Vesmírný dalekohled Jamese Webba odhalil dosud neznámé zvláštnosti v srdci Mléčné dráhy

Oživeno 29. listopadu

Nejnovější snímek pořízený Vesmírným dalekohledeme Jamese Webba (JWST) zachycuje část hustého středu naší galaxie v bezprecedentních detailech, včetně dosud neviděných zvláštností, pro něž zatím astronomové nemají žádné vysvětlení.

Oblast vzniku hvězd Sagittarius C (Sgr C) se nachází asi 300 světelných let daleko od centrální supermasivní černé díry Mléčné dráhy zvané Sagittarius A*.

„Žádná infračervená data z této oblasti s úrovní rozlišení a citlivosti, jakou dosahujeme s Webbem, nikdy nebyla k dipozici, takže spoustu zvláštností zde vidíme poprvé,“ uvedl hlavní výzkumník Samuel Crowe z University of Virginia.

„Webb odhaluje neuvěřitelné množství detailů, což nám umožňuje studovat formování hvězd v tomto druhu prostředí způsobem, který dříve nebyl možný,“ dodal.

„Galaktické centrum je nejextrémnějším prostředím v naší galaxii Mléčná dráha, kde mohou být současné teorie o vzniku hvězd podrobeny těm nejpřísnějším testům,“ komentoval to Croweův poradce Jonathan Tan.

JWST odhalil skryté hvězdy v Mlhovině Orion

17. října Velká Mlhovina v Orionu obsahuje rovněž skryté hvězdy. Ve viditelném světle se lidskému oku jeví jako malá rozmazaná skvrna v souhvězdí Orionu.

Následující snímky byly však pořízeny Vesmírným dalekohledem Jamese Webba (JWST) v reprezentativní barevné kompozici červeného a velmi blízkého infračerveného světla. S působivými detaily potvrzují, že Mlhovina Orion je rušnou oblastí mladých hvězd, horkého plynu a tmavého prachu.

Energie za velkou částí Mlhoviny Orion je tzv. Trapéz - vícenásobná hvězda často považovaná i za hvězdokupu. Difuzní a vláknitá záře kolem jasných hvězd je pak většinou zahřátý mezihvězdný prach.

Podrobná prohlídka obou snímků odhaluje rovněž neočekávaně velký počet objektů známých jako JuMBO (JUpiter-Mass Binary Object), jejichž výzkum by nám mohl prozradit více o vzniku hvězd.

Závěrem dodejme, že celý komplex Mlhoviny Orion, jehož součástí je např. i mlhovina Koňská hlava, se v průběhu několika příštích milionů let pomalu rozptýlí.

JWST zaznamenal dvojice podivných objektů, připomínají planety

4. října Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) zaznamenal stovky osamělých objektu, které se zdánlivě pohybují vesmírem, aniž by byly „připoutány“ k nějaké konkrétní hvězdě.  Nejzajímavější však je, že mnohé z nich se vyskytují v párech.

Tyto objekty sice mohou mít některé vlastnosti charakteristické pro planety, ale odborníci tvrdí, že technicky vzato se o planety nejedná.

„Hledali jsme tyto velmi malé objekty a nacházíme je,“ řekl Mark McCaughrean z European Space Agency (ESA). „Zjistili jsme, že jsou malé jako jedna masa Jupitera, dokonce i polovina masy Jupitera, volně plovoucí, nepřipojené k hvězdě.“

Mohou to být protoplanety, které buď neměly šanci se plně zformovat, nebo které pocházejí ze slunečních soustav, ale později byly vyvrženy do mezihvězdného prostoru.

Tak či tak, objev těchto dvojic astronomy zmátl a mohl by je dokonce přimět k přehodnocení našich stávajících modelů vzniku planetárních systémů.

„Moje reakce se pohybovaly od: 'Cože?!? Jste si jistí?' přes 'To je tak divné!' po ‚Jak by páry mohly být vyvrženy společně?‘,“ uvedla pro BBC multidisciplinární vědkyně Heidi Hammel.

