Vesmírný dalekohled Jamese Webba zachytil rodící se hvězdu

Oživeno 22. listopadu

NASA využila zařízení Near-Infrared Camera (NIRCam) Vesmírného dalekohledu Jamese Webba (JWST) pro zachycení „kdysi skrytých rysů“ vznikající hvězdy.

Tato hvězda je na následujícím snímku skryta v malém „krčním“ disku velkolepého ohnivého útvaru připomínajícího přesýpací hodiny. Barevná světla nad pod a nad tímto krkem jsou emitována procesem zrození protohvězdy.

Foto: NASA, ESA, CSA a STScI. Zpracoval: J. DePasquale, A. Pagan, and A. Koekemoer (STScI)

„Okolní molekulární mrak je tvořen hustým prachem a plynem přitahovaným do středu, kde sídlí protohvězda,“ vysvětluje NASA na svém blogu.

„Jak materiál padá dovnitř, spirálovitě se točí kolem středu. To vytváří hustý disk materiálu, známý jako akreční disk, který do protohvězdy dodává materiál,“ pokračuje.

Zmiňovaný materiál je částečně tvořen vláknami molekulárního vodíku, z nichž většinu si „hvězdný plod“ bere pro sebe a stává se tak stále masivnějším. Teplota jeho jádra nakonec dosáhne bodu, v němž bude možné nastartovat jadernou fúzi.

Nejlepší fotografie pořízené JWST

V aktualizovaném článku publikujeme snímky pořízené Vesmírným dalekohledem Jamese Webba. Předchozí aktualizace najdete na dalších listech, další informace o JWST pak zde:

Vše, co potřebujete vědět o Vesmírném dalekohledu Jamese Webba (JWST)

Může být nejhezčí vesmírná fotka ještě hezčí? Ano, když se na stejné místo svými zrcadly podívá JWST

19. října | Kdybychom měli vybrat nejhezčí snímky vesmíru, na prvních příčkách by se jistě umístila fotografie, kterou 1. dubna 1995 pořídil Hubbleův teleskop. Říká se jí Pilíře stvoření (Pillars of Creation) a ukazuje sloní choboty mezihvězdného plynu a prachu v mlhovině Orla v souhvězdí Serpens. Od Země je vzdálená asi 6 500 až 7 000 světelných let.

Takhle pilíře v roce 1995 vyfotil Hubbleův vesmírný dalekohled

Nyní na stejné místo ve vesmíru zamířil svá zrcadla dalekohled Jamese Webba (JWST) a máme tady další snímek, ze kterého se tají dech.

 
Stejné místo, nový dalekohled

Hubble se v roce 2014 k Orlí mlhovině ještě vrátil a pořídil ostřejší fotografii. Na následujícím dvojsnímku je ta vlevo, v pravé části je stejným způsobem napozicovaný čerstvý obrázek z JWST.

Zdroj a další informace: NASA

Binární hvězdný systém Wolf-Rayet 140 připomíná otisk prstu

13. října | Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) pořídil další nádherný snímek vesmíru – a tentokrát výsledek vypadá trochu jako něco, co velmi dobře známe ze  Země.

Fotografie zachycující binární hvězdný systém Wolf-Rayet 140, který je vzdálený něco málo přes 5 000 světelných let, totiž připomíná otisk lidského prstu. Hlavním důvodem jsou soustředné prstence hvězdného prachu.

„Každý prstenec vznikl, když se dvě hvězdy přiblížily k sobě a jejich hvězdné větry (proudy plynu, které foukají do vesmíru) se setkaly, stlačily plyn a vytvořily prach," vysvětlila NASA v tiskové zprávě.

„Tyto hvězdy jejich orbity svedou dohromady asi jednou za osm let; stejně jako růst prstenců kmene stromu, i prachové smyčky označují běh času," dodala.

Astronom Ryan Lau z National Science Foundation pak upozornil, že dotyčný obrázek rovněž skvěle demonstruje citlivost JWST.  „Předtím jsme byli pomocí pozemských dalekohledů schopni vidět pouze dva prachové prstence. Nyní jich vidíme nejméně 17," konstatoval.

JWST zachytil srážku mezi sondou DART a měsícem Dimorphos

7. října | Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) zachytil srážku mezi sondou DART a měsícem Dimorphos. Společně s ním tuto událost sledoval také Hubbleův vesmírný dalekohled.

„Webb a Hubble poprvé simultánně pořídily snímky stejného cíle v kosmu: asteroidu, který byl zasažen kosmickou lodí po cestě dlouhé sedm milionů mil,“ komentoval to administrátor NASA Bill Nelson.

Díky novým fotografiím budou moct vědci lépe studovat kinetiku podobně dramatické kolize.

