Foto: NASA/SDO/IRIS/Shah Bahauddin

Foto: NASA/SDO/IRIS/Shah Bahauddin

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto:   Coronal_Hole_Magnetic_Field_Lines.svg: Sebman81 Sun_in_X-Ray.png: NASA Goddard Laboratory for Atmospheres Celestia_sun.jpg: NikoLang derivative work: Aza (talk) ,  CC BY-SA 3.0

Foto: Coronal_Hole_Magnetic_Field_Lines.svg: Sebman81 Sun_in_X-Ray.png: NASA Goddard Laboratory for Atmospheres Celestia_sun.jpg: NikoLang derivative work: Aza (talk), CC BY-SA 3.0

Foto: NASA

Foto: NASA

Zdroj: Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory

Zdroj: Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory

Foto: NASA
Foto:   Coronal_Hole_Magnetic_Field_Lines.svg: Sebman81 Sun_in_X-Ray.png: NASA Goddard Laboratory for Atmospheres Celestia_sun.jpg: NikoLang derivative work: Aza (talk) ,  CC BY-SA 3.0
Foto: NASA
Zdroj: Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory
5
Fotogalerie

První detekce nanoerupcí na Slunci by mohla objasnit letitou záhadu

  • Vědci se domnívají, že na Slunci se odpalují i tzv. nanoerupce
  • Ty je však extrémně obtížné pozorovat
  • Nyní je badatelé možná poprvé detekovali

Naše Slunce na to sice nevypadá, ale neustále se na něm něco děje. Ne všechno jsme zatím pochopili. Vědci se již dlouho domnívají, že kromě klasických slunečních erupcí, jaké důvěrně zná skoro každý, se na Slunci odpalují i takzvané nanoerupce (anglicky nanoflares).

Nanoerupce by měly být opravdu malé. Asi tak miliardkrát menší než standardní erupce. Jejich předpověď již před řadou desetiletí rozvinul americký astrofyzik Eugene Parker, podle něhož se dnes jmenuje sonda Parker Solar Probe, toho času na cestě ke Slunci. Nanoerupce podle něj představují řešení jedné z největších záhad, které se stále ještě pojí se Sluncem.

Jde o to, že sluneční korona, ohromný oblak plazmatu, který obklopuje Slunce, je nesmírně horká. Mnohem víc horká, nežli například povrch Slunce. Teplota korony dosahuje 1 až 6 milionů kelvinů. Tato záhada trvá již velmi dlouho. A zatím ještě nikdo na Slunci neobjevil nanoerupce, které by ji mohly vysvětlit.

Extrémně obtížný výzkum

Jak říká vedoucí výzkumného týmu Shah Bahauddin z americké University of Colorado v Boulderu, nanoerupce je extrémně obtížné pozorovat. Naše observatoře a přístroje teprve nedávno dosáhly dostatečných výkonů na to, aby alespoň teoreticky mohly nanoerupce detekovat. Také přibližně víme, jak by takové nanoerupce měly vypadat.

Nanoerupce by měla mít dvě zásadní vlastnosti. Měla by vzniknout při prudkém a náhlém přepojení magnetických siločar (anglicky magnetic reconnection), stejně jako vznikají standardní erupce na Slunci.

Zároveň by také měla uvolněnou energií ohřát koronu, která je tisíce kilometrů nad místem nanoerupce. Jiné jevy na Slunci přitom ohřívají jen své bezprostřední okolí.

Bahauddin s kolegy vystopoval deset případů, kdy na Slunci vznikla jasná ale velmi malá smyčka plazmatu. Tyto smyčky mají průměr asi 100 kilometrů, což je na Slunce opravdu velice málo.

Přitom se nad nimi objevila velice horká oblast až v koroně. Bahauddin je opatrný a skálopevně netvrdí, že jde o nanoerupce. Je to čerstvě objevený fenomén a bude nutné ho pořádně prostudovat. S kolegy už na tom pracují.

Určitě si přečtěte

Články odjinud