JWST zachytil výtrysky ze vznikající hvězdy

27. září Vytvářejí rodící se hvězdy vždy výtrysky? Tím si nikdo není jistý. Jak se oblak plynu gravitačně smršťuje, vzniká disk, který se může točit příliš rychle na to, aby se mohl dále smršťovat do protohvězdy. Teoretici předpokládají, že rychlost této rotace lze snížit právě vypuzováním výtrysků.

Výše uvedená hypotéza koresponduje s výsledky pozorování Herbig-Haro (HH), tedy mladých hvězdných objektů, které výtrysky – někdy opravdu velkolepé – emitují.

Na následujícím detailním snímku je zachycena Herbig-Haro 211, jedna z hvězd ve výše jmenované formaci, kterou nedávno zobrazil Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) v infračerveném světle.

Kromě dvou úzkých svazků částic lze na obrázku vidět rovněž červené rázové vlny, které vznikají, když se výtrysky střetávají s existujícím mezihvězdným plynem.

Závěrem dodejme, že v průběhu příštích 100 000 let se výtrysky HH 221 budou zjasňovat a slábnout, což pravděpodobně povede ke změně jejich tvaru.

JWST pořídil snímek neobvyklé spirální galaxie M66

7. září Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) vyfotil spirální galaxii M66. Ta je zajímavá především tím, že na rozdíl od většiny jiných galaxií daného typu není symetrická.

Hustotní vlny plynu, prachu a nově vzniklých hvězd obvykle krouží kolem středu spirální galaxie a vytvářejí téměř dokonalou symetrii. Jenže v tomto případě to neplatí.

Rozdíly mezi spirálními rameny M66 a evidentní posun jejího jádra jsou pravděpodobně způsobeny předchozími blízkými interakcemi a gravitačními vlivy blízkých sousedních galaxií: M65 a NGC 3628.

M66 měří asi 100 000 světelných let, což z ní dělá největší galaxii ve skupině známé jako Leo Triplet. Nachází se vzdálenosti zhruba 35 milionů světelných let od naší planety.

Stejně jako pro mnoho jiných spirálních galaxií, i pro M66 platí, že dlouhé pásy prachu se proplétají s jasnými hvězdami a s mezigalaktickým prachem.

Vesmírný dalekohled Jamese Webba vyfotil Prstencovou mlhovinu

24. srpna Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) pořídil pozoruhodný snímek Prstencové mlhoviny (M57). Ta je ve skutečnosti mnohem složitější, než jak vypadá v malém dalekohledu.

Její centrální prstenec měří v průměru zhruba jeden světelný rok a díky okolním provázkům plynu na první pohled připomíná jakési kosmické oko s dlouhými řasami.

Dotyčné „řasy“ mohou podle dostupných informací představovat důsledek zastínění uzlů hustého plynu v prstenci energetickým světlem vyzařovaným uvnitř.

Prstencová mlhovina je protáhlá planetární mlhovina. Jedná se o typ plynného oblaku, který vzniká tehdy, když hvězda podobná Slunci během svého vývoje odhodí vnější atmosféru a stane se bílým trpaslíkem. 

Pro úplnost dodejme, že M57 se nachází asi 2500 světelných roků daleko v souhvězdí Lyry (Lyra, Lyr).

JWST vyfotil mladý hvězdný systém Herbig-Haro 46/47

2. srpna | Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) zvěčnil mladý hvězdný systém známý jako Herbig-Haro 46/47, který se nachází ve vzdálenosti přibližně 1470 světelných let od nás.

Pokud si vzniklý snímek budete prohlížet opravdu pozorně, možná zaznamenáte záhadný oranžový objekt, který na první pohled připomíná otazník. Co by to asi tak mohlo být?

„Pravděpodobně jde o vzdálenou galaxii nebo potenciálně interagující galaxie (jejich interakce mohly způsobit zkreslený tvar otazníku),“ uvedli zástupci Space Telescope Science Institute.

„Abychom s jistotou zjistili, o co se jedná, bylo by zapotřebí další sledování. Webb nám ukazuje mnoho nových, vzdálených galaxií - takže je třeba udělat spoustu nové vědy!“ dodali.