„Z této jediné impaktní události se můžeme dozvědět více o mechanice dopadů na malá tělesa, přenosu hybnosti a schopnosti používat umělé impaktory k vytlačení asteroidů z jejich orbit,“ uvedla planetární vědkyně Katarina Miljkovic.

„Teď může začít věda,“ dodala.

JWST zvěčnil Neptunovy prstence

22. září | Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) svým nástrojem Near-Infrared Camera zvěčnil Neptunovy prstence. A jak se můžete sami přesvědčit, jsou opravdu nádherné.

„Je to tři desetiletí, co jsme tyto slabé, zaprášené prstence viděli naposledy,“ uvedla Heidi Hammel, expertka na výše jmenovanou planetu, v tiskové zprávě NASA. „Toto je poprvé, co jsme je viděli v infračervené.“

V dané souvislosti je třeba podotknout, že atmosféra Neptunu obsahuje spoustu metanu, který většinu infračerveného světla absorbuje. To je důvod, proč na tomto snímku planeta vypadá tak „přízračně“.

Foto: NASA, ESA, CSA, STScI

Za prstenci – a za některými slabšími prachovými pásy, které se mezi nimi nacházejí – JWST dokázal zaznamenat i 7 ze 14 Neptunových měsíců. Jeho pozornosti neunikl ani zajímavý jasný bod na severním pólu.

Z dostupných informací navíc plyne, že dotyčný teleskop by měl Neptun i jeho hlavní měsíc Triton znovu studovat ještě do konce letošního roku. Máme se tak nepochybně na co těšit.

JWST poprvé vyfotil Mars

20. září | Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) se vůbec poprvé zaměřil na rudou planetu. Na svých webových stránkách na to upozornila European Space Agency (ESA).

Fotografie pořízené nástrojem Near-Infrared Camera (NIRCam) ukazují oblast východní polokoule Marsu na dvou různých vlnových délkách, resp. ve dvou různých barvách infračerveného světla.

V případě kratší vlnové délky (2,1 mikronu, vpravo nahoře) snímku dominuje odražené sluneční světlo, díky čemuž odhaluje povrchové detaily podobné těm, které jsou patrné na snímcích ve viditelném světle (vlevo). Konkrétně se jedná např. o prstence kráteru Huygens či tmavou vulkanickou horninu tvořící Syrtis Major.

Foto: NASA/ESA/CSA/STScI a Mars JWST/GTO tým

Snímek NIRCam na delší vlnové délce (4,3 mikronů, vpravo dole) pak ukazuje tepelnou emisi – světlo vydávané Marsem, když ztrácí teplo. Jas světla 4,3 mikronů souvisí s teplotou povrchu a atmosféry. Nejjasnější oblast na rudé planetě je ta, v níž byste měli Slunce téměř nad hlavou, protože je obecně nejteplejší. Směrem k polárním oblastem jas klesá.

V budoucnu bude JWST používat tato zobrazovací a spektroskopická data k prozkoumávání regionálních rozdílů napříč Marsem a k hledání metanu, chlorovodíku atd. v jeho atmosféře

JWST pořídil úžasné snímky mlhoviny v Orionu

16. září | Vesmírný dalekohled Jamese Webba nepřestává ohromovat vědce. Nedávno pořídil úžasné snímky slavné mlhoviny v Orionu.

„Jsme uneseni úchvatnými snímky mlhoviny v Orionu,“ uvedl v prohlášení Els Peeters, astrofyzik z Western University v Ontariu. „Tento projekt jsme zahájili v roce 2017, takže na získání těchto dat jsme čekali více než pět let.“

Na detailních fotografiích lze mj. vidět „vlákna“ a mračna plynu, o kterých se astronomové domnívají, že jsou zodpovědné za vznik hvězd.

„Tato nová pozorování nám umožňují lépe porozumět tomu, jak masivní hvězdy přeměňují oblak plynu a prachu, v němž se zrodily,“ konstatoval Peeters.

„Nikdy jsme nebyli schopni vidět složité jemné detaily toho, jak je v těchto prostředích strukturována mezihvězdná hmota, a zjistit, jak se mohou planetární systémy formovat v přítomnosti tohoto drsného záření. Tyto snímky odhalují dědictví mezihvězdného média v planetárních systémech," dodala Emilie Habart z  Institut d’Astrophysique Spatiale.

JWST vyfotil kosmickou tarantuli

7. září | Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) zvěčnil mlhovinu zvanou Tarantule, která se nachází v severovýchodní části Velkého Magellanova oblaku.

Dotyčnému teleskopu se podařilo odhalit nejen mladé hvězdy a vzdálené galaxie v pozadí, ale také také detailní strukturu a složení plynu a prachu této pozoruhodné mlhoviny.

