypadá z jejich pohledu, zvlášť pokud jsou alespoň trochu svolní přijmout ruský narativ o osvobozování od nácků.
Názor byl 4× upraven, naposled 20. 04. 2022 10:58