Matt Caplan z Illinois State University se pak domnívá, že horní úsek dotyčného „otazníku“ by lehce mohl představovat část větší galaxie, která se slučuje s galaxií menší.

JWST pořídil úžasný snímek molekulárního mračna Rho Ophiuchi

18. července | V oblasti vzniku hvězd, která se nachází nejblíže naší planetě (ve vzdálenosti jen cca 390 světelných roků), najdete komplex molekulárního mračna zvaný Rho Ophiuchi.

Právě zde se rodí Slunci podobné hvězdy a budoucí planetární systémy. Nedávno do této oblasti nahlédla kamera NIRCam vesmírného dalekohledu Jamese Webba (JWST) a v inspirativním měřítku pořídila následující infračervený snímek:

Dotyčný obrázek v Rho Ophiuchi pokrývá méně než jeden světelný rok a obsahuje asi 50 mladých hvězd. Jasnější hvězdy na něm zřetelně vytvářejí Webbův charakteristický vzor difrakčních paprsků.

Výtrysky molekulárního vodíku pocházející z nově zrozených hvězd jsou na snímku zachyceny v červené barvě, přičemž poblíž středu můžete vidět velkou nažloutlou prachovou dutinou „vykrojenou“ mladou hvězdou se spoustou energie.

V případě některých hvězd jsou na této skvělé fotografii patrné rovněž stíny vrhané jejich protoplanetárními disky.

JWST pořídil úchvatné snímky umírající hvězdy

16. března | Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) pořídil velkolepé snímky umírající hvězdy. Ta se nachází v souhvězdí Střelce, zhruba 15 000 světelných let daleko.

Tzv. WR 124 v současné době vyvrhuje obrovské množství materiálu a připravuje se na explozi v supernově. Zatím podle dostupných informací ztratila zhruba desetinásobek sluneční masy.

WR 124 spadá do kategorie známé jako známé jako Wolf-Rayet. Jedná se o mimořádně masivní hvězdy – v tomto konkrétním případě 30krát masivnější než naše Slunce – které procházejí poslední fází svého vývoje.

Vzhledem k vzácnosti tohoto nálezu chtějí astronomové pomocí JWST dotyčnou hvězdu prozkoumat blíže. Zajímají se především o její příspěvek k „prachovému rozpočtu“ („dust budget“) vesmíru.

Volně se vyskytující prach je podle NASA potřebný k formování planet, usnadnění tvorby molekul i ochraně nově zrozených hvězd. Vědcům se však stále nedaří sladit existující teorie o tom, jakým způsobem prach vzniká, s jeho množstvím v kosmu.

Nový snímek JWST zachycuje světlo z 25 000 galaxií

13. března | Vesmírný dalekohled Jamese Webba v rámci projektu COSMOS-Web pořídil fascinující fotografii, která zachycuje světlo z cca 25 000 galaxií. Překonal tak rekord vytvořený Hubbleovým vesmírným dalekohledem (světlo z 10 000 galaxií na jediném obrázku).

„Tento první COSMOS-Web snímek obsahuje asi 25 000 galaxií – ohromující číslo, je to dokonce více, než kolik se nachází v Ultra Deep Field HST,“ uvedla Caitlin Casey z The University of Texas at Austin.

„Je to jeden z největších snímků JWST, který byl dosud pořízen. A přesto jde jen 4 % dat, která získáme úplným průzkumem. Až bude dokončen, toto hluboké pole bude úžasně velké a ohromně krásné,“ dodala.

Stejně jako předešlé projekty tohoto typu, i COSMOS-Web se zaměřuje jen na malý střípek oblohy – pouhých 0,6 čtverečních stupňů. Využívá k tomu nástroj JWST zvaný Near-Infrared Camera, zatímco Mid-Infrared Instrument snímá dalších 0,2 čtverečních stupňů.

Vědci doufají, že díky tomu získají nové poznatky o tzv. Éře reionizace, během níž se objevily hvězdy, galaxie a další struktury.

JWST zvěčnil spirální galaxii NGC 7469

29. prosince | Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) pořídil úchvatný snímek spirální galaxie NGC 7469.