Z dostupných informací plyne, že astronomové na Tarantuli zaměřili tři Webbovy infračervené přístroje s vysokým rozlišením: Near-Infrared Camera (NIRCam), Near-Infrared Spectrograph (NIRSpec) a Mid-infrared Instrument (MIRI).

NIRSpec zachytil jednu velmi mladou hvězdu, která se teprve začala vynořovat ze své „porodnice“ (jednoho z pilířů v nejhustších okolích oblastech mlhoviny) a stále je obklopená izolačním oblakem prachu.

Tarantule je pro astronomy zajímavá mj. z toho důvodu, že produkuje hvězdy přímo zběsilou rychlostí. Díky tomu je nejbližším (tj. nejsnáze detailně viditelným) příkladem toho, co se dělo ve vesmíru, když byl starý jen několik miliard let.

JWST vyfotil svou první exoplanetu

2. září | Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) pořídil svůj historicky první přímý snímek exoplanety. NASA ho zveřejnila na Twitteru.

Nová fotka zobrazuje HIP 65426 b, extrémně mladého plynného obra, který je zhruba šest až dvanáctkrát větší než Jupiter a nachází se 363 světelných let daleko v souhvězdí Kentaura.

Tato exoplaneta byla poprvé objevena v roce 2017 pomocí přístroje SPHERE připojeného k Very Large Telescope. Díky JWST ji ale můžeme vidět bez jakékoli rušivé záře vycházející ze zemské atmosféry.

„Toto je transformační moment nejen pro Webba, ale také pro astronomii obecně," uvedl v prohlášení NASA Sasha Hinkley z University of Exeter, který vedl pozorování.

„Získání tohoto obrázku mi připadalo jako hledání vesmírného pokladu," doplnil Aarynn Carter z University of California Santa Cruz. „Nejprve jsem viděl jen světlo z hvězdy, ale pečlivým zpracováním obrazu se mi podařilo toto světlo odstranit a odhalit planetu."

JWST poslal neuvěřitelné snímky Jupitera

23. srpna | Vesmírný dalekohled Jamese Webba 27. července nafotil Jupiter pomocí NIRCam (Near-Infrared Camera). O měsíc později NASA zveřejnila složené, graficky upravené a uměle dobarvené snímky.

O úpravy se postarala amatérská vědkyně Judy Schmidt. Snímky ukazují největší planetu Sluneční soustavy v nebývalé kráse:

Na jediném snímku tu vidíme gigantické bouře, polární záře, jemné prstence, měsíce Amalthea a Adrastea i galaxie na pozadí.

V pravé dolní čtvrtině si všimněte detailně zachycené Velké červené skvrny (zde v bílé barvě, protože odráží sluneční světlo). Je to bouře větší než Země a zuří už celá staletí.

NASA ještě širší z pohledů doplnila popisky.

JWST vyfotil nejvzdálenější hvězdu ve známém vesmíru

5. srpna | Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) vyfotografoval nejvzdálenější hvězdu ve známém vesmíru. Jmenuje se Earendel a je asi 12,9 miliardy světelných let daleko.

Konkrétně se nachází v souhvězdí Velryby, v galaxii srpkovitého tvaru Sunrise Arc. Poprvé byla spatřena předchůdcem JWST, Hubbleovým vesmírným dalekohledem, již v březnu. 

Nový snímek v úterý na Twitteru zveřejnila skupina astronomů, která si říká „Cosmic Spring JWST“:

JWST tuto hvězdu dokázal zvěčnit díky tomu, že v daný okamžik byla perfektně zarovnaná s kupou galaxií, která se nachází před ní a ohýbá tak její světlo. Jinak řečeno, využil tzv. efektu gravitační čočky.

„To je opravdu šťastné zarovnání. Nikdo nikdy neviděl takto zvětšenou hvězdu, nemluvě o galaxii,“ komentoval to jeden člen výše zmíněné skupiny, Dan Coe ze Space Telescope Science Institute v americkém Marylandu.

JWST pořídil detailní snímek galaxie Kolo od vozu

3. srpna | Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) poslal na Zemi povedený snímek galaxie zvané „Kolo od vozu“, známé také jako Zwickyho elipsa, která má ve svém středu aktivní černou díru.

Jak poznamenává European Space Agency (ESA), tato nádherná fotografie není jen pastvou pro oči - astronomům také pomůže lépe porozumět tomu, jak vznikají nové hvězdy.

Galaxie Kolo od vozu, která se nachází 500 milionů světelných let daleko v souhvězdí Sochaře, podle NASA představuje „výsledek intenzivní události – vysokorychlostní srážky mezi velkou spirální galaxií a menší galaxií“.