Tato galaxie se nachází zhruba 220 milionů světelných let daleko od Země v souhvězdí Pegasa. V roce 1784 jí objevil britsko-německý astronom William Herschel.

JWST dokázal detailně zachytit zajímavé útvary, jako je například jasný prstenec poblíž středu NGC 7469. V tom podle dostupných informací dochází k intenzivní tvorbě nových hvězd.

Díky JWST a jeho schopnosti pozorovat vesmír v infračerveném pásmu budou vědci moct tuto pozoruhodnou galaxii lépe studovat a pokusit se porozumět spojení mezi jejím jádrem a výše zmíněným prstencem.

V levém dolním rohu fotografie pak můžete vidět další galaxii: IC 5283, která je uzamčena v jakémsi „gravitačním tanci“ s NGC 7469. Tento pár je znám jako Arp 298.

JWST pořídil neuvěřitelně detailní snímky Saturnova měsíce Titanu

5. prosince | Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) pořídil nevěřitelně detailní snímky Titanu – největšího ze Saturnových měsíců.

Atmosféra Titanu je velice zajímavá nejen díky svým metanovým oblakům a bouřím, ale také kvůli tomu, co nám může říci o minulosti a budoucnosti dotyčného vesmírného tělesa. Z prvních výsledků jsou vědci naprosto nadšeni.

„Jaké probuzení to dnes ráno (pařížského času) bylo! Spousta upozornění v mé e-mailové schránce! Šel jsem přímo k počítači a začal okamžitě stahovat data. Na první pohled je to prostě mimořádné! Myslím, že vidíme mrak," komentoval to Sebastien Rodriguez z Universite Paris Cité.

Porovnáním různých fotografií pořízených nástrojem Near-Infrared Camera (NIRCam) se brzy podařilo potvrdit, že jasná skvrna viditelná na severní polokouli Titanu, je skutečně velkým mrakem. A nedlouho poté badatelé zaznamenali další mrak.

Tyto výsledky jsou vzrušující, protože potvrzují předpovědi učiněné na základě počítačových modelů klimatu Titanu – konkrétně, že na jeho střední severní polokouli během pozdního léta, kdy je povrch ohříván Sluncem, oblaka vznikají velice snadno.

Vesmírný dalekohled Jamese Webba zachytil rodící se hvězdu

22. listopadu | NASA využila zařízení Near-Infrared Camera (NIRCam) Vesmírného dalekohledu Jamese Webba (JWST) pro zachycení „kdysi skrytých rysů“ vznikající hvězdy.

Tato hvězda je na následujícím snímku skryta v malém „krčním“ disku velkolepého ohnivého útvaru připomínajícího přesýpací hodiny. Barevná světla nad pod a nad tímto krkem jsou emitována procesem zrození protohvězdy.

Foto: NASA, ESA, CSA a STScI. Zpracoval: J. DePasquale, A. Pagan, and A. Koekemoer (STScI)

„Okolní molekulární mrak je tvořen hustým prachem a plynem přitahovaným do středu, kde sídlí protohvězda,“ vysvětluje NASA na svém blogu.

„Jak materiál padá dovnitř, spirálovitě se točí kolem středu. To vytváří hustý disk materiálu, známý jako akreční disk, který do protohvězdy dodává materiál,“ pokračuje.

Zmiňovaný materiál je částečně tvořen vláknami molekulárního vodíku, z nichž většinu si „hvězdný plod“ bere pro sebe a stává se tak stále masivnějším. Teplota jeho jádra nakonec dosáhne bodu, v němž bude možné nastartovat jadernou fúzi.

Může být nejhezčí vesmírná fotka ještě hezčí? Ano, když se na stejné místo svými zrcadly podívá JWST

19. října | Kdybychom měli vybrat nejhezčí snímky vesmíru, na prvních příčkách by se jistě umístila fotografie, kterou 1. dubna 1995 pořídil Hubbleův teleskop. Říká se jí Pilíře stvoření (Pillars of Creation) a ukazuje sloní choboty mezihvězdného plynu a prachu v mlhovině Orla v souhvězdí Serpens. Od Země je vzdálená asi 6 500 až 7 000 světelných let.

Takhle pilíře v roce 1995 vyfotil Hubbleův vesmírný dalekohled

Nyní na stejné místo ve vesmíru zamířil svá zrcadla dalekohled Jamese Webba (JWST) a máme tady další snímek, ze kterého se tají dech.

 
Stejné místo, nový dalekohled

Hubble se v roce 2014 k Orlí mlhovině ještě vrátil a pořídil ostřejší fotografii. Na následujícím dvojsnímku je ta vlevo, v pravé části je stejným způsobem napozicovaný čerstvý obrázek z JWST.

Zdroj a další informace: NASA

Binární hvězdný systém Wolf-Rayet 140 připomíná otisk prstu

13. října | Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) pořídil další nádherný snímek vesmíru – a tentokrát výsledek vypadá trochu jako něco, co velmi dobře známe ze  Země.

Fotografie zachycující binární hvězdný systém Wolf-Rayet 140, který je vzdálený něco málo přes 5 000 světelných let, totiž připomíná otisk lidského prstu. Hlavním důvodem jsou soustředné prstence hvězdného prachu.

„Každý prstenec vznikl, když se dvě hvězdy přiblížily k sobě a jejich hvězdné větry (proudy plynu, které foukají do vesmíru) se setkaly, stlačily plyn a vytvořily prach," vysvětlila NASA v tiskové zprávě.

„Tyto hvězdy jejich orbity svedou dohromady asi jednou za osm let; stejně jako růst prstenců kmene stromu, i prachové smyčky označují běh času," dodala.

Astronom Ryan Lau z National Science Foundation pak upozornil, že dotyčný obrázek rovněž skvěle demonstruje citlivost JWST.  „Předtím jsme byli pomocí pozemských dalekohledů schopni vidět pouze dva prachové prstence. Nyní jich vidíme nejméně 17," konstatoval.

JWST zachytil srážku mezi sondou DART a měsícem Dimorphos

7. října | Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) zachytil srážku mezi sondou DART a měsícem Dimorphos. Společně s ním tuto událost sledoval také Hubbleův vesmírný dalekohled.

„Webb a Hubble poprvé simultánně pořídily snímky stejného cíle v kosmu: asteroidu, který byl zasažen kosmickou lodí po cestě dlouhé sedm milionů mil,“ komentoval to administrátor NASA Bill Nelson.

Díky novým fotografiím budou moct vědci lépe studovat kinetiku podobně dramatické kolize.

„Z této jediné impaktní události se můžeme dozvědět více o mechanice dopadů na malá tělesa, přenosu hybnosti a schopnosti používat umělé impaktory k vytlačení asteroidů z jejich orbit,“ uvedla planetární vědkyně Katarina Miljkovic.

„Teď může začít věda,“ dodala.

JWST zvěčnil Neptunovy prstence

22. září | Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) svým nástrojem Near-Infrared Camera zvěčnil Neptunovy prstence. A jak se můžete sami přesvědčit, jsou opravdu nádherné.

„Je to tři desetiletí, co jsme tyto slabé, zaprášené prstence viděli naposledy,“ uvedla Heidi Hammel, expertka na výše jmenovanou planetu, v tiskové zprávě NASA. „Toto je poprvé, co jsme je viděli v infračervené.“

V dané souvislosti je třeba podotknout, že atmosféra Neptunu obsahuje spoustu metanu, který většinu infračerveného světla absorbuje. To je důvod, proč na tomto snímku planeta vypadá tak „přízračně“.

Foto: NASA, ESA, CSA, STScI

Za prstenci – a za některými slabšími prachovými pásy, které se mezi nimi nacházejí – JWST dokázal zaznamenat i 7 ze 14 Neptunových měsíců. Jeho pozornosti neunikl ani zajímavý jasný bod na severním pólu.

Z dostupných informací navíc plyne, že dotyčný teleskop by měl Neptun i jeho hlavní měsíc Triton znovu studovat ještě do konce letošního roku. Máme se tak nepochybně na co těšit.

JWST poprvé vyfotil Mars

20. září | Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) se vůbec poprvé zaměřil na rudou planetu. Na svých webových stránkách na to upozornila European Space Agency (ESA).