Před touto kolizí  se však pravděpodobně jednalo o „normální galaxii jako Mléčná dráha“.

Mezi další zajímavosti patří skutečnost, že Kolo od vozu je velmi proměnlivé a bude se i nadále transformovat.

Vesmírný dalekohled Jamese Webba vyfotil spirální galaxii Messier 74

21. července | Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) si připsal na konto další fantastický snímek. Tentokrát spirální galaxie Messier 74.

Fotografie – resp. tři samostatné obrázky spojené do jednoho celku – pořízená zařízením MIRI (Mid Infrared Instrument) ukazuje rozsáhlá ramena dotyčné galaxie v nádherné temně fialové barvě, což mnohé astronomy nadchlo.

„Podívejme se, co pozoroval JWST včera... Oh, dobrý bože," napsal na Twitter Gabriel Brammer z University of Denmark, který dotyčnou koláž z dat JWST vytvořil.

V dalším tweetu Brammer vysvětlil, že onen podivný fialový odstín je způsoben mezihvězdnými polycyklickými aromatickými uhlovodíky (PAH), díky nimž jsou „filtry používané pro modré a červené kanály jasnější ve srovnání se zelenými“.

M74, také známá jako NGC 628, se nachází ve vzdálenosti zhruba 32 milionů světelných let od Země a často se používá jako učebnicový příklad spirální galaxie – tedy takové, pro níž je typická středová oblast kulového tvaru, z níž vycházejí jednotlivá ramena.

JWST poslal na Zemi další úžasné snímky

Oživeno 13. července v 17:00 | NASA publikovala další snímky, tentokrát detaily prstencové mlhoviny v souhvězdí Plachet, která je v katalogu vedená pod označením NGC 3132. Mlhovinu vzdálenou 2500 světelných let poprvé spatřil John Herschel v roce 1835. Blíže jsme ji mohli pozorovat až díky Hubbleově teleskopu. JWST ale ukazuje ještě jemnější struktury oblaků plynu a prachu a dvou umírajících hvězd.

Teleskop poslal snímky z přístrojů NirCam zachycující vlnové délky 0,6 až 5 µm a MIRI vidící ve spektru 4,9 až 28,8 µm.

A takhle mlhovinu před téměř 25 let viděl HST.

Další nová fotografie zachycuje Stephanův kvintet, skupinu pěti galaxií v souhvězdí Pegase, které tančí okolo sebe a přetahují se o materiál.

Nejkrásnější z nových snímků ukazuje dříve neviděné detaily hvězdokupy NGC 3324, rodiště nových hvězd nacházejícího se uvnitř mlhoviny Carina.

NASA bude průběžně zveřejní i další fotografie, které JWST pořídil. Během následujících dnů také zpřístupní archiv zdrojových dat, které budou moci vědci použít ke svým výzkumům.

Fotografie v plném rozlišení a v různých variantách najdete na webu NASA.

Oživeno 14. července v 8:45 | Mlhovinu NGC 3324 v roce 2006 vyfotil také Hubbleův teleskop. Můžeme tak srovnat výřez jeho snímku (dole) s aktuální fotografií pořízenou teleskopem JWST (nahoře).

První snímek z teleskopu JWST

13. července | Říkají tomu První Webbovo hluboké pole a po kalibračních snímcích je to první reálná fotografie vesmíru, kterou Webbův teleskop poslal na Zemi. Snímek v úterý v noci našeho času prezentovala NASA s prezidentem USA Joem Bidenem.

Uprostřed obrázku vidíme galaxie ve skupině SMACS 0723, které jsou vzdálené 4,6 miliard světelných let. Objevil je Hubbleův teleskop a teď můžeme srovnat, jaký pokrok JWST udělal. Zatímco expozice jeho snímku, který snímaly kamery na různých vlnových délkách, trvala „jen“ 12,5 hodiny, Hubble k tomu potřeboval 11 dnů.

Stejný výřez vesmírné oblohy v podání Hubbleova teleskopu

Skupina galaxií SMCS 0723 působí jako gravitační čočka, která zvětšuje mnohem vzdálenější galaxie za ní. Ty, které jsou na obrázku v podobě malých čárek, jsou proto ještě mnohem dál. Odhaduje se, že by to mohlo být i přes 13 miliard světelných let. To je krátce, jen stovky milionů let po velkém třesku. Tak mladý vesmír jsme ještě nikdy neviděli.

Vše, co potřebujete vědět o Vesmírném dalekohledu Jamese Webba (JWST)

Pro představu o tom, na jak velkou část vesmírné oblohy se na obrázku JSWT díváme, si můžete představit zrnko písku v natažené paži. Je to zhruba jen 2,4 úhlové vteřiny.