Fotografie pořízené nástrojem Near-Infrared Camera (NIRCam) ukazují oblast východní polokoule Marsu na dvou různých vlnových délkách, resp. ve dvou různých barvách infračerveného světla.

V případě kratší vlnové délky (2,1 mikronu, vpravo nahoře) snímku dominuje odražené sluneční světlo, díky čemuž odhaluje povrchové detaily podobné těm, které jsou patrné na snímcích ve viditelném světle (vlevo). Konkrétně se jedná např. o prstence kráteru Huygens či tmavou vulkanickou horninu tvořící Syrtis Major.

Foto: NASA/ESA/CSA/STScI a Mars JWST/GTO tým

Snímek NIRCam na delší vlnové délce (4,3 mikronů, vpravo dole) pak ukazuje tepelnou emisi – světlo vydávané Marsem, když ztrácí teplo. Jas světla 4,3 mikronů souvisí s teplotou povrchu a atmosféry. Nejjasnější oblast na rudé planetě je ta, v níž byste měli Slunce téměř nad hlavou, protože je obecně nejteplejší. Směrem k polárním oblastem jas klesá.

V budoucnu bude JWST používat tato zobrazovací a spektroskopická data k prozkoumávání regionálních rozdílů napříč Marsem a k hledání metanu, chlorovodíku atd. v jeho atmosféře

JWST pořídil úžasné snímky mlhoviny v Orionu

16. září | Vesmírný dalekohled Jamese Webba nepřestává ohromovat vědce. Nedávno pořídil úžasné snímky slavné mlhoviny v Orionu.

„Jsme uneseni úchvatnými snímky mlhoviny v Orionu,“ uvedl v prohlášení Els Peeters, astrofyzik z Western University v Ontariu. „Tento projekt jsme zahájili v roce 2017, takže na získání těchto dat jsme čekali více než pět let.“

Na detailních fotografiích lze mj. vidět „vlákna“ a mračna plynu, o kterých se astronomové domnívají, že jsou zodpovědné za vznik hvězd.

„Tato nová pozorování nám umožňují lépe porozumět tomu, jak masivní hvězdy přeměňují oblak plynu a prachu, v němž se zrodily,“ konstatoval Peeters.

„Nikdy jsme nebyli schopni vidět složité jemné detaily toho, jak je v těchto prostředích strukturována mezihvězdná hmota, a zjistit, jak se mohou planetární systémy formovat v přítomnosti tohoto drsného záření. Tyto snímky odhalují dědictví mezihvězdného média v planetárních systémech," dodala Emilie Habart z  Institut d’Astrophysique Spatiale.

JWST vyfotil kosmickou tarantuli

7. září | Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) zvěčnil mlhovinu zvanou Tarantule, která se nachází v severovýchodní části Velkého Magellanova oblaku.

Dotyčnému teleskopu se podařilo odhalit nejen mladé hvězdy a vzdálené galaxie v pozadí, ale také také detailní strukturu a složení plynu a prachu této pozoruhodné mlhoviny.

Z dostupných informací plyne, že astronomové na Tarantuli zaměřili tři Webbovy infračervené přístroje s vysokým rozlišením: Near-Infrared Camera (NIRCam), Near-Infrared Spectrograph (NIRSpec) a Mid-infrared Instrument (MIRI).

NIRSpec zachytil jednu velmi mladou hvězdu, která se teprve začala vynořovat ze své „porodnice“ (jednoho z pilířů v nejhustších okolích oblastech mlhoviny) a stále je obklopená izolačním oblakem prachu.

Tarantule je pro astronomy zajímavá mj. z toho důvodu, že produkuje hvězdy přímo zběsilou rychlostí. Díky tomu je nejbližším (tj. nejsnáze detailně viditelným) příkladem toho, co se dělo ve vesmíru, když byl starý jen několik miliard let.

JWST vyfotil svou první exoplanetu

2. září | Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) pořídil svůj historicky první přímý snímek exoplanety. NASA ho zveřejnila na Twitteru.

Nová fotka zobrazuje HIP 65426 b, extrémně mladého plynného obra, který je zhruba šest až dvanáctkrát větší než Jupiter a nachází se 363 světelných let daleko v souhvězdí Kentaura.

Tato exoplaneta byla poprvé objevena v roce 2017 pomocí přístroje SPHERE připojeného k Very Large Telescope. Díky JWST ji ale můžeme vidět bez jakékoli rušivé záře vycházející ze zemské atmosféry.

„Toto je transformační moment nejen pro Webba, ale také pro astronomii obecně," uvedl v prohlášení NASA Sasha Hinkley z University of Exeter, který vedl pozorování.

„Získání tohoto obrázku mi připadalo jako hledání vesmírného pokladu," doplnil Aarynn Carter z University of California Santa Cruz. „Nejprve jsem viděl jen světlo z hvězdy, ale pečlivým zpracováním obrazu se mi podařilo toto světlo odstranit a odhalit planetu."

JWST poslal neuvěřitelné snímky Jupitera

23. srpna | Vesmírný dalekohled Jamese Webba 27. července nafotil Jupiter pomocí NIRCam (Near-Infrared Camera). O měsíc později NASA zveřejnila složené, graficky upravené a uměle dobarvené snímky.

O úpravy se postarala amatérská vědkyně Judy Schmidt. Snímky ukazují největší planetu Sluneční soustavy v nebývalé kráse:

Na jediném snímku tu vidíme gigantické bouře, polární záře, jemné prstence, měsíce Amalthea a Adrastea i galaxie na pozadí.

V pravé dolní čtvrtině si všimněte detailně zachycené Velké červené skvrny (zde v bílé barvě, protože odráží sluneční světlo). Je to bouře větší než Země a zuří už celá staletí.

NASA ještě širší z pohledů doplnila popisky.

JWST vyfotil nejvzdálenější hvězdu ve známém vesmíru

5. srpna | Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) vyfotografoval nejvzdálenější hvězdu ve známém vesmíru. Jmenuje se Earendel a je asi 12,9 miliardy světelných let daleko.

Konkrétně se nachází v souhvězdí Velryby, v galaxii srpkovitého tvaru Sunrise Arc. Poprvé byla spatřena předchůdcem JWST, Hubbleovým vesmírným dalekohledem, již v březnu. 

Nový snímek v úterý na Twitteru zveřejnila skupina astronomů, která si říká „Cosmic Spring JWST“:

JWST tuto hvězdu dokázal zvěčnit díky tomu, že v daný okamžik byla perfektně zarovnaná s kupou galaxií, která se nachází před ní a ohýbá tak její světlo. Jinak řečeno, využil tzv. efektu gravitační čočky.

„To je opravdu šťastné zarovnání. Nikdo nikdy neviděl takto zvětšenou hvězdu, nemluvě o galaxii,“ komentoval to jeden člen výše zmíněné skupiny, Dan Coe ze Space Telescope Science Institute v americkém Marylandu.

JWST pořídil detailní snímek galaxie Kolo od vozu

3. srpna | Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) poslal na Zemi povedený snímek galaxie zvané „Kolo od vozu“, známé také jako Zwickyho elipsa, která má ve svém středu aktivní černou díru.

Jak poznamenává European Space Agency (ESA), tato nádherná fotografie není jen pastvou pro oči - astronomům také pomůže lépe porozumět tomu, jak vznikají nové hvězdy.

Galaxie Kolo od vozu, která se nachází 500 milionů světelných let daleko v souhvězdí Sochaře, podle NASA představuje „výsledek intenzivní události – vysokorychlostní srážky mezi velkou spirální galaxií a menší galaxií“.

Před touto kolizí  se však pravděpodobně jednalo o „normální galaxii jako Mléčná dráha“.

Mezi další zajímavosti patří skutečnost, že Kolo od vozu je velmi proměnlivé a bude se i nadále transformovat.

Vesmírný dalekohled Jamese Webba vyfotil spirální galaxii Messier 74

21. července | Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) si připsal na konto další fantastický snímek. Tentokrát spirální galaxie Messier 74.

Fotografie – resp. tři samostatné obrázky spojené do jednoho celku – pořízená zařízením MIRI (Mid Infrared Instrument) ukazuje rozsáhlá ramena dotyčné galaxie v nádherné temně fialové barvě, což mnohé astronomy nadchlo.

„Podívejme se, co pozoroval JWST včera... Oh, dobrý bože," napsal na Twitter Gabriel Brammer z University of Denmark, který dotyčnou koláž z dat JWST vytvořil.

V dalším tweetu Brammer vysvětlil, že onen podivný fialový odstín je způsoben mezihvězdnými polycyklickými aromatickými uhlovodíky (PAH), díky nimž jsou „filtry používané pro modré a červené kanály jasnější ve srovnání se zelenými“.

M74, také známá jako NGC 628, se nachází ve vzdálenosti zhruba 32 milionů světelných let od Země a často se používá jako učebnicový příklad spirální galaxie – tedy takové, pro níž je typická středová oblast kulového tvaru, z níž vycházejí jednotlivá ramena.

JWST poslal na Zemi další úžasné snímky

Oživeno 13. července v 17:00 | NASA publikovala další snímky, tentokrát detaily prstencové mlhoviny v souhvězdí Plachet, která je v katalogu vedená pod označením NGC 3132. Mlhovinu vzdálenou 2500 světelných let poprvé spatřil John Herschel v roce 1835. Blíže jsme ji mohli pozorovat až díky Hubbleově teleskopu. JWST ale ukazuje ještě jemnější struktury oblaků plynu a prachu a dvou umírajících hvězd.

Teleskop poslal snímky z přístrojů NirCam zachycující vlnové délky 0,6 až 5 µm a MIRI vidící ve spektru 4,9 až 28,8 µm.

A takhle mlhovinu před téměř 25 let viděl HST.

Další nová fotografie zachycuje Stephanův kvintet, skupinu pěti galaxií v souhvězdí Pegase, které tančí okolo sebe a přetahují se o materiál.

Nejkrásnější z nových snímků ukazuje dříve neviděné detaily hvězdokupy NGC 3324, rodiště nových hvězd nacházejícího se uvnitř mlhoviny Carina.

NASA bude průběžně zveřejní i další fotografie, které JWST pořídil. Během následujících dnů také zpřístupní archiv zdrojových dat, které budou moci vědci použít ke svým výzkumům.

Fotografie v plném rozlišení a v různých variantách najdete na webu NASA.

Oživeno 14. července v 8:45 | Mlhovinu NGC 3324 v roce 2006 vyfotil také Hubbleův teleskop. Můžeme tak srovnat výřez jeho snímku (dole) s aktuální fotografií pořízenou teleskopem JWST (nahoře).

První snímek z teleskopu JWST

13. července | Říkají tomu První Webbovo hluboké pole a po kalibračních snímcích je to první reálná fotografie vesmíru, kterou Webbův teleskop poslal na Zemi. Snímek v úterý v noci našeho času prezentovala NASA s prezidentem USA Joem Bidenem.

Uprostřed obrázku vidíme galaxie ve skupině SMACS 0723, které jsou vzdálené 4,6 miliard světelných let. Objevil je Hubbleův teleskop a teď můžeme srovnat, jaký pokrok JWST udělal. Zatímco expozice jeho snímku, který snímaly kamery na různých vlnových délkách, trvala „jen“ 12,5 hodiny, Hubble k tomu potřeboval 11 dnů.

Stejný výřez vesmírné oblohy v podání Hubbleova teleskopu

Skupina galaxií SMCS 0723 působí jako gravitační čočka, která zvětšuje mnohem vzdálenější galaxie za ní. Ty, které jsou na obrázku v podobě malých čárek, jsou proto ještě mnohem dál. Odhaduje se, že by to mohlo být i přes 13 miliard světelných let. To je krátce, jen stovky milionů let po velkém třesku. Tak mladý vesmír jsme ještě nikdy neviděli.

Vše, co potřebujete vědět o Vesmírném dalekohledu Jamese Webba (JWST)

Pro představu o tom, na jak velkou část vesmírné oblohy se na obrázku JSWT díváme, si můžete představit zrnko písku v natažené paži. Je to zhruba jen 2,4 úhlové vteřiny.